Článek
Jak velká část Šumavy je v současnosti zasažena kůrovcovou kalamitou?
Před 14 dny jsme provedli letecké snímkování, ale jeho digitální podobu, ze které bych mohl podat tuto informaci, budeme mít až začátkem června. V každém případě se dá pracovně říci, že zasažena je nejméně třetina lesů na Šumavě.
Nakolik se současný stav liší od stavu před dvaceti lety, kdy park oficiálně vznikl?
Je to o hodně horší. Park při svém vzniku byl kůrovcem zasažen stejně jako každý les. Na přelomu tisíciletí proběhla kůrovcová kalamita, kterou řešil pan ředitel Žlábek. Stejně jako nyní ji řešil kombinací chemických obranných opatření, nechemických obranných prostředků a těžbou. Dosáhl ročního čísla kůrovcové těžby 144 tisíc kubíků. V roce 2003 byl stav kůrovce na Šumavě minimální, čili tato vlna byla vyřešena. Poté kůrovec opět zvolna narůstal a toto období gradovalo po orkánu Kyril. V roce 2010, tedy za minulého vedení parku, bylo vytěženo 345 tisíc kubíků kůrovcového dřeva a dalších téměř půl miliónu stromů uschlo. Byli bychom rádi, kdybychom toto číslo už nemuseli překročit.
Co si myslíte o tazích předchozích vlád, které upřednostňovaly v boji proti kůrovci bezzásahový postup?
O bezzásahovém postupu se vždycky jenom mluvilo. Bezzásahový postup budeme upřednostňovat i my. Jestliže v loňském roce se do bezzásahového území vstoupilo na základě 115 výjimek a vytěžilo se něco přes osm tisíc kubíků dřeva, znamená to, že se zasahovalo do bezzásahového území i v roce 2010. Náš plán, který byl trochu korigován panem ministrem, předpokládá, že nebudeme zasahovat na 25 procentech, neboli budeme u 25 procent rozlohy lesů v národním parku respektovat bezzásahový režim.
Souhlasíte s argumentem ochranářů, že si “příroda sama pomůže“?
Příroda si určitě sama pomůže, jen je otázka, kam až ta pomoc přírody bude zasahovat. Už dnes máme kůrovce i v okolních lesích mimo park, řešíme problémy s rakouskou stranou a uzavíráme smlouvy, které donutí park, aby více zasahoval do bezzásahových území na hranici NP Šumava a rakouských lesů. Podobné podněty máme z bavorského lesa a máme stížnosti od státních, soukromých i obecních vlastníků lesů v okolí. Nutnost kombinace obrany proti kůrovcům je tedy vyvolána rozsahem kůrovcové kalamity a hrozbou, že se tato kalamita přenese i do lesů mimo národní park.
Kolik letos plánujete vykácet stromů?
Číslo, které máme, je odhad určený z klimatických podmínek. Předchozí ředitel, který sestavoval plán na rok 2011, předpokládal, že se letos vytěží 375 tisíc kubíků. Odhad je ale velmi proměnlivý podle počasí. Jsou roky, kdy kůrovec vyletí sotva dvakrát, a roky, kdy vyletí třikrát. Ani na základě leteckého snímkování neodhadneme, jaký bude rozsah těžeb.
Některá hnutí tvrdí, že jste odpůrcem ochrany přírody a chcete zlikvidovat národní park...
Nestal bych se ředitelem, kdybych ho chtěl zlikvidovat. Nemám žádný takový zájem. Diskutuje se o velikosti parku, ale já jsem zastáncem toho, že když jsme po dvacet let v těžkých střetech a sporech uhájili park v tomto rozměru, neměli bychom jeho hranice měnit.
Co jste myslel výrokem, že “příroda je nepřítel, a proto se musí proti ní bojovat“?
