Středula: Na roli prezidenta do špatných časů jsem připraven

V červnu jste řekl, že pokud vláda nebude řešit rostoucí ceny energií a potravin, promítne se to na podzim ve volbách. Jak to podle vás dopadlo?

Myslím, že se to promítlo, protože řada lidí volila politické subjekty jako ANO a SPD, které získaly na podpoře. Projevilo se to hlavně ve větších městech. V obecních volbách ale mívají největší podíl nezávislí kandidáti, na rozdělení podle politických stran se tolik nehledí. Posun u protestních subjektů a těch, kteří jsou nespokojení se současnou situací, ve výsledcích cítit je. Neznamená to ale, že by byly volby jen o vládě, jak to někteří nazývali.

K výsledku voleb v Itálii, kde zvítězila krajní pravice, jste uvedl, že máte obavu, aby se něco podobného nestalo i v Česku. Obáváte se vzestupu SPD nebo radikálních stran?

Otázka Itálie a ČR je rozdílná ve vnímání toho, co je a není radikální hnutí. Situace je nervózní ve všech státech EU, a nejen tam. Není to vyvoláno jen válkou na Ukrajině, ale i tím, jak citlivě vlády jednotlivých zemí reagují. Protestní aktivity se nedějí v době, kdy jsou lidé spokojeni.

V politických orientacích se to navíc nemusí projevit hned. To by musel nastat fatální lapsus vlády, aby došlo k úplnému převratu, ale trend tady je. Nejsilněji se to naposledy projevilo u sládkovců v 90. letech.

Když vezmu poslední průzkumy, tak se vláda dostala až nečekaně rychle dolů. Trend je zřejmý: vláda jako celek ani jednotliví politici nejsou mezi lidmi oblíbení.

Vládu za nedostatečnou pomoc lidem kritizujete už měsíce. Za odbory jste teď na 8. října svolali demonstraci. Čeho tam chcete dosáhnout?

Stalo se mimo jiné to, že vláda dala jednu demonstraci do souvislosti s radikalismem, což považuji za naprosto nemístné. Značná část účastníků byla úplně jiná a demonstrovat je ústavní právo. Podobné nálady tu byly i v roce 2012. Jestli si politici myslí, že to vyřeší tím, že budou lidi ostrakizovat za účast na demonstraci, tak je to vážné. Nespokojenost je velká a vláda nemůže příběhy lidí, kteří musí vyžít s pár tisíci měsíčně, ignorovat.

Máte nějaké konkrétní nápady, jak pomoci lidem?

Budu opakovat, co říkáme na jednáních tripartity. Příjmy státního rozpočtu se letos v důsledku inflace navýší asi o 200 miliard korun a ty by měly být určeny k pomoci lidem a firmám. Okamžitě by se měl v určité šíři použít zákon o cenách. Vzal bych si příklad z Francie, kde zregulovali asi 120 nejčastěji nakupovaných výrobků, čímž dosáhli nízké inflace a udrželi kupní sílu.

Česká republika je ukázkou nezvládnuté situace. Máme 17,2procentní inflaci, protože jsme nic neřešili, jako by se nás to netýkalo. V únoru byla inflace 11,2 procenta a spousta věcí se těžce promarnila.

Ale zastropovaly se ceny energií, je tu příspěvek na bydlení, pětitisícový příspěvek pro rodiny…

Jenže to přišlo příliš pozdě. Ceny jsou tak strašně vysoko, protože hrubě prospali devět měsíců. A teď to zastropovali na cenách, které jsou ještě vyšší, než doporučovala Evropská komise.

Nepomůžete demonstrací naopak eskalovat napětí ve společnosti?

Co bylo v tomto případě dříve, slepice, nebo vejce? Důvodem pro demonstraci jsou špatné kroky vlády, ne to, že by lidé neměli co na práci a šli jen tak demonstrovat. Neklid mezi lidmi způsobila vláda svou nečinností. Například řešení současné cenové exploze má vláda na stole od ledna.

