Stříž: Blažek není Mirek Dušín, ale v kauze bytů jednal zákonně

Pochopitelně jsme se dotkli i jeho žádostí, které opakovaně posílal našemu státnímu zastupitelství. Ale nebylo to ve stylu, že tyto žádosti jsou nevhodné, že jich je moc. Jen jsem mu vysvětloval, jaké má zákonné meze, kam až může zajít, na co všechno se může ptát.

Řešili jsme také interpelaci jednoho poslance, na jejímž základě byly v žádosti otázky týkající se osobního života dozorové státní zástupkyně této kauzy (Petry Lastovecké, pozn. red.). Řekl jsem mu, že na tyto otázky mu nejsme schopni ani ochotni odpovědět, protože to nevíme a nespadá to do jeho pravomoci. Spíš jsme si tedy vyříkali jakési technikálie.

Ano, kam až může zajít. Pokud tohle překročí, tak mu to prostě neřekneme. Nejsem v postavení, abych ministrovi říkal, co má nebo nemá dělat. Mluvil jsem veřejně, že to (Blažkovy žádosti o informace v kauze brněnských bytů, pozn. red.) nevidím jako příliš šťastné a vhodné ze strany ministra. Tím jsem měl na mysli, co to může způsobit a co to nakonec způsobilo ve veřejném prostoru. Všechny spekulace o jeho angažovanosti v této kauze jsou věci, které si musí posoudit on sám.

Ne. Nejdůležitější je, že každá jeho žádost byla podložena. Mimochodem k úterku (7. března) jich bylo už deset, zatím poslední přišla v pondělí. Zpravidla šlo o interpelace poslanců, což je typický případ, kdy všem ministrům jsme bez nějakých větších řečí vyhověli. Ministr potřebuje mít odpověď na interpelaci podloženou informacemi. To bylo asi v sedmi případech. Ve zbývajících to byla otázka jednoho novináře, jedné bývalé obviněné, jejíž stíhání jsme v této kauze zrušili, a také advokáta a týkala se zákonnosti vedení řízení.

Ministr chtěl těmto lidem odpovědět, potřeboval informace. Posoudili jsme, jestli má na ně nárok. Měl na ně nárok ve všech případech. Na část těch žádostí jsme mu ale neodpověděli vůbec, jako v případě osobních poměrů státní zástupkyně, nebo proto, že jsme v té věci nebyli příslušní, protože to řízení nevedeme. Takže jsme část žádostí postoupili Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci.

Ve zbytku jsme se mu snažili odpovědět tak, abychom neohrozili trestní řízení. Žádný ministr od nás nikdy nedostane informace o výsledku dokazování, o důkazech a úkonech, které se teprve mají provádět. My se omezujeme na konstatování zpravidla veřejně dostupných informací, že je vedeno trestní řízení, proti jakým osobám a pro jaký skutek a trestný čin.

Tato věc je vedena celkem ve třech samostatných kauzách, v nichž bylo dohromady obviněno devatenáct osob. Deset z nich si podalo stížnost a čtyřem jsme vyhověli a stíhání jsme zrušili. Při rozhodování o stížnostech jsme zkoumali, zda důvody, pro které rušíme usnesení o zahájení trestního stíhání, nesvědčí i ostatním osobám. Zjistili jsme, že ne. Navíc ty čtyři lidi nelze označit za hlavní pachatele, ale spíše za osoby méně významné.

Hlavní pachatelé tam zůstali a jejich stíhání jsme shledali jako naprosto relevantní a zákonné. Zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání neznamená, že ten člověk je zproštěn viny, ale jen to, že nebyly dostatečně shromážděny veškeré podklady pro zahájení trestního stíhání.

Ano, předčasné. Při zahájení trestního stíhání musí být určitá míra pravděpodobnosti, že byl trestný čin spáchán úmyslně nebo z nedbalosti, a tady to nebylo dostatečně podložené. Ale to trestní stíhání může být kdykoli znovu zahájeno.

Jistě, není to vyloučeno. Když si dozorová státní zástupkyně bude pečlivě číst naše usnesení a zjistí, pro které vady jsme to zrušili, tak pokud je odstraní a shromáždí nějaké další důkazy, může je znovu obvinit. Je to čistě v její kompetenci.

Asi se nemusí cítit úplně komfortně. Ovšem dotazy ministra, potažmo poslanců, které jsou podkladem pro tyto dotazy, směřují buď na mě, nebo na vrchního státního zástupce v Olomouci (Radima Daňhela). Vyřizujeme to bez její větší účasti. Je pravda, že některé z žádostí jí byly zaslány k vyjádření. Takže na ni není přímý tlak, že by jí ministr telefonoval a přímo po ní něco chtěl. Ministrovi nedáváme žádné informace týkající se důkazů a jejich hodnocení, probíhajících či plánovaných úkonů. On se na tohle ani neptal.

Přesně tak.

Ne. Po formální stránce to bylo naprosto v pořádku. My jsme ten poslední článek, který si to umí sám posoudit. Pak je tu otázka vhodnosti, jak to bude ve veřejném prostoru vypadat. Ministr sám si musí rozmyslet, jestli mu stojí za to, aby ve veřejném prostoru vznikly různé fámy, které budou rozviřovány dalšími žádostmi. Ale chápu, že pokud se na něj obrátí poslanci, tak on to sebere a pošle to nám. My mu buď odpovíme, nebo ne. I v našem osobním rozhovoru říkal, že když mu na něco neodpovíme, tak to respektuje.

Ano, v médiích se píše, že v té kauze nějak figuruje, a je dokonce jeden z podezřelých. Ale jestli je či není prověřován, to já nevím, dokonce ani to, zda byl vyslýchán. Obviněn není. Do rozhodování dozorového státního zástupce nezasahuju, je to jeho zodpovědnost.

V této věci určitě ne.

Máme korektní a profesionální vztahy. Vycházím s ním dobře, protože je pragmatik v tom nejčistším slova smyslu. On chápe moje postavení, moji úlohu, já zase rozumím té jeho.

Novinářům vysvětluji, že je současně politikem s velkým P. On si zvolí metodu, jak komunikovat s veřejností, s novináři, s občany, do čehož mu nemůžu nijak mluvit. Rozumí, že mám na starosti celou soustavu státního zastupitelství. V případě doktorky Lastovecké, doufám, chápe, že se za ni musím postavit, pokud někdo zasahuje do jejího soukromí, jakkoli bych měl třeba i nějaké odborné výhrady. Takže si do toho navzájem nezasahujeme. Někde se objevilo v souvislosti s žádostmi ministra o informace k bytové kauze, že své dotazy posílá vrchnímu státnímu zástupci v Olomouci, který je jakoby jeho člověk, protože ho jmenoval do funkce. Tak to není.

Pana Daňhela jsem do funkce vybral a navrhoval já a on ho jmenoval. Kdyby měl výhrady, tak ho nejmenuje. Samozřejmě Pavel Blažek asi není žádný Mirek Dušín a nemám potřebu ho nějak bránit, protože on se ubrání sám. Není to žádný naivní klučina. Ale vadí mi, když se píše, že si tam dosadil Daňhela, což je zjevná nepravda. Já jsem měl volnou ruku.

Na začátku prázdnin dal ministr návrh zákona do politické diskuse. V té době byl v podobě, s níž jsme byli srozuměni, a vyhovoval našim představám. Vnímám, že nejsme ti, kdo si řeknou, že to bude tak a tak. Jsme jedno z připomínkových míst, kterého se to týká, a proto chceme připomínky říkat nahlas. Po zmíněných politických debatách, které se vedly zejména v poslaneckých klubech koalice, došlo na podzim ke změnám a ty se nám úplně nezamlouvaly. Proto jsem proti tomu vystoupil. Nelíbily se nám hlavně tři okruhy, které se všechny týkají postavení nejvyššího státního zástupce.

Způsob jeho odvolávání, délka jeho mandátu a podmínky pro jmenování. V dalších debatách, mimo jiné i v protikorupční radě vlády, se za nás jednoznačně postavili s tím, že všechny tyto tři body jsou špatně a je třeba je změnit. Ministerstvo spravedlnosti nám nakonec vyšlo vstříc v tom, že nejvyšší státní zástupce by měl být podle nynějšího návrhu odvoláván vládou za splnění určitých podmínek – pokud nevykonává funkci dostatečně odborně a pečlivě nebo hrubým způsobem zneváží funkci a jméno státního zastupitelství.

Důležité je, že toto rozhodnutí vlády by mělo být přezkoumatelné Nejvyšším správním soudem. Není to úplně podle našich představ, protože jsme prosazovali způsob odvolávání v kárném řízení, ale souhlasili jsme s tím. Rozumím vládě, že chce mít vliv na možnost odvolat nejvyššího státního zástupce, že ho může odvolat ona, a ne nějaký kárný senát. Nám šlo jen o to, aby to nebyla libovůle vlády, že se někomu nejvyšší státní zástupce znelíbí kvůli konkrétní kauze a bez udání důvodů půjde.

Bohužel nebyly zohledněny naše připomínky ohledně délky mandátu. Chtěli jsme pro nejvyššího státního zástupce deset let, jako to mají předsedové nejvyšších soudů, ale zatím je navrženo sedm, což je podle mě úplně nesystémové. Krajští a vrchní zástupci mají také sedmiletý mandát, ale mohou ho opakovat, zato ten nejvyšší nikoli, což jsme v jeho případě chtěli. Takhle je na tom hůř než celý zbytek soustavy. A znovu opakuji, že to nechci pro sebe, ale pro svého nástupce.

Půjde to teprve do vlády, takže samozřejmě dá. Ministra jsem opakovaně žádal, že je to nesystémový krok. Mandát nejvyššího státního zástupce by měl být delší než u vrchních a krajských st. zástupců, aby se mandáty překrývaly, aby se to pak nevyměnilo všechno naráz.

