Stanjura: Piráti se urazili, z vlády odejít nemuseli

Z vládní pětikoalice se stala už čtyřkoalice. Piráti až na ministra zahraničí Jana Lipavského, který Piráty opustil, z vlády odešli poté, co premiér Petr Fiala (ODS) odvolal jejich šéfa a ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše pár hodin po schůzce, kdy měl příležitost říct mu to do očí. Jak odchod Pirátů z vlády vnímáte vy?

Pirátům se povedlo nastolit umělý problém. To, jestli to bylo osobně nebo telefonem, jen odvádí pozornost od podstaty věci. Zaprvé Piráty nikdo z vlády nevyhodil. Ivan Bartoš nezvládl manažersky velký úkol, který si vzal. Přestože jsme mu mnoho měsíců nabízeli s digitalizací stavebního řízení pomoc, tak jsme byli vždy ubezpečováni, že to má pod kontrolou.

Člověk nemá důvod nevěřit kolegovi z vlády. Ani jeho příslibu, že to bude fungovat do konce srpna, když to na začátku července nefungovalo. Dnes máme začátek října a stále to nefunguje.

Poslali jsme experty ze čtyř resortů, aby nám realisticky popsali stav, v jakém digitalizace stavebního řízení je, a my pak mohli hledat řešení. Jejich zpráva byla na vládě těsně před volbami. Podle mě byla natolik zdrcující, že bylo namístě odvolat Ivana Bartoše hned.

Proč k tomu nedošlo?

Dokážete si představit, jak bychom byli obviňováni, že jsme zavinili špatný volební výsledek České pirátské strany?

Ale proč to tedy po volbách neřekl premiér Ivanu Bartošovi do očí?

Ivan Bartoš byl ráno u premiéra, odpoledne byl na koaliční schůzce, takže to není tak, že se bojíte říct někomu něco do očí, tam hrálo roli časové hledisko. Mimo jiné to, že pan prezident byl v jiném časovém pásmu, ve Spojených státech. Myslím si, že taková věc, než se veřejně oznámí, se má oznámit prezidentovi.

Piráti také upozorňují na porušení koaliční smlouvy.

Jejich byrokratické lpění na doslovném plnění koaliční smlouvy je úsměvné. Všechny strany v koaliční smlouvě napsaly, že respektují ústavní právo premiéra navrhnout odvolání kterékoliv člena vlády. Tečka. A pak tam je napsáno, že premiér by měl hledat souhlas s předsedou strany.

Tak si představme, jak by to bylo. Premiér by předsedovi pirátské strany řekl: tady podle článku tři odstavce dvě druhé věty mám hledat souhlas, pane předsedo, a já jsem se rozhodl, že odvolám jednoho člena vaší strany. Předseda pirátské strany se zeptá, o koho se jedná, a premiér mu říká: to se jedná o vás, pane předsedo. A ten premiérovi řekne: tak jste to se mnou probral, souhlas jste nezískal, ale postupovali jsme přesně podle koaliční smlouvy. To je přece úplně absurdní.

Klíčový problém je, že velký digitalizační projekt prostě nefunguje. A myslím, že Ivan Bartoš doteď nevnímal velikost toho problému. Nebyl schopen odpovědět na jednoduchou otázku členů vlády, nejen pana premiéra, kdy to bude fungovat. Odpověď jsme nedostali.

Ještě před pár týdny jste nicméně vy i premiér tvrdili, že to, aby Bartoš vyvodil odpovědnost, teď nedává smysl, že je třeba co nejdříve dát stavební řízení dohromady a pak se k tomu můžete vrátit. Ta zpráva, která měla konstatovat, že řešení problémů může trvat až 18 měsíců a stát 300 milionů korun, byla tedy zlom?

Ano. Nikdy nebudu říkat podrobnosti z jednání na vládě. Zúžili jsme tým, aby debata byla skutečně otevřená. Experti z ministerstev práce, dopravy, financí a zdravotnictví, kteří zprávu připravovali, byli velmi přesvědčiví. Zjistili jsme, že stav je horší, než nám Ivan Bartoš říkal. A že nemá ani plán, jak to dát do pořádku. To vedlo k jeho odvolání.

Piráti z vlády ale odejít nemuseli. Oni se vlastně urazili. Nakonec kromě odvolaného ministra skončí i ministr pro legislativu Michal Šalomoun, který svoji práci odváděl výborně a z loajality k politické straně odchází. Nemuselo to tak být, je to jejich rozhodnutí.

