Článek
Od roku 1994 takto stát vykoupil již téměř všechny pozemky v parku Podyjí. Díky těmto nákupům mohou nyní ochranáři ze správy parku bez potíží řídit péči o lesy v meandrech řeky Dyje.
Nejcennějším nákupem je část Lipinské louky. Nachází se totiž přímo v centru parku, a to nedaleko slavné vinice Šobes. Odborníci ji označují za nejkrásnější moravskou vinici.
Podařilo se spojit lesní pozemky státu, což umožní sjednotit péči o dané území
„Klíčové bylo i vykoupení pozemků u Konic a Podmolí, kde se podařilo spojit lesní pozemky státu, což nám umožní sjednotit péči o dané území,“ řekla Právu Martina Lazárková, která má výkupy na starosti.
Poslední výkup byl dokončen v prosinci u Čížova. Podařilo se tak získat dva hektary lesních pozemků v zóně, v níž bude les ponechán samovolnému vývoji.
Správa parku získala i několik pozemků v ochranném pásmu národního parku nedaleko Konic. Usilovala o ně, protože na nich lze najít mnoho chráněných druhů rostlin a živočichů. Zároveň jsou také velice významnými prvky v zemědělské krajině.
V Národním parku Šumava začaly platit nové zóny
V národním parku pečuje jeho správa již o zhruba devadesát procent území. V úmyslu má postupně vykoupit od soukromých vlastníků i zbývající plochy. Jsou to lesy a pozemky na vřesovišti a v údolních loukách. V ochranném pásmu parku se budou vykupovat pozemky s cennými biotopy.
Pomohla železná opona?
Od roku 1994 vykoupila správa parku již celkem téměř 970 hektarů, a to za necelých jednaosmdesát milionů korun. Jednalo se především o lesní pozemky nacházející se v nejcennějších částech národního parku. Finanční prostředky na odkupy byly čerpány vždy ze Státního fondu životního prostředí. Cílem je postupně skoupit všechny pozemky v parku.
K zachování přírody v Podyjí podle odborníků paradoxně pomohla železná opona za komunismu. Tamní lesy nebyly běžně přístupné veřejnosti. Oblast totiž přiléhá k Rakousku. Hranici mezi Moravou a Dolními Rakousy tvoří řeka Dyje. V minulosti směla do značné části této lokality jen pohraniční stráž. Po roce 1989 byl prostor vyhlášen za park a začalo se s výkupy.
Některé lesy, pole či louky vlastnila zemědělská družstva, lesní firmy či soukromníci. U parcel vlastněných více majiteli bylo obvykle vyjednávání o prodeji nejsložitější.