Článek
Co říkáte na verdikt Nejvyššího soudu o tom, že příkazy k odposlechům v Rathově kauze byly v pořádku a záznamy z nich lze opět použít jako důkaz u hlavního líčení?
Jsem samozřejmě šťastný. Vždycky jsem tomu pevně věřil, že ty odposlechy jsou naprosto v pořádku. Šlo o obrovský tlak advokátů na to, aby stěžejní důkazy byly zneplatněny, ale nevyšlo jim to.
Nejvyšší soud uvedl, že loňské rozhodnutí pražského vrchního soudu o nepoužitelnosti odposlechů je nezákonné. Mnozí tehdejší usnesení brali jako exces. Jak jste ho vnímal?
Nechci to moc komentovat, ale exces to určitě byl, nebudu však spekulovat, proč. Odůvodnění nynějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu jsem ještě neviděl, čekám na písemné vyhotovení, ale domnívám se, že i Nejvyšší soud v tom exces viděl. Bylo to skutečně naprosto odlišné od dosavadní rozhodovací praxe, a to i téhož senátu vrchního soudu vedeného doktorem Pavlem Zelenkou.
Lze to brát jako Rathovu prohru? Právě o neplatnost odposlechů bojoval především.
Také to tak chápu. Nejvyšší soud je vlastně nejvyšší autorita, a v trestním řízení poslední institucí. Ústavní soud posuzuje ústavnost, to není žádná čtvrtá instituce pro trestní řízení. Občas se stává, že něco zruší, ale s poukazem na to, že byla porušena ústavní práva.
Ale Nejvyšší soud je nadřízen, jak vrchnímu, tak středočeskému krajskému soudu, tudíž jeho rozhodnutí je naprosto konečné a musejí se jím prostě řídit. To je zákonná povinnost.
Podle mě byly odposlechy nařízené před těmi pěti či šesti lety už na tehdejší dobu nadstandardně odůvodněny, protože předpokládali, že pokud se tím něco zjistí, takže do toho budou advokáti bít a chtít je zneplatnit.
To platí i u vrchního soudu, až ten případ jednou zase skončí u něj v rámci odvolání. Tamní senát přitom ve svém rozhodnutí ve stručnosti řekl, že pokud by byly odposlechy v pořádku, pak o vině všech obžalovaných není sebemenších pochybností. No a odposlechy jsou teď v pořádku, jak rozhodl Nejvyšší soud, který je nadřízený.
A nedovedu si představit, že by se v demokratickém a právním státě nějaký soud řídil nezákonným rozhodnutím vrchního soudu, když ta nezákonnost byla prohlášena Nejvyšším soudem, který je mu i tomu krajskému nadřízen.
Stojíte si i nadále za tím, že příkazy k odposlechům byly bez vady?
Naprosto. Podle mě byly odposlechy nařízené před těmi pěti či šesti lety už na tehdejší dobu nadstandardně odůvodněny, protože předpokládali, že pokud se tím něco zjistí, takže do toho budou advokáti bít a chtít je zneplatnit.
Navíc se jednalo o dost významné osoby, takže se určitě předpokládalo, že pokud se něco zjistí, tak budou mít špičkové advokáty, kteří budou vymýšlet hory doly.
Senát Nejvyššího soudu po svém verdiktu sdělil, že odposlechy jsou tedy i přímo v Rathově trestní věci nadále použitelné. Chápu tak správně, že důkazní situace zůstává stejná jako v době, kdy středočeský soud loni vynesl odsuzující verdikt?
Také si to myslím. Samozřejmě nemohu vědět, co krajský soud bude dělat. Jestliže původní verdikt odvolacího vrchního soudu byl rozhodnutím toho nejvyššího prohlášen vlastně za nezákonný, že tedy byl porušen zákon ve prospěch obžalovaných, tak je otázka, jestli vůbec krajský bude muset provádět ty dva důkazy, které mu vrchní soud uložil provést.
Nemůžu předjímat, ale předpokládám, že když už jednou soud takto rozhodl, a za svým pečlivě odůvodněným rozhodnutím si stojí, že neuplynula tak dlouhá doba od jeho rozhodnutí, aby měnil tresty.
Jde zaprvé znovu o výslech (Libora) Gregora, který už byl propírán křížovým výslechem jedenácti advokáty a senátem (bývalý policista Gregor celou kauzu rozjel svým trestním oznámením, pozn. red.).
Tím druhým je pak provedení důkazu v podobě posudku k rekonstrukci gymnázia Hostivice předloženého obhajobou. Tohle jsou jediné dva důkazy, které měly být provedeny. Z mého pohledu státního zástupce by navíc těžko mohly změnit důkazní situaci. A pak je gró té důkazní situace, o kterém jsem v den a půl dlouhé závěrečné řeči hovořil, v podstatě stejné.