Já to respektuji. Z mého pohledu se ale nejedná o vládní krizi. Ta by nastala v případě, kdy by dosavadní vládní koalice ztratila většinu v Poslanecké sněmovně. Vláda má ale pořád dostatečnou většinu pro to, aby byla schopna své návrhy ve Sněmovně prosadit. Nepřáli jsme si to, neradujeme se z toho, ale taková je nyní realita.

Piráti hovoří také o kmotrovských praktikách v zákulisí a údajném zálusku firem napojených na ODS na předražené zakázky kolem systémů stavebního řízení.

Je to absolutní nesmysl a já to vlastně nechápu. Popišme si stav. Ivan Bartoš byl před spuštěním čtyř soutěžních dialogů. On se rozhodl některá tato řízení, soutěžní dialogy zrušit. Střih. Pravomocné rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže říká, že to nebylo zákonné, protože to nebylo transparentní. Rozhodnutí pirátského vicepremiéra nebylo transparentní. Neříká to vláda, neříká to ODS, T0P 09, KDU nebo STAN, říká to nezávislá instituce.

Pak Ivan Bartoš jeden soutěžní dialog nezrušil, ale nechal ho 18 měsíců ležet. A v této chvíli stát neplní své zákonné povinnosti, ten geoportál prostě nefunguje. A já se nikdy nedozvěděl, proč 18 měsíců ten jeden konkrétní proces neběžel. Takže říkat, že někdo něco uspořil, je velmi iluzorní.

Kdy bude celý systém stavebního řízení, ať už ve starém či novém režimu, fungovat?

To bohužel nevíme. Ministr dopravy Martin Kupka vede pracovní skupinu, která má za dva týdny vládě popsat stav a ukázat, jaké jsou legislativní možnosti. Minimálně ale musíme ze zákona vyndat povinnosti, které stát není schopen plnit.

Budeme vybírat ze dvou variant. První je, že ten systém je opravitelný za těchto podmínek, například čas, počet lidí, finance, anebo že opravitelný není a musí se začít znova. A u toho se musí zprovoznit a zfunkčnit stavební úřady.

Není pravda, že někdo navrhuje vrátit se do stavu k 30. červnu, to nenavrhuje nikdo. Určitě nebude potřeba ani po té legislativní změně nosit dokumentace, stohy papíru na stavební úřad. To vlastně není ani politikum. Máme 607 stavebních úřadů a jsem přesvědčený, že Piráti nenajdou ani jedno procento z těch šesti set, kde by řekli, že ten systém ne že je lepší, ale že je stejný a že se to nezhoršilo proti stavu k 30. červnu.

O čem to vypovídá?

Že tam nejsou žádné porodní bolesti, ale byly tam fatální chyby systémového charakteru v zadání dokumentace celého toho velkého projektu a v řízení. Mám hypotézu, která se buď potvrdí, nebo ne, že u zadání nestáli experti na stavební řízení. Protože to je základ. Na základě toho stavíte IT architekturu a programujete. A pokud máte špatné zadání, tak sice něco dostanete, ale neodpovídá to tomu, na co byli všichni zvyklí.

Rozumím tomu, že byl nějaký software třicet let a lidé na úřadech jsou na něj zvyklí, ale myslím, že i oni se těší na funkční digitalizaci, i jim to má pomoci. Je to tedy celé špatná zpráva, nemám z toho žádnou radost. Lepší by bylo, kdyby systém fungoval a Piráti zůstali ve vládě.

Měl jste být ovšem jedním z představitelů ODS, kteří měli údajně naléhat na premiéra, aby Ivana Bartoše odvolal.

Smál jsem se tomu už ten samý den. Žádná taková schůzka nebyla. To je prostě lež, čistokrevná lež. Každý z nás, kteří jsme se údajně měli sejít a něco říkat premiérovi, každý měl jiný program. Martin Kupka byl v zahraničí, Martin Kuba byl ve svém Jihočeském kraji. Já jsem tady ve Sněmovně měl schůzky, které navazovaly jedna na druhou, mimo jiné jsem dělal rozhovor s konkurenčním médiem, takže novináři mě viděli v tom inkriminovaném čase, že jsem se věnoval jim, a ne že bych organizoval nebo se zúčastnil nějaké schůzky. Nerozumím tomu takto lhát a nemít nic ověřeno. Nabídli jsme i to, tak se podívejte do našich pracovních kalendářů, ale je to trochu potupné. Celé to není vůbec normální.

