Stovky milionů za tři bezpilotní vrtulníky. Liaz dodá armádě techniku bez výběrového řízení

Současný stroj Skyspotter 152M, který dle smlouvy vojákům s příslušenstvím zprostředkuje Vojenský technický ústav (VTÚ), který vrtulníky vybaví řadou čidel a komunikačních prvků, je již zcela v režii tuzemského výrobce. Původní stroj firma vyvíjela od roku 2018 s běloruskou konstrukční kanceláří Indela.

Bezpilotní prostředky od Liazu obrana vybrala i přesto, že na trhu existuje více řešení: švédský Skeldar od společnosti Saab, italský AWHERO od firmy Leonardo či Camcopter od rakouské společnosti Schiebel. Vzhled a tvar bezpilotních vrtulníků i ovládacích stanic se příliš neliší.

Nákup, který obrana uskutečnila ke konci loňského roku, byl učiněn bez výběrového řízení. To se děje obvykle u nákupů v režimu vláda–vláda. Přímé pověření VTÚ k zajištění trojice bezpilotních vrtulníků s řadou příslušenství a speciálních zařízení pro takzvanou retranslaci, tedy přenos signálu, od soukromé společnosti tak může vzbuzovat pochybnosti.

Ministerstvo obrany přímý nákup hájí a mluví i o opoře v zákoně a směrnicích Evropského parlamentu. Přímým zadáním státnímu podniku, který spadá pod obranu, pak podle nich ušetří peníze a využijí vlastní kapacity. Navíc podle slov mluvčího resortu podpoří domácí průmysl.

„In-house zadání (v tomto případě zajištění státním podnikem VTÚ - pozn. red.) přináší řadu nesporných výhod, jako je například využití vlastních kapacit a s tím spojená úspora peněz, pružnější domluva o technické specifikaci plnění a zkrácení času o administraci zadávacího řízení. Smlouva uzavřená v rámci takzvané vertikální spolupráce není považována za veřejnou zakázku,“ vysvětluje mluvčí obrany Karel Čapek.

Institut vertikální spolupráce podle obrany navíc představuje výjimku z povinnosti zadavatele zadávat veřejnou zakázku.

Podle Čapka nejde o pouhý nákup dronů, jak se může zdát ze smlouvy. Armáda pomocí bezpilotních vrtulníků získá při cvičeních, ale i možném ostrém nasazení schopnost dálkového přenosu kryptovaných dat do míst velení a prodloužení signálu stávající techniky.

Bližší informace k nákupu obrana nesdělila i s ohledem na bezpečnost. „Vzhledem ke stávající bezpečnostní situaci v Evropě vede sdělování více podrobností k projektům v oblasti velení a řízení k protiopatřením v této oblasti ze strany ne zrovna přátelských zemí vůči ČR,“ objasnil Čapek.

S nákupem nicméně resort neseznámil ani sněmovní výbor pro obranu. Jeho předseda Lubomír Metnar z opozičního ANO o bezpilotních vrtulnících z Liberce nevěděl. Přičítá to komunikaci, ale i částce 285 milionů včetně daně.

„Do hranice 300 milionů korun může ministerské kolegium rozhodnout o nákupu bez nutnosti informovat výbor,“ odpověděl na dotaz Novinek a Práva Metnar, který dlouhodobě kritizuje obranu za vlažnou komunikaci.

Obrana nespatřuje možný problém ani v tom, že jednatelem firmy Modelárna Liaz byl do konce roku 2021 současný první náměstek ministryně obrany František Šulc. Ten měl až do svého příchodu na vysoký post na ministerstvu podíl i ve firmě Robot Scientific, která se zabývala především drony. Šulc již dříve možný střet zájmů odmítl a své podíly ve firmách před nástupem na obranu v lednu 2022 prodal.

„Pan náměstek Šulc se v dané věci žádného rozhodování neúčastnil, jednoznačně zde tak nevnímáme žádný problém,“ říká Čapek.

Podíl od něj koupil český zbrojař Jiří Sauer se společností L.P.P. Ten se o pár měsíců později, v červnu 2022 společně s Modelárnou Liaz podílel na ukázkách vrtulníku Skyspotter pro armádu. L.P.P. dodala zabezpečený komunikační software.

Bezpilotní vrtulníky Skyspotter liberecký výrobce opakovaně předvedl vojákům, zejména 533. praporu bezpilotních systémů, ale i spojařům a dalším vojenským odborníkům.

Svoji bezpilotní helikoptéru s nosností v řádu desítek kilogramů firma poprvé představila v roce 2018 na veletrhu Future Forces Forum v Praze. Stroje nejsou určeny k nesení výzbroje, ale komunikačních prvků a čidel.

Liazka veřejnost zaujala, ale firma byla známa především díky výrobě nákladních vozů. Bezpilotní stroj se tak stal v portfoliu tradiční tuzemské automobilky překvapením.

Vojtěch Pražma, majitel firmy, později řekl, že na začátku vývoje spolupracoval s běloruskou společností Indela, která se postarala zejména o aerodynamiku, se kterou neměl zkušenosti. To vše v době, kdy ještě nebylo Bělorusko na sankčních seznamech.