Příroda je určitý soubor sil, i my jsme vznikli díky přírodě a jsme její součástí. Přesto v ní probíhají nejenom mírumilovné, krásné a obdivované procesy, ale také procesy, před kterými se člověk musí bránit. Když se objeví nerovnováha, která není vinou přírody, ale vinou toho, jakým způsobem člověk obhospodařoval šumavské lesy, tak musí také příroda na tento fakt reagovat tím, že způsobí kůrovcovou pandemii. Je na člověku, aby zvážil, v jakém rozsahu ji může nechat vyřešit přírodě a v jakém rozsahu by měl do řešení pandemie zasahovat. Tuto rovnováhu hledáme.
Jak reagujete na domněnky ochranářů, že kácení prosazujete v zájmu dřevařské lobby?
Považuji to za naprosté nedorozumění. Veškerý výnos z toho, co vytěžíme a prodáme, musíme vložit zpátky do parku. To jsou zásady financování národních parků jako neziskových organizací. Můžeme mít obavy jen z toho, aby se park choval jako řádný účastník trhu, neposkytoval nějaké nadměrné výhody svým odběratelům, tedy neprodával dřevo levněji. Na druhé straně aby zajistil trh se dřevem, poněvadž nejtrapnější by bylo, abychom museli z důvodu kůrovcové kalamity dřevo kácet a přitom jej nedokázali prodat. Tomu se snažíme zabránit. Teď máme tu výhodu, že po dřevu je poptávka, takže tohle nehrozí.
Jaká panuje situace v rakouské části Šumavy?
Situace v Rakousku je řadu let konfliktní. NP Šumava má právě v části, která hraničí s Rakouskem, své první zóny a na druhé straně rakouské hranice je, nebo byl - pokud už nebyl vykácen či zcela sežrán - hospodářský les patřící soukromým vlastníkům. S rakouským partnerem byla uzavřena řada dohod, ve kterých park potvrzoval, že bude respektovat toto vlastnictví. Poslední dohoda byla podepsána 9. května letošního roku. Předpokládá, že NP Šumava opět ustoupí na své hranici a bude provádět zásahy v boji proti kůrovci v té přilehlé části Šumavy, a to v pásu širokém od 500 metrů do jednoho kilometru.
Spolupracujete s bavorskou stranou Šumavy?
Na bavorské straně jde jednak o starý NP Bavorský les, kde už žádné problémy nejsou, poněvadž je ve stádiu „pokůrovcovém“. Dále se zde nachází nový NP Bavorský les, ta část, která byla připojena před několika lety a postupně se upravuje do podoby, která by odpovídala představám o národním parku. Tam velmi citlivě jednáme s bavorskou stranou. Jednání proběhla tento týden mezi mnou a vedením bavorského parku, abychom si dobře sladili metody postupu, aby jedna strana nepouštěla kůrovce na území druhé a aby jedna strana nezasahovala tam, kde nezasahuje druhá strana.
Jak moc mohou chemicky ošetřená zařízení, která jste rozmístili kvůli boji s kůrovcem, poničit přírodu?
Na tuto otázku mi nepřísluší odpovídat, mohl bych jen citovat odborné příručky. Konstatuji, že náš plán, který se stal předmětem tak velké mediální diskuse, nezahrnuje žádné jiné chemikálie ani postupy, než byly použity v minulých letech. Určitě není nic dobrého používat v národním parku a v přírodě vůbec chemické prostředky, ale i předchozí vedení národního parku došlo k závěru, že bez akcelerace účinnosti obranných opatření se s kůrovcem nedá úspěšně bojovat.
V Šumavském NP bylo údajně nainstalováno přes 30 tisíc zařízení pro boj s kůrovcem. Kolik z nich bylo chemicky ošetřených?
30 tisíc jich bylo loni, my jich máme daleko míň. Máme jiný počet chemických opatření, přičemž jedno chemické opatření vydá za pět nechemických. Když jsme tedy vedli mediální diskusi o tom, že máme těch opatření málo, dokládali jsme to tím, že ve spektru opatření (trojnožky, lapáky, lapače otrávené i neotrávené) máme takovou kombinaci, o které jsme přesvědčeni, že bude nejméně tak účinná jako daleko větší počet opatření, které byly použity v minulém roce.
