Stanjura: Daň z příjmu už zvyšovat nebudeme

Vznikal hlavně velmi rychle. Trvalo nám zhruba sedm týdnů, než jsme se dobrali výsledku. A zvolili jsme jinou metodu projednávání, než byla obvyklá v minulých letech. Už to nebylo tak, že by ministr financí vyjednával separátně s každým ministrem jeho rozpočet, ale zvolili jsme metodu, které jsme říkali porada ministrů.

Projednávali jsme rozpočet v kontextu, ne každou kapitolu zvlášť. Pro rozpočet pak hlasovali všichni členové vlády. Minulá vláda měla jenom dvě strany a občas se stalo, že pro rozpočet byla jenom jedna. Naše vláda je složená z pěti stran a všichni hlasovali pro.

Druhá věc je, že to není „náš“ rozpočet v pravém slova smyslu. Ten bude až na rok 2023, kde by měly být vidět všechny priority vládního programového prohlášení. Teď jsme zatím v rozpočtu jen opravili největší chyby a byli jsme si jistí tím, že musíme zastavit trend zadlužování, protože za poslední dva roky se zvedlo zadlužení o skoro 830 miliard.

To je pravda, ale tempo zadlužování je obrovské. Kdybychom takto pokračovali, tak bychom ani ne za dva a půl roku mohli narazit na dluhovou brzdu. Dluhová brzda by znamenala, že musí být vyrovnané rozpočty, což je v horizontu dvou nebo tří let nereálné.

Takže v rámci možností jsme našli úspory zhruba za 80 mi­liard a současně jsme poctivě přiznali všechny nové příjmy, které vycházejí z nové makroekonomické predikce z ledna. To je těch 62 miliard, ze kterých jsme zapojili 42 miliard nových výdajů, jež v původním návrhu rozpočtu nebyly. Z toho polovinu dělají důchody, konkrétně červnová mimořádná valorizace.

Nás to vůbec netěší. Mnohem komfortnější by pro nás bylo, kdybychom platy ve veřejné sféře mohli zvyšovat víc, ale opravdu nemůžeme. I tak je deficit obrovský, a když jsem mluvil o těch dodatečných výdajích, tak jen pro letošní rok počítáme s pěti miliardami navíc za vyšší úroky za státní dluh. Místo původních 45 mi­liard to bude 50. A to je vlastně mandatorní výdaj.

V rámci možného jsme alespoň některým skupinám zachovali zvýšení platů. Ostatním to bohužel nešlo. Je pravda, že se některým z nich mohou snížit reálné příjmy. Kdybychom ale platy zvedali nad úroveň inflace, tak ji nezastavíme. Většinu práce s inflací má na starosti Česká národní banka, ale vláda alespoň může mít protiinflační rozpočet, a ten my máme.

Vím, že pro ty, kdo mají úvěry, to je těžší, když ČNB zvyšuje úroky. Mnohem více občanů má ale úspory. Mnozí šetřili celý život na penzi a teď jim hodnota úspor kvůli inflaci klesá. Musíme udělat vše pro to, abychom inflaci dostali pod kontrolu, a vláda musí také odvést svoji část práce. A tu jsme odvedli tím, že jsme snížili deficit a v příštích letech ho budeme snižovat dál, abychom se dostali k normální inflaci kolem dvou procent.

Jednání probíhají a probíhat budou. Je docela přirozené, že se sociálními partnery mluvíme, i když se třeba neshodneme. Naše rozhodnutí, že nepřidáme tolik, kolik rozhodla minulá vláda, nebylo jednoduché. Nicméně je třeba říci, že tak rozhodla až po prohraných volbách.

Když si vezmu veřejné výroky mé předchůdkyně Schillerové, tak ta ještě před rokem tvrdila, že nepřidá policistům nebo hasičům ani korunu. A po prohraných volbách, když víte, že vládu předáte někomu jinému, je velmi jednoduché navrhnout zvýšení platů, když za to neponesete žádnou odpovědnost.

My jsme slíbili odborům, ale i zaměstnavatelům, že budeme pečlivě sledovat příjmy státního rozpočtu, protože zatím je to pořád odhad. My jsme sice přiznali 62 miliard, ale nejpozději v pololetí uvidíme, zda je ten odhad realistický, pesimistický, nebo optimistický.

Pokud by byl pesimistický, to znamená, že stát by peněz vybral víc, je určitě namístě otevřít debatu, jak část těch peněz zapojit zpátky do výdajů státu. To jsme slíbili a přijde mi to úplně přirozené. Udělali bychom to i bez toho, že by to po nás někdo chtěl.

Začnu od konce. Jsem si jistý, že to bude méně než letos.

Vysvětlím, proč to číslo není nyní takové, jak bych si já představoval. Zdědili jsme návrh rozpočtu, kde byl nárůst zhruba 7000 státních zaměstnanců. Na to, abychom to číslo zastavili a otočili, potřebujeme legislativní změny a více času v jednotlivých resortech.

Já jsem se toho nebál, počet zaměstnanců ve svém resortu jsem snížil o 550 a považuji to za první krok. Ale musí platit to, že musíme ubírat agendy. Stát je moc tlustý a dělá toho moc.

Až zrušíme některé agendy, bude klesat i počet zaměstnanců ve státní sféře. Nebude to žádné dramatické propouštění, máte přirozenou fluktuaci, kdy část lidí odchází do penze, část si najde jiné zaměstnání.

Když zrušíte agendy, tak třeba nebudeme přijímat nové lidi, a tím se bude počet zaměstnanců snižovat. Musíme se podívat i na plánované počty ve všech resortech, zda jsou realistické. K tomu potřebujeme indivi­duální přístup, to nejde udělat tak, že všichni sníží počty o deset procent.

Někde se možná i mohou přijmout lidé, když se ukáže, že je potřeba, aby stát byl silnější nebo efektivnější. Naopak, kde se již agenda mohla zrušit, je například Finanční správa. Před více než rokem jsme zrušili daň z nabytí nemovitosti a tuto agendu měly na starosti stovky lidí. Tato místa můžeme uvolnit, protože ta agenda už není.

To je pravda. V této chvíli jsem tam snížil počet míst o dvě stě, ale říkal jsem, že ještě povedeme podrobnější debatu. Musíme definovat činnosti, které celní správa dělá. Zda je dělat musí, či jestli je nemůže dělat někdo jiný. Žijeme koneckonců v schengenském prostoru.

Ne, nemrzí. Já se vždycky dohaduji s kolegy z levice, a podle mě to je správný spor. Oni říkají: Vy jste těm lidem něco dali. A já říkám: Ne, my jsme jim jenom méně vzali.

To si nemyslím. Ta inflace by byla dneska skoro stejná. Naopak díky tomu, že jsme lidem nechali více, tak mohou lépe zvládnout nárůst cen, i když i tak to bude velmi těžké.

To není pravda. Nejvíce to pomohlo střední třídě. To je ta, která financuje celý provoz státu. Střední třída platí většinu sociálního pojištění a daní. A těmto lidem to bezesporu pomohlo.

Ti nejbohatší nejsou oporou státního rozpočtu. Jsem proto přesvědčen, že ten krok byl správný, byla to poslední šance na roky, jak snížit daně, a my jsme ji správně využili a já ji budu hájit.

Obě výhrady jsou liché, hnutí ANO v tom nemá pravdu. Co se týká plateb za státní pojištěnce, oni to rozhodli loni v červnu, kdy jako hlavní důvod uvedli, že rezervy zdravotních pojišťoven by mohly poklesnout do konce roku pod 10 miliard. Pojišťovny ale měly ve státní pokladně na konci ledna na svých účtech 56 miliard.

Jsme si tak jisti, že pro letošní rok žádný problém není. Platí navýšení platů zdravotníkům o šest procent tak, jak jim bylo slíbeno, a bude poskytnuta veškerá zdravotní péče v rozsahu a kvalitě, jak bylo naplánováno. A současně jsme slíbili a myslím, že to je fér vůči pojišťovnám a poskytovatelům péče, že do konce června se chceme shodnout na platbách za státní pojištěnce pro roky 2023 až 2025.

Zároveň budeme hledat automatizovaný valorizační vzorec, který by tuto debatu do budoucna odebral z politického rozhodování. A hledáme parametry, jestli to bude inflace, průměrná mzda, či kombinace tak, aby systém byl přijatelný i několik let dopředu.

U spotřebních daní ano, například daň na tabák je částečně harmonizovaná v rámci EU, záleží i na kurzu koruny vůči euru. Nicméně zrovna u daně z tabáku vidíte, že v daních nefunguje jednoduchá trojčlenka. Minulá vláda zvedla daně z tabáku a očekávala vyšší příjem, ale realitou je, že příjem je nižší.

