Se statistikem Komárkem o zavírání škol, testování, vládě i jejích poradcích

Podle mě pro to opora není. Dokonce jsou i nějaké důkazy, respektive data, která spíš říkají že, ty školy se zavírat vůbec neměly a bylo to spíš kontraproduktivní. V odborné literatuře nalezneme třeba studie, které tvrdí, že ty děti opravdu nejsou zas až tak nakažlivé, alespoň rozhodně méně než dospělí. Je pravděpodobnější, že se dítě nakazí od dospělého než naopak. Na nesmyslnost uzavřených škol ale ukazují i relevantně zanalyzovaná data o úmrtích.

Významný britský statistik Simon Wood přišel s modelem, kdy vzal počty zemřelých, což jsou bezpochyby reprezentativní data ve vztahu k dané populaci. A navíc jsou v rámci jednoho státu poměrně konzistentní, protože definice zemřelých na covid-19 se v rámci jednoho státu až tak moc nemění.

Wood na základě dat o tom, jak dlouhý časový úsek uplyne mezi nakažením, prvními příznaky a úmrtím, odhadl, jaké rozdělení má doba mezi nakažením a úmrtím. Pomocí tohoto odhadu potom „posune“ ty mrtvé do okamžiku, kdy se nakazili. Jsme tedy schopni odhadnout, kolik lidí, kteří později zemřeli, se v daný den nakazilo.

Odhad střední doby od objevení příznaků do úmrtí je 21 dnů ve Velké Británii, u nás to vychází podle dat, které jsme měli k dispozici na 17,5 dne. A od infekce do smrti, je u nás průměr 23 dnů a 27 v Anglii.

V podstatě ano. My tomu říkáme incidence fatálních infekcí, které by nám měly nejvíce vadit. Je to v podstatě posunutá křivka úmrtí do okamžiku, kdy se ti lidé nakazili. Tím v podstatě vidíme mnohem lépe, jak se vyvíjí nákaza.

Tohle jsme udělali s daty z České republiky a vidíme z toho, že reprodukční číslo pro tyto fatální infekce neustále rostlo po celý srpen loňského roku a v jeho druhé polovině již bylo nad hodnotou jedna a půl, tedy poměrně rychlý exponenciální růst počtu fatálních infekcí. Potom přišlo první září a někde okolo tohoto data je vidět, že reprodukční číslo pro fatální infekce zpomaluje svůj růst až dokonce trochu klesá.

Čím to je způsobeno, nevím, ale jeden zásadní zásah, který nastal prvního září byl, že se vrátily děti do škol. To je jeden argument, proč možná není úplně rozumné ty děti nechávat doma. Možné vysvětlení, na které poukazovali i někteří epidemiologové, v podstatě je, že když děti nechodí do školy, tak mají mnohem více kontaktů s rizikovou populací, se svým prarodiči. Přes děti pak mají ty kontakty i jejich rodiče. Víceméně to, že děti nechodí do školy přispívá k tomu, že se víc setkávají senioři s aktivní populací, která má poměrně velkou šanci se někde nakazit a přenést to na tyto rizikové osoby.

I po 18. listopadu, kdy se do škol vrátily první a druhé ročníky pozorujeme z dat výrazné a viditelné zploštění růstu reprodukčního číslo pro fatální infekce. Opět jeden z argumentů, proč nejspíš návrat dětí do škol v podstatě zmenšil rychlost, s jakou nám narůstal počet fatálních infekcí. A zase jedno vysvětlení je, že prostě děti i jejich rodiče se přestaly v daleko větší míře setkávat s generací prarodičů. Počty fatálních infekcí již před tím možná pozitivně ovlivnilo i některé opatření přijaté na začátku října. Problém je, že jich bylo v rychlém sledu přijato tolik, že dnes už nezjistíme, které to mohlo způsobit.

Co se týče těch škol, tak se mohu osobně odvolat též na jednoho z belgických vládních poradců, biostatistika Niela Hense Statistici v Belgii nikdy nedoporučili zavřít školy. Belgičtí politici tak učinili vloni na jaře na osm týdnů, kdy ještě nevěděli, co se bude dít, a od té doby už to nikdy kompletně neudělali. Nebylo ani takovým způsobem jako u nás bráněno dětem sportovat a účastnit se svých volnočasových aktivit.

Co si myslím, že je další obrovská stupidita vládních kroků, kdy důsledky v plné míře pocítíme až v budoucnu, je právě rigidní bránění sportování u dětí a vymýšlení pravidel ohledně rozestupů na hřišti apod. Tato pravidla, která se navíc chaoticky měnila, nemůže snad nikdo rozumný považovat za smysluplná. Ukazuje to absurditu kroků, kdy se na základě semimatematických zdůvodnění vymýšlí, kdy je ještě daná aktivita epidemiologicky bezpečná a kdy už není.

