Starou dámu na kolejích, tramvaj Křižík & Brožík, čeká ozdravná kúra

„Je to nejstarší provozuschopná elektrická tramvaj se standardním rozchodem u nás. A možná i v Evropě,“ řekl Novinkám Jiří Trnka, technik Plzeňských městských dopravních podniků. „Jde o úplně první vůz, který 29. června 1899 zahajoval tramvajovou dopravu v Plzni. Dřevěnou karoserii vyrobila fabrika Václava Brožíka, ta se jinak specializovala hlavně na koňské povozy. Křižík dodal elektrickou výzbroj,“ uvedl Trnka.

Jenže léta jsou znát. René Vávro, mluvčí dopravního podniku, připomněl: „Poslední kompletní rekonstrukce proběhla při příležitosti oslav sedmi set let města Plzně, tedy v roce 1995. Tehdy byly odstraněny i všechny konstrukční změny a vůz byl uveden do původního stavu. S ohledem na zachování dobových technologií je nyní třeba opět některé celky zásadním způsobem renovovat.“

Trnka upřesnil: „Jsou opotřebovaná ložiska, je třeba provést větší opravu v okolí trakčních motorů. Dřevěná karosérie je náchylná na změny teplot, a i když se k vozu chováme maximálně šetrně, jsou některé části popraskané.“

Co všechno bude třeba vyspravit, vyplyne z odborné studie. Podle Vávra by měla být hotová počátkem roku 2024. „Do té doby nedokážeme stanovit náklady na renovaci, ani to, jak dlouho potrvá,“ upozornil Vávro. Jisté je jen jedno – podnik se pokusí získat dotace. Evropské i státní. Trnka věří, že cestu k finančním injekcím usnadní před pár týdny získaný statut národní kulturní památky. „Na druhou stranu nám přinese i spoustu úskalí a omezení,“ podotkl.

Vůz č. 18 většinu času tráví v depu, ale tu a tam je vidět i na kolejích. Naposledy se po městě projížděl s cestujícími v červnu při plzeňském historickém víkendu a pak absolvoval několik jízd pro soukromé objednané skupiny. „Jezdíme jen za pěkného počasí, ne v zimě a většinou pouze po centru. Třeba kopec na Lochotín by Křižík zvládl, ale raději jezdíme po rovných tratích,“ konstatoval Trnka.

Ví, o čem mluví. Právě on se stařičkou tramvají občas jezdí. „Je to něco úplně jiného než běžná tramvaj,“ podotkl. „Není to těžké, ale člověk musí víc předvídat, co bude následovat. Není to tak blbuvzdorný systém jako u moderních tramvají. Ty sice mají kratší brzdnou dráhu, ale tahle zase jezdí menší rychlostí, pětadvacet kilometrů je maximum. A zatímco více článkové soupravy váží i čtyřicet tun a klasická T3 šestnáct, Křižík jen asi pět, takže se to brzdění vyrovnává,“ poznamenal.

Vůz je obousměrný, a tak k tramvajákovi patří vyndavací klika. „Ovládá se jí šest postupně zapojovaných stupňů, což zaručuje plynulou jízdu. U prvních tři jsou motory zapojené sériově, pak paralelně. Na šestém jedeme na plný výkon,“ vysvětlil Trnka. Tak ještě zazvonit – jeden zvonek je šlapací a za druhý se tahá.