Nevyužíváte jako kandidát na prezidenta situace? Šéf ANO Andrej Babiš, který kandidaturu stále ještě zvažuje, uvedl, že funkci odborového předáka zneužíváte k vlastní kampani.

(smích) Zrovna od pana Babiše je to skvělé. Beru to jako ocenění dobré práce.

Podle srpnového průzkumu jste čtvrtý, před vámi jsou Danuše Nerudová, Petr Pavel i Andrej Babiš, který má své rozhodnutí oznámit až koncem října. Jsou tam i další jména, tak kdo z nich je pro vás hlavním protikandidátem?

Není žádný protikandidát. Je to volič. Ten rozhodne a vybere si z těch, kdo se na startovací čáře po 8. listopadu (lhůta pro podání přihlášek) objeví. Jestliže Středula s někým soupeří, tak jen s voličem, a to ani není soupeření, ale snaha o přesvědčení. Stejnou snahu mají podle mého soudu i ostatní, kteří se chtějí ucházet o pozici prezidenta republiky.

Myslím, že volič bude hledat ochránce. Někoho, kdo tu schopnost má, nebude si na ni jen hrát nebo ji modelovat přes marketing. Voliči budou podle mého soudu hledat prezidenta do špatných časů.

Myslíte, že to splňujete?

Definičně to určitě naplňuji. Celý život hájím zájmy poctivých lidí a myslím, že naprosto beze zbytku.

Není právě vaše spojení s odbory natolik silné, že váš záměr kandidovat na prezidenta není brán moc vážně? Vidět jste hlavně jako šéf odborů, a tak vás lidé berou. Žádné gesto, kdy byste řekl: Jdu do voleb naplno, předám vedení konfederace jiným.

V tom případě by mělo být někde v zákoně napsáno, že kdokoli z kandidátů nebude mít žádnou práci, takže ani poslanec nebude mít žádnou práci a musí složit mandát.

Neříkám, že máte být bez práce.

Mým občanským povoláním, které je hrazeno z členských příspěvků, nikoliv z daní, je předseda odborů. Způsob, jak mohu práci vykonávat, je, že jsem do ní zvolen. Kandidáti, kteří jsou zároveň poslanci nebo senátory, budou přece vykonávat svůj mandát a nesloží ho. Středula je na tom stejně, má občanské povolání a myslím, že je to správné.

Pokud byste byl zvolen prezidentem, vzdal byste se funkcí v odborech? Ať už vedení ČMKOS, nebo viceprezidentství Evropské odborové konfederace?

Jednoznačně. Obě funkce spolu souvisí, a přestože to zákon nezakazuje, počítám s tím, že se jich vzdám.

Potřebných 50 tisíc podpisů ke kandidatuře už nasbírali Tomáš Březina nebo Petr Pavel. Jak jste na tom vy?

Podpisů je obrovské množství a voličům za ně děkuji. Myslím si, že splníme předpoklad zákona a budeme mít více než 50 tisíc podpisů. Co se týká aktuálního čísla, tak stále sbíráme a využijeme k tomu veškerý čas, který nám zbývá.

Proč chcete být prezidentem? Nemáte větší šanci ovlivnit životy lidí jako šéf odborů?

Prezident republiky jako nejvyšší ústavní činitel má naprosto jednoznačnou sílu v tom, co dovede. Daleko větší než odborový předák nebo lidé v jiných svazech a organizacích. Nejen díky formálním kompetencím, ale také neformálním. Rozhodně bych byl aktivní prezident, nikoliv pasivní.

Nedávno jste řekl, že by se prezidentská kancelář měla intenzivně zapojit do legislativního procesu. Jak si to představujete?

Kancelář prezidenta republiky je řádné připomínkové místo a prezident má v případě zákonů právo veta. Už do přípravného procesu by se proto měla zapojit extrémně intenzivně, než aby ve finále došlo k nepodepsání zákona.

