Článek
Když přitom detektivové tehdejšího policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) v čele s Robertem Šlachtou rozjeli v říjnu 2009 zatýkání v Praze, Brně či Českých Budějovicích, vypadalo to, že šli najisto posbírat vůdce české ultrapravicové scény, kteří se jen tak zpoza mříží na svobodu nedostanou.
Ve vazbě tehdy kvůli podezření z propagace nacismu skončil například bývalý předseda pražské odnože rozpuštěné ultrapravicové Dělnické strany Patrik Vondrák nebo také Michaela Dupová z ženské odnože NO nazvané Resistance Woman Unity. Stíhán byl i zakladatel Národního odporu Filip Vávra.
Policisté a žalobci jim mimo jiné kladli za vinu pořádání pochodů na uctění padlých příslušníků Hitlerovy SS (mj. v Jihlavě v roce 2009), vylepování propagačních materiálů Národního odporu v centru Prahy (rok 2008) či organizování neonacistických koncertů „bílé muziky“ s vyzdvihováním fašismu (rok 2009 na Kladensku).
Výtěžek z nich měl jít na podporu stíhaných či odsouzených neonacistů. Osm obžalovaných přitom podle státní zástupkyně Zdeňky Galkové tvořilo organizovanou skupinu.
Nejdřív zproštění, pak zastavení
Jenže obžaloba skončila u soudů fiaskem. Už v říjnu 2012 soudkyně z Prahy 1 Dana Šindelářová všechny podezřelé osvobodila, a i když nadřízený Městský soud v Praze její verdikt na základě odvolání státní zástupkyně zrušil, rozhodla loni v červnu opět ve prospěch osmi obžalovaných. Jejich stíhání zastavila a tentokrát už žalobkyně neuspěla.
„V této věci rozhodl Krajský soud v Praze 29. srpna tak, že zamítl stížnost státního zástupce proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 o zastavení trestního stíhání,“ sdělila včera Právu bez dalších podrobností mluvčí středočeského krajského soudu Hana Černá.
Doplnila, že verdikt padl v neveřejném zasedání a jeho písemné znění ještě nebylo vypracováno a doručeno účastníkům řízení, proto jej prý blíže nelze komentovat.
Už v loňském usnesení, které má redakce k dispozici, ale obvodní soudkyně Šindelářová argumentovala především (vyjma „nepřiměřené délky“ stíhání) tím, že „základní program Národního odporu a všechny jeho přívržence nelze a priori pokládat za neonacisticky smýšlející osoby“.
Hnutí, které v době spáchání skutků v letech 2008 až 2009 patřilo mezi nejvýznamnější neonacistické organizace v zemi, v současnosti už prakticky vymizelo ze scény.
Přirovnání k Horákové
Podle loňského rozsudku Šindelářové ale propagovalo spíše myšlenky nacionalismu a národního socialismu, přičemž jej nelze stavět do kontextu s nenávistnou ideologií jen kvůli „občasným excesům“ a pár „extempore“.
„Milada Horáková byla členkou České strany národně sociální a dovoluje si ji snad někdo z tohoto titulu označit za (neo)nacistku?“ srovnala v textu soudkyně Šindelářová obžalované s političkou popravenou po komunisty zinscenovaném procesu v padesátých letech.
„Soud je toho názoru, že pokud by mělo být trestným všechno to, čeho se měli dopustit obžalovaní, musel by podezření ze zvažované trestné činnosti čelit nejeden politický či jinak aktivní subjekt,“ upozornila loni soudkyně.
To vše prohlásila navzdory tomu, že ministerstvo vnitra hnutí celoplošně pokládá za neonacistické, přičemž na scéně ultrapravice mělo dominantní postavení.
„Národní odpor je judikaturně rozeznaná neonacistická struktura a nemá vůbec význam o tom pochybovat, tak jak to udělala paní soudkyně. Je to rozeznávané jako nenávistné hnutí jako celek, nemá smysl se zabývat jednotlivci,“ uvedla už loni pro Právo právnička Klára Kalibová, která se danou problematikou dlouhodobě zabývá.
Poznámka 6. 9. 2019: V původní verzi textu bylo nepřesně uvedeno, že ve vazbě skončil i zakladatel Národního odporu Filip Vávra.