Článek
Možnost až tříměsíčního vykázání takového člověka z města, o kterém místní úřady s rozšířenou působností samy rozhodovaly, ale vláda na doporučení Legislativní rady vlády loni, po necelých čtyřech letech jeho fungování, zavrhla. Obce tak o tuto páku loni v červenci novelou přestupkového zákona přišly.
Zásadním argumentem vedoucím ke zrušení zákazu pobytu byla možná protiústavnost tohoto trestu a také jeho údajná nepřiměřenost: za vícero přestupků omezení svobody pohybu a pobytu.
Šlo o jedinou možnou zbraň proti lidem, kteří se ve městě chovají nepřípustně
Starostům ale nyní svitla naděje za změnu. O tom, zda se zákaz pobytu do současného přestupkového zákona vrátí, by měli jednat senátoři, a to na popud dvanácti z nich. Jsou mezi nimi zástupci starostů, nezávislí, ale i senátoři za ANO a ODS.
Zákaz pobytu v praxi fungoval tak, že radnice jej mohly udělit pouze lidem, kteří v dané lokalitě neměli trvalé bydliště, a to za přestupky, kterými hříšník opakovaně významně narušil tamní veřejný pořádek.
Recidivisté se vykázání báli
Například rušil noční klid, vzbuzoval veřejné pohoršení nebo se dopouštěl výtržností na veřejných akcích. Za porušení zákazu hrozilo až roční vězení. Za necelé čtyři roky obce tento trest udělily v 940 případech.
Po loňské změně zákona měly tento trest nahradit vyšší pokuty. Jenže podle Svazu měst a obcí peněžité sankce na nenapravitelné zlodějíčky a další problematické osoby ani v nejmenším nezabírají. „Tito lidé neplatí pokuty a neexistuje nástroj, jak je vymoci. Nefunguje přitom pokuty zvyšovat, vede to jen k tomu, že výše nevymožených sankcí roste a skupina lidí, kteří mají pocit beztrestnosti, protože nemají sankci z čeho zaplatit, se zvětšuje. Zákaz pobytu by byl daleko efektivnější,“ řekla Právu mluvčí svazu Vendula Kouňovská.
Podle ní je bagatelní kriminalita v českých obcích velmi rozšířeným jevem, legislativou je však nyní údajně velmi opomíjená a podceňovaná.
I podle starosty Sokolova Jana Picky obce mají v boji proti výtržníkům v současnosti prázdné ruce. „Zákaz nám hodně chybí. Šlo o jedinou možnou zbraň proti lidem, kteří se ve městě chovají nepřípustně, jedinou možnost, jak jim znepříjemnit život. A bezdomovci se toho skutečně báli. Dnes to můžeme řešit maximálně tím, že opilce vezmeme za ruku a odvedeme kousek jinam,“ popsal včera Právu Picka.
Na záchytku se lidé bez domova nechají odvézt prý klidně každý týden, pokutám se vysmějí. Když ale viděli, že si město jejich chování nenechalo líbit, chovali se prý přijatelněji.
Podobné zkušenosti mají i v Dubí na severu Čech, které se potýkalo především s pouliční prostitucí.
Tito lidé neplatí pokuty a neexistuje nástroj, jak je vymoci
„Měli jsme tu čtyři pouliční děvčata, která byla zároveň narkomankami a zákaz pobytu házela za hlavu. Ženy šly proto k soudu pro maření úředního rozhodnutí, což pro ně znamenalo krátkodobý pobyt ve vězení,“ přitakal tamní starosta Petr Pípal s tím, že zákaz pobytu ve zdejším městě za čtyři roky využili dvanáctkrát.
Ministerstvo vnitra je však proti tomu, aby se tento trest do přestupkového zákona vrátil. Vadí mu především hrozba vězení za porušení zákazu, a to kvůli tomu, že by se zbytečně zaplňovaly dalšími vězni už tak přeplněné české káznice.
Takto přísné tresty by prý navíc měly ukládat soudy, a ne správní orgány. „Tento správní trest se přitom ukládá zejména bezdomovcům, prostitutkám a narkomanům, proto může být značně problematické doručování písemností, kdy se tyto osoby mnohdy o uloženém trestu ani nedozvědí, což je rizikové zejména s ohledem na trestněprávní následky porušení pobytu,“ vysvětlila Právu mluvčí ministerstva vnitra Hana Malá.
Neřeší se příčina, ale důsledek
Variantou je prý zákaz navštěvování konkrétních míst, který zákon stále umožňuje. Podle starostů je ale daný nástroj neúčinný. „Musel bych pověřit nějakého městského strážníka, aby nedělal nic jiného, než celý den chodil za bezdomovcem, jestli náhodou z louky neodešel ke škole, to prostě není reálné,“ postěžoval si Picka.
Vylučování jedinců – ať už z konkrétních prostor, nebo celých obcí – podle ministerstva negativní sociální jevy tak jako tak ani zdaleka nezastaví. „Přestupkové právo řeší pouze následek, nikoliv příčinu. Problematiku sociální vyloučenosti je nutno řešit průřezově, napříč celým právním řádem,“ zhodnotila Malá.