Článek
Prakticky přes noc jste se stala jednou z nejznámějších žen v zemi. Denně poskytujete rozhovory médiím, kontaktují vás vlivní lidé. Jaké to je, být celebritou?
Popravdě řečeno poněkud vyčerpávající. Navíc se jako celebrita necítím, zastupuji jen nějaký názor, s nímž lidé vesměs souhlasí a který se stal diskutovaným společenským tématem.
Ale jděte. Ještě jste nedokončila první rozhovor a za dveřmi už čeká redaktorka dámského časopisu....
No dobře, něco na tom bude. Je pravda, že tolik lidí mi nikdy dřív nepsalo e-maily a do svého pořadu Uvolněte se, prosím mě pozval pan Kraus taky poprvé.
Vy jste se proslavila nekompromisním přístupem k lidem, kteří odmítají plnit základní povinnosti. Chomutovský magistrát udělal jako první v zemi značně nepopulární krok a sáhl na sociální dávky notorickým neplatičům. Nápad je ve své podstatě jednoduchý. Kdo s ním vlastně přišel?
Ani nevím, jestli o to mám mluvit... Dřív jsem dělala správkyni konkurzní podstaty. Z praxe jsem znala některé věci a také exekutory. Pak jsem začala pracovat na magistrátu a zajímalo mě, proč se změnila výše dluhů za poplatky za odpad.
Tak jsem zjistila, že kvůli změně zákona už si město nemůže automaticky strhávat dávky určené na poplatky a dluhy rostou. Začala jsem přemýšlet, jak se může magistrát dostat alespoň k těm dávkám, které jsou určené třeba na bydlení. Nejsilnější motivací ale byli lidé.
Jací lidé? Ti, co neplatí?
Naopak, ti co platí, chodí do práce, chovají se slušně, ale nenajdou nikde zastání. Není snadné sedět proti dospělému muži nebo manželskému páru, když brečí. Jsou zoufalí, protože se bojí. Jejich život omezuje nebo dokonce ohrožuje někdo, na koho jsou všichni krátcí. Vyslechla jsem si desítky takových příběhů. Manželé žen, které do sídliště Kamenná přivážel po odpolední směně autobus, chtěli, aby spolu s nimi stála na zastávce městská policie. Báli se o své manželky.
Jiní lidé našli odvahu se ozvat proti svým bezohledným sousedům a dočkali se napadení. Teď mi píší, že rozhodnutí města přineslo naději. Přidávají se k nim další a další. Dřív se o svých problémech styděli nebo báli mluvit. Když se o celou věc začala zajímat média, ti lidé získali pocit, že v tom nejsou sami.
Myslíte si, že se tím něco vyřeší?
To nevím, ještě ani zdaleka nejsme na konci. Ale něco se začalo dělat a to není málo. Zatím nám totiž s „výchovou“ nepřizpůsobivých vůbec nikdo nepomohl.
Co myslíte tou výchovou? Že jim sáhnete na peníze a oni se polepší?
V podstatě ano, protože se umějí mimořádně rychle informovat mezi sebou, když se něco děje. Pokud opustí názor, že jsou nepostižitelní, pak to mělo smysl. Navíc bych ráda upozornila, že je vychováváme i jinak. Každý měsíc vybereme téma, na které pak uspořádáme besedu. Třeba o nebezpečí lichvy, o tom, jak udělat rodinný rozpočet a podobně.
A chodí tam někdo?
Pravda, zrovna vyhledávanou akcí to není, takže přemýšlíme, jak ty lidi motivovat k návštěvě. Připravujeme systém barevných lístečků s tématem měsíce. Úředníci sociálního odboru je budou rozdávat klientům jako pozvánku.
O Chomutovu se teď mluví po celé zemi. Když jste s tím nápadem na exekuce ve výplatní místnosti přišli, čekali jste takovou odezvu?
To ani zdaleka ne. Ani jsme si neověřovali, jestli to někdo už zkusil. Nevěděli jsme, že jsme první a jak závažné společenské téma otevíráme. Prostě jsme našli exekutora, který si nechal udělat od právnických špiček výklad ustanovení zákona a šel do toho s námi. Chtěli jsme pomoci obyvatelům města, aniž bychom předpokládali, že se z toho stane republikové téma.
