Starší pár zoufale toužil po dítěti. Náhradní matka je oklamala a ponechala si ho

„Pár byl v zoufalé situaci a k naději na potomka se manželé velmi upnuli. Rozhodli se důvěřovat a jít do toho navzdory riziku,“ řekla Novinkám advokátka Kateřina Kolářová Justová, která se případem zabývá. Jména účastníků redakce pozměnila pro zachování jejich soukromí.

Manželský pár ve středním věku se dlouhodobě pokoušel o vysněné dítě, které však nepřicházelo. Obvykle se páry k náhradnímu mateřství uchylují kvůli zdravotním obtížím na straně ženy. Nejinak tomu bylo i v případě paní Šebestové, u které lékaři zjistili, že miminko donosit nemůže a ani její vajíčka nejsou vhodná pro oplození.

Nadějí se pro manžele Šebestovy stala mladá svobodná Jana, která jim nabídla nejen dítě donosit, ale také poskytnutí jejích vajíček. Manželé souhlasili. K oplodnění ženy spermatem pana Šebesty došlo bez účasti reprodukční kliniky. Pár ženu finančně podporoval a ona s nimi sdílela lékařské zprávy z těhotenských vyšetření. Po čase však žena oznámila, že dítě zemřelo, a komunikaci přerušila.

Zklamaní manželé se nevzdávali, a když se Jana se po čase opět ozvala, svolili k druhému pokusu. Tentokrát bylo těhotenství úspěšné a vloni na podzim se narodilo miminko, jehož biologickým otcem by měl být pan Šebesta. Přislíbené dítě však pár do své péče nezískal a matka brání i návštěvám a jakémukoli kontaktu. Otec nemá na dítě žádný právní nárok, neboť není uveden v rodném listě.

„Běžně se rodiče s náhradní matkou domluví na předání krátce po porodu. Otec z neplodného páru může být zapsán v rodném listě, ale matka si dítě vždy musí osvojit, neboť k němu v okamžiku narození nemá žádný právní vztah. A to i případech, že je biologickou matkou a sdílí s dítětem genetiku,“ zdůraznila Kolářová Justová. Podle českých zákonů je totiž matkou dítěte vždy žena, která ho porodila.

Pan Šebesta se proto nyní chystá bojovat o uznání svého otcovství před soudem, čímž by nabyl také rodičovská práva a dítě by mohl alespoň navštěvovat či časem získat do částečné péče. Paní Šebestová však k dítěti žádný právní vztah nemá.

Celý proces náhradního mateřství v Česku zcela závisí na dobré vůli a důvěře všech zúčastněných. „Předání dítěte náhradní matkou zamýšleným rodičům není právně vymahatelné a smlouva o náhradním mateřství by byla absolutně neplatná,“ uvádí k tomu Portál veřejné správy.

I přes nedostatečnou legislativu na cestu náhradního mateřství každoročně nastoupí řada neplodných párů, které vyhledávají pomoc reprodukčních klinik. „Obecně je náhradní mateřství úspěšnou metodou a máme prakticky stoprocentní úspěšnost v předání dětí do rodin, kde je dítě dlouho očekáváno a s láskou a velkou radostí poté přijato,“ sdělila Novinkám ředitelka kliniky Repromeda Kateřina Veselá.

Kolářová Justová se domnívá, že zákon by měl stanovit vznik rodičovských práv zamýšlených rodičů již při narození dítěte, aby k takovým případům nedocházelo. Nicméně na jakoukoliv úpravu bude ještě nutné si počkat.

Přestože již vloni v srpnu vláda schválila analýzu, z níž by měla nová zákonná úprava vycházet, na vypracování je lhůta až do 1. ledna 2026, tedy po příštích volbách do Sněmovny. Taktéž legislativní plán vlády na rok 2025 zveřejněný v prosinci úpravu řadí k závěru roku. „Nepředpokládáme přijetí návrhu zákona ještě v tomto volebním období,“ potvrdil Novinkám mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

„Náhradní mateřství je velmi citlivou problematikou, vyvolává řadu složitých právních a etických otázek, které je třeba pečlivě vyřešit,“ vysvětlil. Ještě před samotnou politickou dohodou, která by nebyla ve Sněmovně jednoduchá, musí návrh ministerstvo konzultovat i s řadou odborníků.

„Náhradním mateřstvím jsou dotčena práva náhradní matky, zamýšlených rodičů a dítěte, které se tímto způsobem narodí, přičemž je nezbytné novou právní úpravou poskytnout náležitou ochranu práv všem těmto osobám,“ vysvětlil.

Odložení právní úpravy je pro neplodné páry špatnou zprávou. „Můžeme i nadále pracovat bez legislativní úpravy, ale bez ní jsou dohody mezi obmýšlenými rodiči a náhradní matkou nevynutitelné a je nutné se vždy spoléhat na dobrovolné dodržení té dohody,“ uzavřela Veselá.