Ano, mají mnohem víc kontaktů mezi sebou, ale čemu to vadí? Samozřejmě děti se nakazují mezi sebou, ale za prvé jsou důkazy, že děti v mnohem menší míře někoho nakazí než dospělí a za druhé, není důležitější minimalizovat šíření nákazy do rizikové populace než bránit jejímu šíření v rámci skupiny, v níž covid prakticky nepředstavuje problém? Tady se též argumentovalo, kolik bylo ohnisek ve školách, ale když se ta data trošku podrobněji prozkoumají, tak významná část těch tzv. ohnisek byla ohniska o jednom člověku. Znamená, že v té škole se nalezl jeden pozitivní ale už nikdo další. A dost často to byl ještě zaměstnanec.

Z toho bych odvodil, že některá z těch rozvolnění možná nebyla na místě. Ale opět rozvolněno toho bylo mnoho téměř najednou, takže nikdo neřekne, co to mohlo způsobit.

Určitě vzrostl počet kontaktů, a to těch rizikových. Nejrizikovější jsou delší pobyty skupin osob v uzavřených prostorech. V prosinci obecně naroste počet různých večírků... Co se týče nákupů, tak to je podle mě úplně mimo. Dlouhodobě si nemyslím, že bylo smysluplné zavírat běžnou maloobchodní síť, je to jeden z nesmyslů vlády. Nikdo ale nezjistí, jestli za to maloobchod může, nebo nemůže. Já si myslím, že nemůže.

Také se ukazuje, že epidemie si víceméně žije svým vlastním životem a naše možnosti, jak do toho zasahovat jsou velmi omezené, byť si to někdo nemyslí. Ty křivky nákaz jsou dost podobné v různých evropských zemích, i když časově jinak posunuté, a to navzdory faktu. že tam byla různě tvrdá opatření.

To se zase dostáváme zpátky k tomu, jakým způsobem monitorovat závažnost epidemie. To tvrdím nejen já, ale i další, a sdělovali jsme to staronovému ministru zdravotnictví (Adam Vojtěch, za ANO – pozn. red.) již loni v květnu, že pokud by bylo někdy znovu zapotřebí včas reagovat, tak je potřeba infekce sledovat ne na základě rutinního testování, ale na nějakém vhodně vybraném náhodném vzorku obyvatel. To by vlastně byla standardní epidemiologická studie.

Tehdy mu byla nabízena pomoc i od odborníka, který si myslím jako jeden z mála v Česku, má zkušenosti se statistickými aspekty větší epidemiologické studie. Bylo to teda o HIV, ale to je podobné se SARS-CoV-2 v tom, že když se nakazíte, tak to nevíte, a když to zjistíte, tak už je pozdě. Ne nutně pro vás, ale můžete nakazit mnoho lidí okolo, protože dlouhou dobu vůbec nevíte že jste infekční. O celkovém stavu infekce v populaci se pak dozvídáme pozdě.

Viděl bych to tak, že šlo studii zacílit na rizikovou populaci, kde by opravdu bylo možné v reálném čase vidět skutečnou incidenci život ohrožujících infekcí. A když se ví, jaká je smrtnost v té či oné rizikové skupině, tak bych z toho v reálném čase věděl, kolik zhruba lidí zemře za ten měsíc. Tady se vládní experti pořád snaží všechno zjišťovat tím, že budou testovat všechny a nechtějí si připustit, že mnohem kvalitnější, a hlavně včasnou informaci získám tak, že budu testovat vhodně vybranou náhodou skupinu v kohortách, kde mě to zejména zajímá, a ne všechny.

Znovu říkám, staronovému ministru zdravotnictví jsme toto sdělovali už před rokem. Tím bychom dostali v reálném čase informaci o tom, co se v té či oné věkové skupině opravdu děje. To, co vidíme na těch testovacích místech, je se zpožděním, a ještě navíc jsou ta data jenom velice omezeně použitelná k tomu, abych mohl něco říkat o tom, co se děje v celé populaci. To jsou brutálně nekonzistentní a nereprezentativní data.

Takové sledování by sice stálo nějaké miliony, ale myslím si, že ty miliony by byly zlomkem toho, co se v současné době vydává na nesmyslné plošné testování a informace z toho by byla mnohem užitečnější než to, co získáváme v současnosti. Na nesmyslnost plošného testování pro samotné brždění epidemie kromě statistiků opakovaně upozorňují též mikrobiologové i někteří epidemiologové a v praxi se o tom přesvědčili např. na Slovensku, kdy ani opakované plošné testování prakticky celé populace žádným zásadním způsobem nepomohlo dokonce ani v době vrcholící epidemie.

