Článek
Zákony se mají upravit tak, aby se buď přenesla odpovědnost za škodu při povinném očkování na stát, nebo se lékařům alespoň nahrazovaly náklady spojené s odškodňováním pacientů. Lékaři volají také po založení fondu, ministerstvo se k tomu ale zatím nemá.
Doporučení Nejvyššího soudu souvisí s kauzou dívky, která prodělala po očkování proti tuberkulóze těžký zánět kyčelního kloubu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu jí má hradit škodu Všeobecná fakultní nemocnice. Ta rozhodnutí respektuje.
Za škodu na zdraví dítěte po nežádoucí reakci na povinnou vakcínu je podle soudu odpovědný lékař, který dítě očkoval, i když vakcínu nevyrobil a aplikoval ji na základě povinnosti ze zákona.
Případ ještě podle starého zákoníku
„Ačkoli Nejvyšší soud rozhodoval o případu, který se stal za účinnosti starého občanského zákoníku, tedy přímo nesouvisí s platnou právní úpravou. Naše ministerstvo jednoznačně vnímá nutnost vyjasnit odpovědnost za poškození zdraví pacienta v souvislosti s povinným očkováním,“ sdělila včera Právu mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová.
Jak vysvětlila, Nejvyšším soudem posuzovaná odpovědnost vycházela ze starého občanského zákoníku. Ten byl od 1. ledna 2014 nahrazen novým, jenž už toto ustanovení neobsahuje.
Pokud je povinné očkování, tak by měla být odpovědnost na straně toho, kdo takové očkování nařizuje. A to je stát.
„Po loňském 1. lednu nikdo neodpovídá za újmu způsobenou očkováním, je-li očkování provedeno lege artis a není-li vadná vakcína,“ uvedla Čechová.
„Proto již pracujeme na právních tezích úpravy. S účinností nového občanského zákoníku totiž není zřejmé, kdo by měl nést odpovědnost za újmu na zdraví vzniklou v důsledku povinného očkování, která nevznikla pro vadnost vakcíny, kdy odpovídá výrobce, ani v důsledku nesprávné aplikace. Sdílíme názor, že tím odpovědným by v jiných než popsaných případech lékař být neměl,“ uvedla Čechová.
Předseda České vakcinologické společnosti profesor Roman Prymula v pondělí Právu řekl: „Pokud je povinné očkování, tak by měla být odpovědnost na straně toho, kdo takové očkování nařizuje. A to je stát.“
Názory se různí
Názory na prospěšnost očkování se dlouhodobě liší. Někteří lidé považují vakcíny za nebezpečné. Pro děti v Česku je nyní povinné očkování hexavakcínou, která pokrývá záškrt, tetanus, černý kašel, dětskou obrnu, žloutenku typu B a onemocnění vyvolaná bakterií Haemophilus influenzae typu B. Další povinná vakcína chrání před spalničkami, zarděnkami a příušnicemi.
Ústavní soud letos ve svém zatím posledním verdiktu k problematice očkování rozhodl, že ministerstvo zdravotnictví může nadále určovat povinné vakcíny.
Lékový ústav má ročně hlášeno do 600 mírných vedlejších účinků a u čtyř až pěti dětí vážné následky. Povinnost očkování a vysokou míru očkování dětí vysvětluje ministerstvo zdravotnictví ochranou zdraví celé společnosti. Proti infekci jsou tak chráněni i ti, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou.