Článek
Zvyšující se zájem o střešní včelaření lze pozorovat po celé Evropě. V Česku v současnosti existuje asi 38 střešních stanovišť. Přibližně dvě desítky z nich se pak nacházejí v Praze. Úly tak lze najít například na střeše banky, obchodního centra a ze státních budov například na vrchu Národního zemědělského muzea.
Podle Cafourka, dlouholetého včelaře, se včelám obecně daří lépe ve městech, jejichž zeleň zvyšuje kvalitu medu. Na rozdíl od venkovských polí totiž nebývá zpravidla chemicky očišťována.
„Každé dva roky si tady děláme testy medu, takže máme zcela ověřeno, že například s těžkými kovy jsme na tom stejně jako medy ze Šumavy, a co se týče herbicidů, tak jsme na tom ještě mnohem lépe než na vesnicích,“ řekl Novinkám.
Umístění včel na střechu se potom jeví jako logické řešení problému s nedostatkem prostoru ve městech. Včely, které dříve žily převážně na stromech, jsou ve výšce chráněny před různými nebezpečími. „Jejich staveniště není ohroženo například mravenci, nebo myšmi, které se nedostanou na střechy,“ vyjmenoval Cafourek. A jsou také chráněny před lidským faktorem v podobě různých vandalů.
Chov včel v těsné blízkosti lidí však přináší jistá rizika. Ne všichni sousedé navíc ocení to, že jim nad hlavou hnízdí roje včel. Cafourek proto doporučuje, aby střešní včelaři pro chov a rozmnožování vybírali co nejmírnější včelstva.
„Chováme zde tak včelu kraňskou, která je mírná sama o sobě, a ještě navíc si mezi nimi vybíráme pravě včelstva, která jsou mírná,“ přiblížil.
Z vlastní zkušenosti také ví, že případné sousedské konflikty dokáže spravit například sklenička včelího medu. Pořídit si úl na střechu není nijak zvlášť náročné, podmínky jsou podle Cafourka stejné jako u běžného chovu včel.
„To znamená, že je třeba nahlásit stanoviště, oficiálně ho mít uznané a dodržovat veterinární opatření,“ vysvětlil s tím, že nutností je samozřejmě i to, aby střecha byla přístupná a tíhu včelích úlů unesla.