Ani ne tak pro predikce budoucího vývoje, ale pro retrospektivní hodnocení toho, jaká opatření smysl mít mohla a jaká nikoliv (a měli bychom na ně navždy zapomenout), se podle mě jedná o zatím nejvalidnější způsob, jaký se v odborné literatuře objevil. Proč to nepoužívají se musíte zeptat jich. Přiznávám, že postup Simona Wooda jsem objevil někdy v únoru.

Žádný z vládních odborníků ale není odborným statistikem, ani ÚZIS nebyl stvořen k tomu, aby dělal inferenční statistiku, takže tam patrně nikdo ani odbornou statistickou literaturu nesleduje. Ani v mezioborové skupině Petra Smejkala není žádný odborný statistik. Pokud si to někdo z nich myslí, tak by bylo dobré se podívat na to, čemu se věnoval před vypuknutím epidemie.

Nechtěl bych jmenovat. V žádné z vládních skupin nikdy ale nebyl nikdo, kdo se věnuje odborné statistice nebo ještě lépe biostatistice. Takže v podstatě v tomto byla vláda slepá a slepá je i nadále.

Oproti zahraničí, například v Belgii, kde vládě radí ne jeden, ale skupina odborných biostatistiků, jež na základě nejenom svých studií, ale také spolupráce se zahraničními kolegy, například zjistila, že uzavření škol nemá nějaký výrazný efekt na vývoj epidemie, naše vláda v tomto spoléhá vesměs na lidi, kteří s nějakou inferenční statistikou až do loňského roku, nebo do roku 2019 neměli nikdy nic co dočinění a s ohledem na to nemají logicky nějaké větší zahraniční kontakty z této oblasti.

Rady, kterých se vládě dostalo, byly dle mého názoru ne úplně odborné. A pokud se někdo snažil vládě na poli statistické analýzy dat odborně radit, tak nebyl vyslyšen. Nevím, co k tomu říct.

Neříkám, že by se dalo předejít všemu, to určitě ne. Některým věcem by se ale jistě předejít dalo. Na hypotézu, že když ty děti prostě necháte doma, navýšíte tím kontakty mezi rizikovou a nerizikovou populací a v důsledku zvýšíte incidenci fatálních nákaz i v Česku někteří upozorňovali. Vládní matematičtí modeláři nicméně vesměs řešili kontakty jako takové.

Nejsem spokojený, protože si i nadále nemyslím, že velká část toho, co se děje, není ničím opodstatněná. Co se týče toho rozvolňování, tak je tu vytvářeno množství pravidel, a co je na tom nehorší, že velkou část z nich musí jako jediné fakticky dodržovat pouze ty děti. Otevřelo se leccos, formálně tam potřebujete test, ale vlastně ho nepotřebujete. Jediný, kdo se opravdu testuje jsou děti, ve firmách už je to asi o libovůli, nikdo to nekontroluje. Obecně to prostě odnáší hodně děti.

Přijde mi, že vláda vůbec nereflektuje to, že jsme v úplně jiné situaci než před rokem. Pro velkou část české populace již covid fakticky problémem není. Očkování minimálně co se týče těžkých průběhu zdá se funguje a nelze to rozporovat. Pak tu máme obrovskou skupinu lidí, kteří nákazu prodělali, tedy jsou imunní. A navzdory těmto faktům se tu pořád navrhují bariéry. Za vrchol arogance moci považuji nařízené roušky ve školách.

Ano, až nyní a u těch tří krajů jde jenom o to, že jakési incidenční číslo, které je opět počítané z nereprezentativních a nekonzistentních dat, není zatím pod jakousi magickou hodnotou 25 nových případů za týden (v přepočtu na 100 tisíc obyvatel pozn. red.).

Ve všech těch krajích všechno klesá a roušky ve školách jsou neopodstatněné. Navíc se vůbec nebere v potaz to, že vycházejí studie, které ukazují na to, že dlouhodobé nošení roušek a podobných věcí může mít i negativní efekt, protože znovu vdechovat vydýchaný vzduch není zdravé. Ty děti to navíc nemají nasazené nonstop a kolikrát to mají nasazené špatně, takže efekt je mizivý tak jako tak.

Pokud se máte nakazit od nějakého nakaženého spolužáka, tak se stejně s velkou pravděpodobností nakazíte. A pokud tam nikdo nakažený není, je to trochu zbytečné mít nějaké roušky.

Při současném stavu si říkám, a je to můj osobní názor, že jakékoliv nařízené nošení roušek je úplně k ničemu. Pokud se někdo chce chránit a věří tomu, ať si to nosí. Z mého pohledu tu ale v současné době již žádná epidemie není. A nařizovat takovou věc z preventivních důvodů mi přijde neopodstatněné.

