Článek
„O tom, že vysoké napětí elektřiny nemá být použito k ochraně státní hranice, jsem byl přesvědčen již při nástupu do funkce ministra vnitra v roce 1961,” uvedl Štrougal ve svém čtvrtečním prohlášení.
Proti jeho názoru se prý stavěl tehdejší náměstek na ministerstvu Ludvík Hlavačka, který byl zároveň velitelem pohraniční stráže. Štrougal tvrdí, že po složitých politických jednáních dosáhl jeho odvolání začátkem roku 1962.
„Začátkem roku 1962 jsem po složitých politických jednáních dosáhl odvolání gen. Hlavačky. Do funkce náčelníka pohraniční stráže byl ustanoven plukovník Peprný, se kterým jsem byl dohodnut o nutnosti odstranit vysoké napětí hraničního zátarasu,” píše Štrougal.
Teprve v roce 1963 se podle něj po rozsáhlých personálních změnách ve vládě i v ústředním výboru strany podařilo získat souhlas prezidenta Antonína Novotného. Ten pak podle něj musel ještě vypnutí elektřiny vyjednat s tehdejším prvním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu Nikitou Chruščovem, což se stalo v roce 1964.
„Teprve pak bylo možno přistoupit k likvidaci vysokého napětí na hranicích,” uzavřel Štrougal.
Případ promlčen
Úřad pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu tento týden rozhodl, že Štrougal nebude stíhán, protože byl jeho případ promlčen. [celá zpráva]
Vyšetřovatelé se zabývali tím, zda byl odpovědný za smrt lidí, kteří zemřeli na elektrickém plotu na hranicích. Bývalý vrcholný politik však nebyl z žádného trestného činu obviněn.
Komunisté začali s budováním železné opony v roce 1951. V letech 1952 až 1957 byl prostor mezi stěnami plotu zaminován. Počínaje rokem 1952 byl zátaras doplněn o vodiče vysokého napětí.
Podle materiálů publikovaných Ústavem pro studium totalitních režimů si československá železná opona v letech 1948 až 1989 vyžádala přes 300 obětí. Strážci hranice zastřelili 143 osob, elektrický zátaras měl za následek smrt téměř jednoho sta lidí a dva lidé zahynuli po výbuchu min. Řada dalších osob byla při pokusu o přechod hranice zraněna.