Když se ještě ohlédneme za výsledky krajských a senátních voleb, na počet mandátů zvítězilo opoziční hnutí ANO. Jaký je to pro vás, pro člena vlády a člena ODS, signál?

S dovolením zhodnotím zvlášť krajské a zvlášť senátní volby. U senátních je to podobné jako v Poslanecké sněmovně - hledáte většinu. Když sečtu mandáty vládních stran, tak to bylo ve Sněmovně 108 a teď je to 104 mandátů z celkových dvou set. V Senátu se teď rozdávalo 27 mandátů. Opoziční strany získaly celkem devět, tři získali nezávislí či dosud nezařazení kandidáti a vládní tábor získal 15 křesel.

Z těch devíti nových opozičních mandátů je šest ze tří strukturálně postižených regionů, tedy z Moravskoslezského, Ústeckého a Karlovarského kraje. V nich se vládním stranám dlouhodobě nedaří a my musíme přemýšlet, kde je hlavní příčina. Mimo tyto kraje byla úspěšnost opozičních stran mnohem nižší.

A když se na to podíváte jen z pohledu ODS, jásat asi nemůžete?

Neříkal jsem, že jásáme, nemluvil jsem za ODS. My jsme o nějaké mandáty přišli. Mě mrzí asi tři místa v prvním kole senátních voleb, kde to bylo velmi těsné. Myslím si, že tito naši kandidáti měli velkou šanci vyhrát druhé kolo, protože tam nakonec vyhrál vládní kandidát proti kandidátovi hnutí ANO. Jinak ano, žádný úspěch to není, ale není to ani neúspěch.

Krajské volby z mého pohledu dopadly jinak. Tam je to evidentní, kdo vyhrál. Vyhrálo hnutí ANO a prohrály vládní strany. Nemá teď cenu rozklíčovávat na mandáty, která strana jak dopadla, v každém regionu to bylo jiné.

Co v kampaních zafungovalo a co naopak ne?

Klíčová byla osoba lídra. Ve všech čtyřech krajích, kde vládní strany zaznamenaly úspěch, lídři sehráli bezesporu pozitivní roli a byli to obhajující hejtmani. Vidíte, že pokud to hejtman dělá dobře, tak má do voleb bonus, jak Jan Grolich, tak Martin Červíček, Vítězslav Schrek nebo Martin Kuba. To jsou nejlepší výsledky ať už samostatně, nebo v koalici Spolu nebo v jiné koalici, takže evidentně jejich dobrou práci voliči ocenili.

Problém byl v tom, že jsme na přání našich regionů neměli centrální linku kampaně, a to se neosvědčilo. Naši kandidáti přitom čelili opozičnímu programu antiFiala, antivláda. Hrozně mě baví, když dostanu otázku, jestli antiBabiš funguje. Na čem vyhrálo hnutí ANO? Na tom, že jejich kandidáti v každém kraji měli skvělý krajský program s konkrétními řešeními pro daný kraj? Nebo na té centrální lince kampaně? Za B je správně. I my se tak musíme poučit z úspěchu našeho soupeře. Oni použili centrální kampaň a byla velmi úspěšná, vlastně se vůbec netýkala krajských témat, ale celostátní politiky. To je poučení i pro nás do všech dalších příštích voleb.

Jak si vysvětlujete velmi nízkou volební účast? U krajských to bylo necelých 33 procent, v případě Senátu 30,5 v prvním a 17,5 procenta ve druhém kole.

V zásadě ta účast byla obvyklá, rozdíly jsou jen v jednotkách procent. To prostě není něco neobvyklého. Když se podíváme na rok 2020, tak třeba u krajských voleb byla účast 38 procent. Rozdíl je tedy pět procentních bodů.

Je to tak, že ke krajským volbám chodí zhruba třetina voličů. Takže ta účast vlastně byla obvyklá. Vyjadřuje to, řekl bych, specifickou roli krajů, protože co vás zajímá logicky především – vaše radnice, což jsou volby komunální, a pak celostátní politika. A krajské volby jsou někde mezi tím. Pro mě logicky, protože mnoho voličů vlastně nevidí, co krajská zastupitelstva rozhodují, a že to mohou ovlivnit.