Ano. Počet nových případů je nízký (srovnejme s o dva řády vyšším limitem pro vyhlášení epidemie chřipky), do toho hrají i podmínky pro šíření respirační choroby v období, ve kterém jsme. Pravděpodobnost, že nyní půjdete do supermarketu a v tu danou chvíli tam s vámi bude někdo kdo v sobě má nějaké fragmenty viru, je malá. Je tedy podle mě naprosto bezdůvodné nařizovat i v tom obchodě nějaké roušky nebo cokoliv. V MHD by to s ohledem na nějakou předběžnou opatrnost řekněme možná mohlo být akceptovatelné. Byť s ohledem na současný stav zde v tuto chvíli žádná epidemie opravdu není.

Otázka, jestli očekávám nebo neočekávám nějakou vlnu, není asi úplně na mě. To je spíš na nějakého epidemiologa či virologa. Kdyby nějaká vlna přišla, měla by se provést analýza toho, co ta opatření způsobila a nezpůsobila. Woodův postup je jeden z možných. Nemělo by se úplně spoléhat na tzv. matematické modely založené na sto padesáti neověřitelných předpokladech a odhadech plynoucích z pofidérních, nekonzistentních a nereprezentativních dat.

Neměla by se zaměňovat korelace a kauzalita. To znamená, že to, že některá opatření přišla v okamžiku, kdy se stalo to či ono, ještě neznamená, že ta opatření měla opravdu příčinný vliv na ten vývoj. To se dá kromě jiného zjistit srovnáním dění v různých státech, které opatření přijímaly a nepřijímaly. Pokud tu mám dva státy, kde epidemie probíhá podobně, v jednom se opatření zaváděla a v druhém ne, tak to ukazuje, že to, co se dělalo nebo nedělalo, nemohlo mít naprosto žádný vliv na epidemii.

Z tohoto pohledu nějaké plošné nošení roušek víceméně s celou epidemií nedělalo vůbec nic a mnohá další opatření také ne. Co se týče zavřených škol, nějak moc nechápu, proč se na tom u nás tak trvalo a stále se řeší režim provozu hlavně těch škol. Jsme tady nejdéle zavření, máme nejvíce mrtvých a vedle máme státy, které neměly školy zavřené a mají méně mrtvých. Na tom asi něco bude.

Plošné testování je spíše na škodu. Pojí se zde mnoho věcí dohromady. Za prvé v populaci, kde je incidence nula nula nic, což je současný stav, jsou nejenom antigenní testy, ale také plošné testování PCR testy zcela neopodstatněné, protože kromě jiného počet falešně pozitivních bude vysoce převyšovat počet správně pozitivních.

Určitě má smysl testovat osoby důvodně podezřelé z nákazy (abych zabránil šíření) a dále náhodné kohorty osob, a ty zároveň sledovat, abych včas věděl, jestli se něco děje. Pokud bude situace i nadále taková, jaká je nyní, tak je naprosto nesmyslné plošně testovat děti nebo pracovníky, a to i od září.

Nebudu tvrdit, že všechno bylo špatně, ale musel bych asi dlouho přemýšlet abych nalezl něco, co bych na počínání naší vlády ocenil.

Všechno tohle je pouze část pravdy. Nebudu tady tvrdit, že když by u všeho byl statistik, tak by všechno bylo úžasné a všechna rozhodnutí by byla správná. Nějaké chyby by určitě byly. Ale co vláda udělala správně... skoro nic. Problém je, že toho udělali tak hrozně moc špatně, že ty dobré věci zapadnou. A když se podíváte, jací lidé mají významný vliv na vládní strategii, v podstatě se vám tam točí stále stejní lidé, a to nejenom na postu ministra zdravotnictví.

Jen pro doplnění. Byl bych osobně poměrně nerad, aby se to zvrhlo v to, že podzimní vlna přišla proto, že premiér Andrej Babiš zabránil Adamu Vojtěchovi v září nasadit roušky nebo že loňské léto bylo příliš rozvolněné. Do toho to maličko spadává, mám pocit. Největší loňský problém české vlády byl ten, že vloni v létě naprosto rezignovala na jakékoliv přípravy scénářů, co dělat, kdyby se epidemie vrátila včetně alespoň pokusu vyhodnotit efektivitu opatření přijatých během první vlny epidemie.

To, že v březnu 2020 vláda nevěděla, co dělat, to bych nikomu nevyčítal. Že to ale nevěděla ani v říjnu 2020, to už bych bral jako velké selhání vlády. Tehdy bylo navíc už jasné, že kolem ledna začneme očkovat. Příprava vakcinační strategie byla také úplná tragédie. Bylo to úplně zbytečně šité horkou jehlou.