Článek
Neexistuje snad Pražan, který by alespoň jednou za život neměl schůzku „u koně“, tedy právě pod světcovou sochou na Václavském náměstí. Přesto ho dlouhodobě za nejvýznamnějšího Čecha podle Centra pro výzkum veřejného mínění považuje jen jeden našinec ze sta.
Tenhle poměr není nějaká krátkodobá výchylka. Dlouhodobě považují Češi za nejvýznamnější historickou postavu římského císaře a krále českého Karla IV. (24 procent), následuje první prezident Tomáš Garrigue Masaryk (23 procent), Václav Havel (20 procent). S odstupem pak Jan Hus (5 procent), Jan Ámos Komenský (4 procenta) a konečně sv. Václav (1 procento).
Podle expertů především od Václavovy doby uplynula řada století, památek na tuto dobu je velmi málo. Václav se nijak zvlášť v současnosti nepřipomíná, naposledy například otevřením Václavovy vinice u Pražského hradu. Rozporuplně hodnocen byl celá staletí i světcův postoj k Němcům.
Například František Palacký považoval jeho zahraniční politiku za počátek začleňování Čech do později vzniklé německé římské říše.
Mýty je opředeno odvádění daně 120 volů a 500 hřiven stříbra. Postava světce byla minulým režimem prakticky vymazána a diskutabilní je v současnosti úroveň znalostí mladé generace vůbec o vlastní rané historii. Václav je tak znám spíše jen jako oběť bratrovraždy než jako politik. Češi navíc svoji historii posuzují přes určitý dobový kontext.
Svoji roli hrálo i to, že Čechy na rozdíl od Moravy jsou tradičně nepříliš religiózní země a svatý Václav je vnímán spíše jako církevní postava, patron země než jako politik, který se zasloužil o posílení křesťanství.
Zlatá doba Karlova
Za vrcholné období českých dějin je považováno panování Karla IV. a vůbec celá jeho éra (37 % dotázaných). I zde hraje podle expertů významnou roli skutečnost, že snad každý v dětském věku navštívil Karlštejn, prošel po Karlově mostě. Tedy po hmatatelných památkách, kdežto zmodernizované a stále se modernizující Václavské náměstí je pojmenováno po „někom“.
Za druhou nejvýznamnější etapu českých dějin je považováno období tzv. první republiky, následováno obdobím husitství a dobou národního obrození. Moravané zase oceňují význam a vliv Velkomoravské říše.
Ceněna je i rudolfínská doba. Hrdost na vlastní historii pociťují především lidé s vysokoškolským vzděláním, studenti a lidé starší 60 let. Připomínat si významné dny a svátky spojené s historií považuje za důležité 78 procent dotázaných.