Třetí jsou kvalifikační podmínky pro nejvyššího státního zástupce. Požadovali jsme, a tak to bylo i v původní verzi, že by jím měl být pouze státní zástupce s předchozí praxí nejméně deset let. Po politických jednáních se to změnilo natolik, že by nejvyšším státním zástupcem mohl být státní zástupce, soudce tuzemského soudu nebo mezinárodního trestního tribunálu, ale také advokát s předchozí právní praxí deset let. To je věc, která nám vadí.

Tato pozice je hodně odborná. Nejvyšší státní zástupce na rozdíl od předsedů nejvyšších soudů má řadu odborných oprávnění osobní povahy: podávání dovolání, správních žalob, rozhodování o zákonnosti či nezákonnosti usnesení státních zástupců o zastavení trestního stíhání a řadu dalších. Musím to podepisovat já a nesu za to odbornou i osobní odpovědnost. K tomu všemu potřebujete znát trestní právo, zákon o státním zastupitelství, interní normy a strukturu a chod státních zastupitelství. Navíc jsem spolu s ministrem kárným žalobcem vůči všem státním zástupcům.

Že nejvyšším státním zástupcem může být jmenován i advokát, s čímž nesouhlasím.

Je to samozřejmě možná otázka, ale určitě nebudu stát a držet hladovku před Pražským hradem, aby si mě prezident vyslechl. Pokud o to bude prezident stát, rád se s ním sejdu a vysvětlím náš názor na věc.

Dostal jsem pozvánku na inauguraci.

Otázka dohody o vině a trestu je už evergreen. Trvalo nám rok, než jsme se dohodli na nějaké metodice pro státní zástupce, kterou Nejvyšší státní zastupitelství před několika dny vydalo. Chtěli jsme sjednotit praxi a hlasitě říct, že dohoda o vině a trestu by se měla sjednávat na začátku vyšetřování, a nikoli až v řízení před soudem. S tím, že první nabídka je ta nejlepší a žádná lepší už nebude. Tuto metodiku jsme zaslali také policii a České advokátní komoře.

Osobně dohodu o vině a trestu považuji za velmi důležitý nástroj pro státní zástupce, aby odlehčili soudům a sami nesli odpovědnost za to, jak přípravné řízení dopadne. A také aby umožnili lidem, kteří se chtějí doznat, dosáhnout mírnějších trestů. Počty dohod o vině a trestu se rok od roku zvyšují, loni jich bylo přes 630, což je takřka pětkrát víc než před pěti lety. S takovým trendem jsem spokojen. Vítáme, když státní zástupci jdou touto cestou, a v řadě případů se to daří.

Loni i letos jsme působili na státní zástupce, aby více navrhovali peněžité tresty. Nechceme ukládat nepodmíněné tresty tam, kde to není nutné. Myslíme si, že je lepší cesta různých odklonů, zejména peněžitých trestů nebo majetkových sankcí. V roce 2015 jsme měli 5,8 procenta peněžitých trestů ze všech rozhodnutí, loni byl už jejich podíl přes 26 procent. Pořád je tam ale prostor pro zlepšení.

Myslím si, že na činnost státních zastupitelství neměla fatální dopad. S výjimkou Vrchního státního zastupitelství v Praze, které záhy po zahájení války, od loňského 1. března, vede úkony trestního řízení pro válečné trestné činy spáchané na Ukrajině. Bohužel zatím nemáme valné výsledky, protože sami ukrajinští běženci příliš nechtějí spolupracovat. Zřejmě ze své domoviny nemají velkou důvěru ke státním orgánům a nechtějí se nám svěřovat, čeho byli svědky a co prožili. Jiné je to například s novináři, kteří nám jsou ochotni poskytnout dokumentaci k některým událostem.

Podle předběžných údajů bylo loni zproštěno obžaloby 4,3 procenta případů, což je velmi nízké číslo. Asi nikdo nechce, abychom měli stoprocentní úspěšnost. Zejména teď jsme hodně napadáni ze strany politické scény, že ničíme životy, stíháme nevinné lidi a stavíme je před soud, ale čísla svědčí o opaku. Nemyslím si, že by před soud šly ty případy nedůvodně. Bohužel světla kamer se obracejí pouze na mediálně zajímavé kauzy, které bývají často závažné, složité a kde jen stěží můžeme věc ukončit nějakou rychlou dohodou o vině a trestu.

Samozřejmě že vyvolává. Jsme za to kritizováni někdy dílem oprávněně, někdy je to věc skutečně diskutabilní. Ani pravomocný rozsudek ještě nemusí znamenat, že je definitivně případ skončen. Máme řadu kauz, kdy byla věc vrácena po dovolání, které jsem podal, Nejvyšším soudem zpět. Hledání spravedlnosti není jednoduché, není levné a není rychlé. V některých státech světa je rozhodování rychlé a efektivní, ale je otázka, jestli je spravedlivé.