Miroslav Kalousek vystoupil z TOP 09 a stále více se hovoří o tom, a on to nevyvrací, že by v příštích měsících mohl založit vlastní autentickou pravicovou stranu. Byl by to pro ODS směrem ke sněmovním volbám významný sok, s kterým byste museli počítat? Nebo o něm již uvažujete i jako o potenciálním koaličním partnerovi?

To vlastně nikdo neví, myslím, že to jsou jenom spekulace. Teď konstatování, aniž bych tomu dal jaké znaménko: je to vlastně podruhé, kdy Miroslav Kalousek odchází ze strany, jejímž byl předsedou. Nejdříve z KDU-ČSL a nyní z TOP 09. Už je to u něj taková tradice. Z toho, co zaznívá z jeho úst v posledních měsících, je evidentní, že pokud založí stranu, nebude to levicová strana, ale bude buď středová, nebo středopravicová. Jinými slovy že bude usilovat o podobné či stejné voliče jako čtyři vládní koaliční strany.

V tom případě souboj probíhat bude. Vždy ovšem záleží na výsledku. Nyní fakt spekulace: Pokud taková strana nepřekoná pět procent potřebných pro vstup do Sněmovny, tak pomůže politicky druhému táboru, to znamená levici. Pokud překoná pět procent, pak by nejspíš hledala koaliční partnery u stávajících vládních stran než mezi levicí. Jestliže my dlouhodobě voláme  – a patřil k tomu i Miroslav Kalousek  – po sjednocování středopravicových stran alespoň přiměřenou formou do předvolebních koalic, tak jeho projekt, který by potenciálně mohl vzniknout, by šel proti tomuto trendu.

ODS často označuje nejsilnější opoziční hnutí ANO za levicové populisty. Jejich lídři se tak ale ideologicky nikdy neprofilovali, to přece nesedí…

Ale sedí, poznáte to podle konkrétních návrhů, které podávají, a jak hlasují. To není teorie o nějaké mimoparlamentní straně, která neměla šanci se projevit konkrétním hlasováním, konkrétními návrhy zákonů, například fiskální politikou. Že jsou vlevo, je fakt.

Můžete uvést nějaký příklad?

Příklad je jednoduchý. Říkají: nezvyšujte daně, zvyšujte výdaje a u toho snižujte schodek rozpočtu. To není normální. To ví už dítě na základní škole, že tato úloha nemá řešení. Chápu, kdyby řekli: zvyšte daně a udržte výdaje a tímto deficit snižte. Anebo naopak: nezvyšujte daňové zatížení, snižujte výdaje. Co z toho ale plyne? Budou vyšší deficity. Je to jejich politický názor a já říkám, že je levicový. Hnutí ANO ho zastává dlouhodobě a nemůže z toho vzejít nic jiného než podstatné zvýšení rozpočtového deficitu.

Konsolidace veřejných financí se vám podle opozice, ale i podle Kalouska vůbec nedaří. Odmyslíme-li si povodně, letošní schodek rozpočtu jste naplánovali na 252 miliard, ten příští na 230 miliard. Deficit veřejných financí loni podle zpřesněných údajů stoupl na 3,8 procenta HDP ze 3,1 procenta o rok dřív.

Zdědili jsme ekonomiku s deficitem 5,6 procenta hrubého domácího produktu a to mýtické tříprocentní maastrichtské kritérium letos splníme. Takže říkat, že nekonsolidujeme, není pravda. Kdybychom to nedělali, tak teď není sedm unijních zemí, s nimiž Evropská komise řeší nadměrné schodky, ale osm a Česká republika by byla mezi nimi.

Co je důležité, příští rok budeme hluboko pod těmi třemi procenty a v roce 2026 pod dvěma. Nemá cenu porovnávat absolutní čísla. Poměr deficitu vůči HDP je spravedlivější. Je to, jako kdybychom porovnávali důchody nebo mzdy z roku 2020 a roku 2024 v absolutním čísle. Všechno je vyšší, ale důležité je, jaká je reálná kupní síla.

Když zmiňujete toto, životní úroveň většiny lidí se za poslední dva roky snížila.

Máte pravdu, že reálné mzdy klesly v letech 2022 a 2023, a to z externích důvodů. Dobrá zpráva je, že letos porostou takřka o čtyři procenta a příští rok by to mělo být podobné.