Nějakou reakci jste přece čekat museli...
Ano, od klientů sociálního odboru, kteří budou muset zaplatit své dluhy. Předpokládali jsme negativní reakci, jen jsme nevěděli, jak bude silná. Ovšem postoj vládních úředníků nás skutečně překvapil. Vlastně jsme čekali, že nás spíš pochválí než obviní z porušování zákona.
Považujete stanovisko ministerstva spravedlnosti k exekuci sociálních dávek při jejich vyplácení za určitou formu satisfakce?
Podle stanoviska ministerstva spravedlnosti existuje dvojí výklad, což znamená, že nejednáme nezákonně. Jeho postoj jsme uvítali. Je to pozitivní signál nejen pro mě, ale hlavně pro celý tým mých lidí, který se tou záležitostí zabývá. Jak už jsem řekla, považujeme to za vítězství zdravého rozumu.
Myslíte, že by mohl soud rozhodnout v případě dvojího výkladu zákona ve váš neprospěch?
My se na soud obracet nebudeme, jsme přesvědčení, že postupujeme správně. Musel by se na něj obrátit někdo, kdo se cítí naším přístupem poškozen.
Veřejnost vás podporuje značně, jak se k vašemu postupu staví jiná velká města?
Od lidí chodí stovky zpráv, že máme vydržet, že děkují za naději. Je to hrozně dojemné. Ostatní města spíš vyčkávají. Ale primátoři, kteří chystají setkání, mi vzkázali, že se už na mě těší. Nevím, jestli se k nám přidají i další města, ale bylo by to dobré. Měli bychom se zbavit předsudků a nazývat věci pravými jmény. Zatím jsme v intenzívním kontaktu jen s Litvínovem.
A kraj? Hejtmankou je vaše bývalá náměstkyně, podpořila Chomutov?
Oficiálně se k našemu projektu nevyjádřil vůbec nikdo, s výjimkou kanceláře ombudsmana. Ta nám zaslala dopis, že bude náš postup monitorovat. Ostatní se neobtěžovali nás kontaktovat jinak než přes média. Považuji to za nešťastné, abych použila terminologii ministra pro lidská práva Michaela Kocába. Mnohem snáz bychom si své postoje vyříkali u jednoho stolu.
Zástupci lidí žijících na okraji společnosti často argumentují tím, že sociálně vyloučení ani nevědí, jaké jsou jejich povinnosti. Myslíte si, že naučit je respektu k povinnostem je cesta, jak situaci zklidnit?
Určitě. Jenže problém je v tom, jak je učit. Nemáme na to prostředky ani lidi. Ještě před spuštěním projektu Záchranný kruh, jehož součástí jsou i exekuce, jsme napsali bývalé ministryni pro lidská práva Džamile Stehlíkové, že nutně potřebujeme alespoň šest terénních pracovníků. Dodnes nám ministerstvo ani neodpovědělo. Máme jediného člověka a toho zaměstnáváme za vlastní prostředky.
Není to úkol pro neziskové organizace?
Je, ovšem stálo by za úvahu, jak ho plní. Když jsme zahájili exekuce kvůli dluhům za pokuty, nevysvětlily svým klientům, že povinnosti platí pro každého a že by si měli své záležitosti urovnat. Neříkaly jim, aby uzavřeli splátkové kalendáře. Místo toho poslaly právníka, aby dávky přebíral. Tím je de facto vyslaly do boje. A to podle mě není správné. Není vina města, že někteří lidé dosud nevědí, že se za bydlení musí platit nebo že chov psů v nájemním bytě není zadarmo. To mají dělat poradci a terénní pracovníci. Ovšem nakolik jsou úspěšní a co se stane, když do rodiny přestanou docházet, aby každé ráno vzbudili děti do školy, to se musíte zeptat jich.
Medializace celé záležitosti vám přinesla značnou porci politických bodů. Počítala jste s tím?
Nepočítala, protože nikdo nemohl dopředu vědět,. jak se to celé vyvine. Mohlo mi to také srazit vaz a vlastně stále ještě může. Šlo mi o věc.