Prezident má také právo zúčastnit se jednání Poslanecké sněmovny, Senátu nebo vlády, to je podle mě ten prvek, který by měl využívat velmi aktivně, tak jak mu to umožňuje Ústava. Stejně tak by mělo jít o kombinaci debaty se všemi částmi politického spektra, s občany, podnikateli i lidmi postiženými. Aby prezident věděl, co lidi trápí, a mohlo se to zohlednit už v přípravné fázi zákonů, nikoliv až se něco rozporuje.

Vetování chcete předcházet. Ze zákonů, které v minulosti prošly, je nějaký, který byste nepodepsal?

Jedním ze zákonů, u kterého si myslím, že šlo o chybu od samého začátku, bylo zrušení superhrubé mzdy. Důsledky, které to má, se budou bohužel projevovat v dlouhém časovém úseku. I v tomto případě si myslím, že se měla celá věc víc diskutovat před tím, než byla přijata. Ačkoliv to bylo v době těžké covidové krize, tak s daňovými změnami, které se chystaly, se dnes pereme v podobě strukturálního deficitu.

Radil byste se v případě vašeho zvolení i se současným prezidentem Milošem Zemanem?

Je správné, když se lidé v těchto funkcích setkají. Ať už k formální, nebo neformální záležitosti. Neznamená to, že by měli něco opravovat nebo doporučovat. Když někdo přestane být prezidentem republiky, tak je dál nositelem řady zkušeností, i těch, které člověk nechce opakovat a raději se z nich poučí.

Napadá vás nějaká?

Třeba otázka hromadného propouštění vězňů. To je jedna z velmi nepříjemných situací, která nastala v minulosti.

Takže příznivcem amnestií nejste?

Rozhodně jen velmi střídmě a vždy ve shodě s ministerstvem spravedlnosti, případně s pre­miérem.

Jak se díváte na udílení milostí?

Z mé strany je to otázka spíše humanitární. Pokud je někdo v situaci, že už dlouho žít nebude, tak by měl člověk zůstat nad věcí. V takové situaci je většinou lépe, pokud by mohl dožít mezi blízkými, a ne ve vězeňském zařízení. Všechno je to ale na zvážení. Život bývá hodně pestrý, takže bych chtěl, aby to probíhalo ve shodě s ministerstvem spravedlnosti a vládou, protože víc hlav víc ví.

To říkal před svým zvolením v roce 2013 i nynější prezident Zeman. Milost od něj dostal i Jiří Kajínek nebo šéf Lesní správy Lány Miloš Balák.

Nejsem Miloš Zeman, ale Josef Středula. Nepřebírám praxi předchozích prezidentů, ale inspiruji se jejich zkušenostmi. Od prezidenta Havla bylo moudré vydat se cestou humanismu a dodržování lidských práv. U prezidenta Klause oceňuji, že se vydal s podnikateli po světě a udělal tím dobrou službu české ekonomické diplomacii a hlavně firmám. A prezident Zeman se vydal mezi lidi. Se všemi třemi prvky chci aktivně pracovat.

Otevřít bych chtěl také co nejdříve Pražský hrad, a to nejen fyzicky, ale i mentálně a myšlenkově. Aby byl místem, kde se lidé setkávají a vyměňují si zkušenosti bez ohledu na to, jestli je to podnikatel, zaměstnanec nebo třeba člověk se zdravotním postižením.

Na 28. října připadá na Hradě udílení státních vyznamenání prezidentem republiky. Sněmovna letos navrhla ocenit skupinu bratří Mašínových. Souhlasil byste s tím?

Celé období komunistického režimu bylo velice složité a řada lidí, kteří se proti němu i myšlenkově postavili, měla nejen zničený život, ale mnohdy celé rodiny. Jsem přesvědčen, že drtivá většina všech historicky oceněných dostala ocenění zcela oprávněně.

Otázka kontroverze u bratří Mašínů se řeší už třicet let a posuzovat to z dnešního pohledu je složité. Žijeme v jiné době s jinými pohledy a tehdy řešili útěk tak, jak ho vyřešili, došlo i k tomu, že byl někdo z jejich skupiny popraven.