Proč jste sáhl k použití biocidů, ačkoli jste pro to neměl udělenou výjimku?
Kůrovec má svůj okamžik, kdy vyletí. Tento okamžik jsme po konzultaci s klimatology odhadli na 22. dubna, takže jsem dal příkaz, aby všechna obranná opatření byla do tohoto data rozmístěna. O výjimku k použití chemie požádalo bývalé vedení národního parku v lednu letošního roku a do tohoto okamžiku běží na mém úřadě jednání o udělení výjimky.
Brzy poté, co se rozkřikla informace o instalaci biocidů, jste odvolal náměstka a vedoucího oddělení státní správy Tomáše Hlavatého a vedoucího CHKO Pavla Hubeného. Někteří kritici říkají, že to bylo kvůli snaze ovlivnit výsledky správního řízení. Například právě náměstek Hlavatý rozhoduje o udělení výjimky k použití chemie...
Hlavatý nerozhoduje o ničem, rozhoduje ředitel. Pan Hlavatý ale představuje státní správu. Provedl jsem reorganizaci státní správy v národním parku, která byla doposud tvořena dvěma odbory: odborem státní správy pro národní park a odborem státní správy pro CHKO Šumava. Z těchto dvou odborů jsem udělal oddělení a v jejich čele nechal pana Hlavatého a pana Hubeného. Nad ně jsem jmenoval vedoucího nově vzniklého odboru státní správy národního parku a CHKO Šumava, a to je ta nová osoba. Pánové Hlavatý a Hubený dále pracují se stejnými kolektivy svých pracovníků jako vedoucí oddělení státní správy, jeden pro úsek národního parku a druhý pro úsek CHKO.
Po svém nástupu do funkce ředitele NP Šumava jste výrazně okleštil vědeckou sekci rady parku, kvůli čemu?
V únoru 2010 uzavřel ředitel parku pan inženýr Krejčí s obcemi NP Šumava dohodu, že zredukuje radu na 45 lidí, zruší obě dvě sekce, nebo se rada stane jednotným orgánem a v ní budou jenom dva vědci. Když se rozhodlo o tom, že do vedení parku nastoupím já, zvážil jsem, že toto rozhodnutí patrně vzniklo z nepochopení obou dvou stran, ale zároveň jsem věděl, že chci-li nerozbít kompromis s obcemi, musím zhruba dodržet dohodu. Při jednání na konci února jsem radě předložil návrh, aby měla osm vědců, a uložil jsem zastupujícímu předsedovi rady profesoru Vackovi, aby mi navrhl osm jmen a já je budu respektovat a jmenuji je do rady. Takže má rada parku v tuto chvíli devět vědců, z nichž osm mi doporučil pan Vacek.
V jaké podobě byste chtěl park zanechat, až ve funkci krizového manažera skončíte?
Přijal jsem od pana ministra úkol zastavit kůrovcovou kalamitu. Ten bych rád splnil, pokud na něj bude čas, poněvadž je to úkol, o kterém i největší optimisti a autoři expertní studie, na jejímž základě vznikl plán obranných opatření, říkají, že bude trvat nejméně tři roky. Byl bych velmi rád, kdybych s pomocí ministerstva, obou dvou krajů a dalších odborníků vytvořil zákon o Šumavě, který by mohl vyřešit celou řadu sporů, které Šumavou 20 let zmítají. Byl bych rád, kdyby se vyřešil základní problém, co je park ve smyslu ochrany přírody. NP Šumava má na svém území spousty kulturní krajiny. Ta už dávno není divokou krajinou a park by měl kulturnost této krajiny respektovat, tzn. na tomto územní šetrně hospodařit, ale netvářit se, že jde o stejně cennou část jako první zóny. Rád bych zajistil lepší podmínky pro život obyvatel na Šumavě a přispěl i k udržení prostupnosti a přístupnosti Šumavy pro její návštěvníky.