Kvůli povodním vláda tento týden prohloubila schodek letošního rozpočtu o 30 miliard a u toho na příští rok o dalších 10 miliard. Očekáváte v rozpočtu na rok 2025 ještě nějaké velké změny?

Klíčové pro ministra financí je první čtení ve Sněmovně, kdy se schválí základní parametry rozpočtu. Bylo by nerealistické, kdybych očekával, že mezi druhým a třetím čtením k žádnému přesunu výdajů nedojde, to určitě dojde. Ještě jsem neviděl nápady a návrhy jednotlivých poslanců, ale bezesporu nějaké přijdou a bezesporu některé i projdou.

Kolik reálně můžeme získat na povodně z fondů EU? Premiérem Petrem Fialou (ODS) avizovaných 50 miliard to vzhledem k tomu, kolik už je v našich programech vyčleněno na konkrétní projekty, nejspíš nebude…

Samozřejmě se s tím počítat dá. Ty peníze by se mohly také v dalších letech používat i na protipovodňová opatření. Jsou tam přitom významně změkčeny podmínky na čerpání bez kofinancování a zálohově. Víme, jak složitý proces je se k těm evropským penězům dostat. Takže to je velká pomoc a úkolem našich úředníků je, abychom ji dokázali co nejefektivněji využít.

Platí, že domácnosti zasažené povodněmi dostanou v průměru 40 tisíc korun? Podle jakého klíče?

Ten program už byl spuštěn tento týden a je to ocenění námahy a úsilí lidí, kteří dávají po povodni svůj majetek do pořádku. Je to postaveno na vzájemné důvěře mezi samosprávou a státem. Obce v místech, kde byl stav nebezpečí – Frýdlantsko, Moravskoslezský a Olomoucký kraj – oznámí počet domácností zasažených povodní a stát přes Státní fond životního prostředí těm obcím odešle 40 tisíc za každou nahlášenou postiženou domácnost. Je to skutečně postaveno na důvěře, my nemáme mechanismy a ani chuť, abychom kontrolovali, zda to číslo sedí, to by bylo nedůstojné. Konkrétní zastupitelstvo pak rozhodne, zda tuto pomoc dá každému ve stejné výši 40 000 Kč, nebo zda ji bude nějak škálovat podle místních podmínek.

To už necháváme na nich a spoléháme se na konkrétní místní znalosti starostů a zastupitelů. Proto mluvíme o průměru čtyřiceti tisíc pro zasažené domácnosti. My jsme přemýšleli, zda jsme schopni popsat a typizovat případy z centrální úrovně, já jsem to konzultoval se zkušenými starosty napříč politickým spektrem, a došli jsme k závěru, že takto je to nejvhodnější nástroj, protože nejlepší znalost konkrétního místa a konkrétní situace má zastupitelstvo.

V koalici, zejména v hnutí STAN a mezi lidovci, se stále více mluví o potřebě úpravy daní v příštím volebním období, aby bylo možné obří rozpočtové schodky reálně srazit. Debaty se točí nejen kolem možného zvýšení spotřebních daní, ale i zavedení výraznější daňové progrese.

Podle mě to bude souboj volebních programů.

Je to ale něco, o čem by vaše ODS byla do budoucna ochotna uvažovat?

Debatovat jsme připraveni. A až budu mít přiměřenou jistotu, že nejsou žádné rezervy na výdajové straně, tak můžeme takovou debatu zahájit. Ale já takovou jistotu zdaleka nemám. Pro mě jediná realistická cesta, jak se dostat k vyrovnaným rozpočtům, je, že tempo růstu příjmů bude větší než tempo růstu výdajů. Zda se to povede, hodně závisí na hospodářském růstu, který produkuje vyšší příjmy, aniž byste musel zvyšovat daňové sazby.

Vyšší příjmy by pomohly i s výplatou důchodů, které představují pro státní kasu největší výdaj. Sněmovna tento týden jednala o změnách v penzích včetně toho, že věk odchodu do důchodu pro polistopadové ročníky má vzrůst na 67 let. Musí se opravdu takto prodlužovat?

Měl by se prodloužit, protože to je výraz mezigenerační solidarity. Nakonec budeme podporovat kompromisní návrh, který prodlužuje tuto hranici o jeden měsíc ročně. Víme, že v roce 2030 to bude na 65 letech a za dalších deset let to bude 65 let a 10 měsíců. To není dramatická změna.