Strakoničtí rakeťáci zkoušejí na Baltu Tři prsty smrti

Cíle nad moře jim vypouští polský pilot stíhačky Su-22, který vypálí směrem k pobřeží 2,5 metru dlouhou maketu rakety a rychle uletí ze střeleckého koridoru.

To už vojáci ve voze s radarem mají na svých monitorech blížící se bod, který zaměří a dají pokyn střelcům v druhém voze, kteří mají nad hlavou obávané rakety, které dokážou zasáhnout cíl na vzdálenost 25 kilometrů.

„Když raketa zažehne, tak to pěkně škubne. Ty pocity jsou nepopsatelné, protože ostré střelby jsou vyvrcholením naší práce. Nic většího se zažít nedá,“ řekl nadporučík Radim Janák.

Podle velitele českých vzdušných sil Jaromíra Šebesty jezdí na Balt dlouhodobě. „V Česku nemáme pro střelby žádné prostory bezpečné pro odpal a destrukci raket. Jezdíme do Polska, protože to tu známe a jinde je to dražší,“ uvedl.

Sovětské raketomety armáda pořídila v roce 1985 pro ochranu důležitých objektů, třeba atomové elektrárny, před letouny a raketami. Tři roky má systém nový digitální systém řízení palby od pardubické firmy Retia, díky němuž je nepřátelský objekt lépe na monitorech vidět a podstatně se zvýšila úspěšnost palby.

„V roce 2009 jsme dokázali zasáhnout 50 procent cílů, v roce 2014 díky novému systému už sto procent,“ uvedl plukovník Jaroslav Ackermann, jeden z velitelů, který střelby řídí.

Dříve než raketomety a radary po železnici do vojenského prostoru museli vojáci Tatrou s návěsem dopravit dvanáct raket. Poláci do nich totiž namontují speciální bezpečnostní zařízení. „Aby bylo zajištěno, že když mineme cíl, bude raketa automaticky po 15 kilometrech letu zneškodněna,“ dodal plukovník.

Letošní střelby budou jedny z posledních, protože jak raketomety, tak samotné rakety začínají dosluhovat a obrana se už poohlíží po nových.

„Systém je už přinejmenším morálně zastaralý. Proto potřebujeme do roku 2021 pořídit nový,“ řekl náměstek ministra obrany Daniel Koštoval. Dodal, že proto musí obrana podepsat kontrakt na nové rakety už příští rok.