A stejný je i váš názor o vině a trestech?
Nemůžu předjímat, ale předpokládám, že když už jednou soud takto rozhodl, a za svým pečlivě odůvodněným rozhodnutím si stojí, že neuplynula tak dlouhá doba od jeho rozhodnutí, aby měnil tresty. Taková je praxe.
Vy ale nebudete měnit nic na svém závěrečném návrhu ohledně délky trestů?
Pokud se důkazní situace nezmění, a teď jsem říkal, že se ani změnit nemůže, tak nemám samozřejmě důvod navrhovat něco jiného.
Soud v minulém hlavním líčení rozhodl o trestech v intencích, které jsem navrhoval, a doktoru Rathovi uložil zhruba jen o půl roku nižší. A já v současné době nemám důvod nic na svém návrhu měnit, vše se nicméně bude odvíjet od nového hlavního líčení. To by však z mého pohledu mohlo být teoreticky velmi rychle skončeno.
Proč?
Protože tam není co nového řešit. Platí zásada, že když se věc vrátí od odvolacího soudu, tak se provádí jen ty důkazy, které odvolací soud chce. Nevracíme se k těm důkazům, které už byly provedeny a s nimiž vrchní osud souhlasí, anebo k těm, které v současné době Nejvyšší soud považuje za platné. Nemusí se to dělat znovu, a tudíž by se měl vynést rozsudek.
Ti bazírovali na pustě formálních nedostatcích, které si navíc někdy ještě vymysleli, a vrchní soud to do své argumentace převzal.
Kdy by mohlo pokračovat hlavní líčení s Rathem a spol.?
Zatím netuším. Nejvyšší soud musí nejdříve své nynější rozhodnutí napsat, poté ho doručit a vrátit kompletní spis na středočeský krajský soud. Do toho přijde doba dovolených, takže dát dohromady všechny advokáty a celý soudní senát asi nebude tak jednoduché. Očekávám to tedy nejdříve v září, ale jde jen o můj osobní odhad.
Důkazní situace tedy zůstává při starém?
Pokud je to tak, jak říkáte, a odposlechy se podle Nejvyššího soudu vrací tzv. znovu do hry a jsou i nadále použitelné, tak skutečně důkazní situace zůstane naprosto stejná.
Z toho, co jsem z verdiktu Nejvyššího soudu vyrozuměl já, tak řekl, že byť by v odůvodnění příkazů k odposlechům byly dílčí, formální závady, tak to nic nemění na tom, že se tím nemůže zlikvidovat obsah celého důkazu, jak tvrdili advokáti.
Ti bazírovali na pustě formálních nedostatcích, které si navíc někdy ještě vymysleli, a vrchní soud to do své argumentace převzal, a to včetně doktríny o ovoci z otráveného stromu. O té celá odborná právnická veřejnost ví, že ji náš právní řád nikdy nepřejal ani neaplikoval. Na to jsou dokonce rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu.
Myslím si, že doba zhruba jednoho roku od vyhlášení původního rozsudku do toho druhého, není ta doba, která by se měla zohledňovat při snižování trestů.
Byl jsem tedy velmi podiven tím, když v této souvislosti vrchní soud ocitoval čtyři strany advokátního bulletinu, přitom tentýž soud musel vědět, protože to jsou odborníci, že existuje judikatura zmíněných soudů, která to do našeho právního řádu nepřejala. Ale to tam nenapsal.
Abych to shrnul: Měl by být podle vás Rath odsouzen prakticky s totožným výsledkem jako loni v červenci, kdy dostal 8,5 roku?
Pokud se nic nezmění, tak já jako státní zástupce nevidím jediný důvod, proč by měl Krajský soud v Praze rozhodovat jinak. Pokud by tam byla dlouhá doba v řádu několika let mezi prvním rozsudkem a tím novým rozhodnutím, pak existuje judikatura, že je k tomu třeba přihlédnout při ukládání trestů.
Ale myslím si, že doba zhruba jednoho roku od vyhlášení původního rozsudku do toho druhého, není ta doba, která by se měla zohledňovat při snižování trestů.
Pokud by stihl středočeský soud do konce roku rozhodnout, neměl by snižovat tresty?
Podle mě by taková délka mezi prvním a druhým vyhlášením rozsudku neměla hrát žádnou roli, a to ani ve smyslu platné judikatury, na snižování trestů. Zdůrazňuji ale, že by tomu tak mělo být, pokud by vina všech obžalovaných vyzněla naprosto stejně jako v prvním rozsudku.
A vy o ní máte pochyby?
Samozřejmě, že ne. Tam se z mého pohledu nemůže zatím nic změnit.