Zvážit by se měly historické konsekvence, ale myslím si, že je potřeba ocenit každého, kdo se v rámci svých možností snažil věci změnit a napravit křivdy, které se tehdy odehrály.

Z toho mi vychází, že byste se k jejich vyznamenání přiklonil.

Pocitově asi ano. Nemám ale k dispozici všechny dokumenty, které se toho týkají. Před jakýmkoliv oceněním bych se s podklady nejdřív seznámil.

Čistě teoreticky: pokud by se podařilo opozici vyslovit vládě nedůvěru a vy jste byl prezidentem, jak byste situaci řešil? Úřednickou vládou, nebo byste počkal, až se strany dohodnou?

Nic z toho by se nemělo škrtnout dopředu. Záleží na aktuální situaci a na tom, jak rychle bude vítěz voleb schopen najít cestu ke stabilitě. Třeba i s jinými politickými subjekty, to bude záležet na premiérovi. Pokud by toho schopen nebyl, tak je lépe rozdat karty znovu, třeba prostřednictvím úřednické vlády jako dočasného mechanismu a následné cesty k volbám. Vždy tomu ale musí předcházet komunikace mezi všemi stranami.

Jmenoval byste vládu opřenou o podporu SPD?

Jsou řádně zvoleni. Není to strana, která by se pohybovala mimo zákon, je součástí parlamentní demokracie, a tudíž má legitimitu fungovat. To, jestli někdo z politiků přijde s tím, že disponuje takovou podporou, nebo je pozve do vlády, je na zodpovědnosti vítěze voleb. Ten si musí zvážit, jakým způsobem ho to posílí, nebo oslabí. Prezident má určitě právo ptát se, kdo bude ministrem a moderovat to v souladu s ústavním pořádkem.

Za jakých okolností byste odmítl jmenovat ministra do funkce?

Určitě bych měl výhrady k podílu na korupčních aktivitách. Kdyby se o někom takovém uvažovalo, tak bych se ptal, jak to chce premiér řešit, protože to může destabilizovat politickou scénu a radikalizovat společnost. Osobní antipatie musí prezident překonat. Pro mě je horší, pokud by se objevila protizákonná kauza, která by dotyčného eliminovala, nebo by to souviselo s bezpečnostním ohrožením.

Vedle energetické krize stále řešíme i dopady války na Ukrajině. Podporujete dodávky zbraní na Ukrajinu a pokračování v pomoci?

Musíme si být vědomi, že už to není jen lokální záležitost a je to velice nebezpečné. Pomáhat bychom měli, to je principiální záležitost a nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat pomoc my.

Stejně bychom se měli věnovat i konfliktům jinde ve světě a hledat řešení, jak konflikt ukončit a dostat válčící strany k jednomu stolu. Naším cílem by mělo být pomoci Ukrajinu zrekonstruovat, udělat vše, aby se lidé mohli bezpečně vrátit domů a mohli žít v míru.

Věříte, že Putin přistoupí na hledání kompromisu?

Neumím si představit situaci například z roku 1945, kdy končila válka, protože jsem nebyl na světě, ale myslím si, že musí být snaha dostat všechny k jednacímu stolu. Věřím, že diplomaté udělají vše, aby se tak stalo. Neměli bychom to vzdát, i když to nebude jednoduché.

Podpořil byste vydávání víz Rusům prchajícím před mobilizací?

Jsou to lidé, kteří jsou nespokojeni s tím, jak to jejich vůdci vedou, a proto utíkají. Za totality lidé také utíkali za hranice, protože byli nespokojeni, a postaraly se o ně sousední státy, například Rakousko nebo Německo. Měli bychom k tomu přistupovat podobně.

Bezpečnostní riziko je u těchto konfliktů vždy, ale věřím, že bezpečnostní složky dělají všechno pro to, aby bylo co nejvíce eliminováno.