Zrovna u cigaret totiž funguje něco jako přeshraniční nákupy. V okamžiku, kdy daně zvedneme relativně více než okolní země, tak k nám pro ně přestanou jezdit občané Rakouska, Německa, Polska nebo Slovenska, kteří k nám jezdili, když daň byla nižší a cigarety byly levnější. A naopak mnohdy naši občané pro ně teď jezdí tam.

Daňové výjimky jsou určitě věc, na kterou se zaměřím. Samozřejmě ty dvě největší, o kterých mluví pan prezident, ty rušit nebudeme a ani by mě to nikdy nenapadlo. To je sleva na poplatníka a druhá největší výjimka je osvobození důchodů od daně. A to je správně. Je pravda, že v některých jiných zemích je zdaňují, ale to jsou úplně jiné systémy. Těch daňových výjimek je ale několik desítek.

Vedle těch největších, často sociálního charakteru, se jedná o další jednotky miliard, a to vůbec není málo. O některých výjimkách ví jen ta konkrétní skupina, které se týkají. Stát kvůli nim přijde třeba o 200 milionů Kč. Fakt má smysl mít daňovou výjimku, kterou musí někdo dokazovat, kontrolovat a přinese daňovým poplatníkům 200 milionů? Podle mě to nemá žádný smysl.

Byl bych rád, aby na konci volebního období byl schodek kolem 150 miliard. Bude to velká práce, teď jsme na 280 mi­liardách, tzn. ještě během tří rozpočtů dostat 130 miliard schodku dolů.

Ne, zatím s tím nepočítám. Ale přemýšlíme strategicky, jak to mají naši sousedé. Jedna věc je podpořit své dopravce, svůj průmysl, své podnikatele, a druhá věc nesnižovat příjmy.

Podle mě jedna z cest, o které budeme přemýšlet, je mít nižší daň na pohonné hmoty a současně vyšší mýto. Více než 50 procent z mýta tvoří zahraniční kamiony. U spotřebních daní je velký problém, že když je snížíte, tak se to v koncové ceně v plné výši nikdy neprojeví. Marži si nikdo nesníží přesně

o daňovou úlevu.

Nebudu kritizovat kroky jiných vlád, než je česká. Naše základní výhrada ovšem je, že je to plošné opatření a pomáhá i těm, kteří pomoc nepotřebují, a současně nepomáhá tolik těm potřebným. Pokud odhadujeme, že prominutí DPH u energií loni v listopadu a prosinci dělalo asi 2,5 miliardy Kč měsíčně, tak kolik z toho skončilo u těch potřebných? Myslím, že naše adresná pomoc, zejména přes příspěvky na bydlení, bude znamenat, že ti potřební nakonec dostanou víc.

Umím si představit privatizaci minoritní části Českých drah například přes burzu. Určitý vstup soukromého kapitálu, by mohl ČD pomoci. Ale současně jsem říkal, že si stát musí zachovat majoritu. Nemáme to v našem programu a není to na pořadu dne. Takže ty změny ve vedení s tím vůbec nesouvisí.

Až na to bude čas, tak o tom budeme debatovat, ale určitě nebudeme vylepšovat bilanci státního rozpočtu jednorázovými příjmy z privatizace. To, že teď něco prodám za miliardu nebo za dvě, a tím pádem mám vyšší příjmy a nižší deficit, to nikam nevede.

Takže já se nebráním tomu, abychom se zbavili některých podniků, kde má stát minoritu a ani se o nich neví, já sám jsem překvapen, kde všude má stát nějakou malou účast. Není to ale prioritou, není to na pořadu dne.

Jméno vám teď nepovím. Ale bude to kandidát celé koalice Spolu.

Premiér Fiala v nějakém rozhovoru řekl, že nejpozději v létě. Teď ale nedokážu říct konkrétní datum. Samozřejmě, čím dříve to bude, tím lépe. Pokud to ten člověk bude myslet vážně, tak by měl začít objíždět republiku, mluvit s voliči, představovat se jim. To je základem úspěšné kampaně.

My jsme to tak udělali loni před parlamentními volbami – kde to šlo, tam jsme vyrazili mezi voliče – a nakonec se to ukázalo jako nejefektivnější část kampaně. Sice potřebujete i billboardy, inzeráty, ale kontakt s voliči je nejlepší.