Článek
„Areál kláštera je v důsledku církevních restitucí tvořen vzájemně propojenými nemovitostmi tří různých vlastníků, což uvádí Národní památkový ústav (NPÚ) do nepříznivé vlastnické situace,” sdělila mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková.
Správa klášteru Sázava zůstala podle ní v důsledku změn vlastníků bez jakéhokoliv zázemí. „Opatství, vědomo si komplikované vlastnické struktury, nabídlo NPÚ prodej většiny jím vlastněných nemovitostí,” uvedla.
Správce Benediktinského opatství Panny Marie a Sv. Jeronýma v Emauzích Karel Švejda doplnil, že o objekty opatství požádalo v restitucích, protože dříve byly majetkem kláštera. „Ve 30. letech jsme to měnili za velkostatek v Suchdole a bylo předjednáno, že budovu získáme celou. Směna se ale neuskutečnila, takže v tuhle chvíli v tom baráku vlastníme kus přízemní chodby, kus patra a kus střechy bez samostatného přístupu,” uvedl.
Předpokládaná cena je 10 miliónů korun bez DPH a bude se jím zabývat vláda. Opatství nabídlo NPÚ prodej převážné většiny jím vlastněných nemovitostí a u dvou pozemků tvořících část zahrad nabídlo zřízení věcného břemene na 40 let, což umožní zahrady opravit podle připraveného projektu.
Areál čeká rekonstrukce
Stát vrátil v roce 2016 při majetkovém vyrovnání státu s církvemi části areálu Sázavského kláštera. Římskokatolická farnost Sázava - Černé Budy dostala kostel svatého Prokopa, který je ústřední budovou areálu, torzo gotického trojlodí s věží a faru. Řád benediktinů dostal menší část konventu, budovu prelatury a část zahrad. Budova kláštera s expozicí věnovanou slovanské vzdělanosti zůstala státu. Tři zmíněné budovy se mají brzy rekonstruovat, přispějí na ni 101 miliónem korun evropské fondy a 12 milióny stát.
Poutník Prokop založil v Sázavě na začátku 11. století družinu, kterou později kníže Oldřich povýšil na konvent řehole sv. Benedikta. V roce 1032 byly také postaveny první částečně soukromé klášterní budovy. Téměř tři čtvrtiny století v ní žili slovanští mniši, Sázava tehdy představovala středisko staroslověnského písemnictví a liturgie.
V roce 1096 se v klášteře usídlili pražští latinští mniši, nadále ale zůstal centrem duchovní i literární vzdělanosti a rozvoje uměleckých řemesel. Osud kláštera se uzavřel v roce 1785, kdy ho Josef II. zrušil. V 19. století fungoval jako zámek a byl za tímto účelem také přestavěn. Tehdy vzaly za své barokní fresky v křížové chodbě, které byly zabíleny. Objeveny byly v roce 2007, postupně se obnovují a hotovo by podle NPÚ mělo být do roku 2032, kdy se slaví tisícileté výročí založení kláštera.
V roce 1951 byl areál znárodněn, měl různé využití třeba i pro expozici místní sklárny Kavalier. V roce 1962 se stal národní kulturní památkou a jeho správu převzal Státní památkový ústav, dnes NPÚ.