Strážníci v Praze následují kolegu a hromadně darují kostní dřeň

Sedmatřicetiletý otec tří dětí vstoupil do registru dárců dřeně v roce 1998. O deset let později se mu ozvali lékaři Fakultní nemocnice v Plzni, že jeho transplantační znaky se shodují s ženou, která onemocněla leukémií.

„Znovu jsem musel na testy, aby ověřili můj zdravotní stav a odebrali krevní vzorky. Za čtrnáct dní mi volali, že shoda se potvrdila. Byl jsem v tu chvíli na vahách, jestli darovat, ale ne dlouho. Za pár dní už jsem jel do plzeňské nemocnice, kde jsem ležel na oddělení právě s lidmi trpícími leukémií a ostatními onkologickými pacienty a tam jsem fakt získal pocit, že dělám správnou věc,“ svěřil se Právu strážník inspektor Svatopluk Houšť.

Proces, který podstoupil tedy samotné odebrání kostní dřeně, nebyl podle Houště vůbec bolestivý. „Z narkózy po čtyřicetiminutovém zákroku mě probudila sestřička fackou, to snad jediné bolelo,“ smál se strážník a dodal: „Dřeň se odebírá z pánevní kosti. Není, co by na tom bolelo. Spíš jsem to měl pár dnů citlivé, jako kdyby vás někdo s prominutím kopl do zadku. Celkově jsem byl v nemocnici tři dny, protože jsem přijel dřív a nakonec manželka i děti, které z toho nebyly na začátku moc nadšené, na mě pak byly hrdé.“

Nyní se ho desítky jeho kolegů rozhodly následovat. „Je to čest se jako celá organizace připojit k projektu, díky kterému můžeme zachránit lidský život, aniž bychom ohrozili svůj vlastní. Na rozdíl od naší denní práce. Proto i já jsem se rozhodl vstoupit a další pražští strážníci už se nyní hlásí, aby se také zaregistrovali,“ prohlásil chvíli před vstupním odběrem krve šéf pražské městské policie Eduard Šuster.

V Českém národním registru dárců dřeně, který vznikl v roce 1992, je přibližně 42 tisíc potenciálních dárců. Oproti Německu, kde jsou registrovány 4 milióny lidí, tedy šest procent populace, není české půl procento dárců zrovna vysokým číslem.

„Problém je trochu v tom, že konkrétní dárcovství lze realizovat jen do šedesáti let věku, takže nám dárci ubývají. Přijímáme zdravé lidi mezi 18 a 35 lety. Úplně nejideálnější jsou pro nás zdraví mladí muži, protože u žen je trochu problém prodělané těhotenství a také je vždy lepší, když má dárce váhovou převahu nad příjemcem. Ale ženy s radostí vítáme také,“ vysvětlila vedoucí registru a lékařka FN Plzeň Jana Navrátilová.

Nechat si odebrat krev mohou potenciální dárci v dárcovských centrech tedy na transfuzních odděleních ve všech krajských a okresních nemocnicích. „Nejprve musí zájemce vyplnit dotazník a pak mu jsou odebrány vzorky krve. Poté ho zařadíme do registru a ozveme se ve chvíli, kdy bychom našli příjemce, ať už z Česka nebo ze zahraničí, se kterým se shoduje transplantačními znaky. Pak následuje další vyšetření, které stojí 1500 korun, což nehradí pojišťovna, ale platíme to my jako registr. Když se potvrdí shoda, následuje samotný odběr kostní dřeně. Buď v nemocnici pod celkovou narkózou, nebo existuje i druhý způsob, při kterém je pacient doma, sám si píchá injekce a pak je mu jednorázově dřeň přístrojem odseparována, tedy odebrána ze žilní krve,“ vysvětlila lékařka.

Dárce si svůj čin může samozřejmě kdykoli rozmyslet, ale podle vedoucí registru se daleko častěji lékaři setkávají se zklamáním lidí, kterým testy nevyšly, a oni svou dřeň nakonec darovat nemohli.

Sedmdesát procent dárců pro české příjemce pochází ze zahraničí. Jen ve 30 procentech se najde vhodný dárce v rodině.