Článek
Ještě mu není patnáct, tak ho nikdo na brigádu nevezme. Pomohly mu hřiby. Na Vimpersku by se totiž nyní daly doslova kosit.
„Jo, chlapče, nic není v životě zadarmo, ale v hospodě včera povídali, že nedaleko vykupují pravé hřiby. Prý jich tam lidi vozí celé přepravky. Popřemejšlej. Stejně jsme každý den v lese a houby na talíři už nikdo z nás nechce ani vidět,“ popíchl Matěje jeho táta. To netušil, jaký bič si na sebe upletl.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
„Vstávej, tati, jdeme na to. Dva batohy, dva košíky a dvě tašky nám snad budou stačit,“ budil ho v sobotu nažhavený Matěj s vidinou slušného výdělku.
Ještě čtyřikrát
V podvečer ve výkupně spolu vystáli pěkně dlouhou frontu, za nasbíranou úrodu dostali šest stovek. Neděle byla ještě lepší, utržili o tři stovky víc.
„Babi, ještě půjdu čtyřikrát a mám mobil,“ hlásil natěšený vnuk. A táta poznamenal: „Já mám hlavně radost z toho, že když něco chce, nečeká s nastavenou dlaní.“