Standard zdravotní péče zůstane i po reformě stejný, tvrdí Heger

Jak situaci sleduji a snažím se ji pochopit, tak se mi lékaři rozpadají na dvě skupiny. Jedna má velmi blízko k organizátorům akce Děkujeme, odcházíme. Tvoří takové tvrdé jádro. Energicky agresivní. Snaží se prosadit své nároky téměř za každou cenu. Jejich rétorika je až za hranicí rozumného vztahu lékařů a pacientů. Oni říkají: ve zdravotnictví musí být co nejhůř a pak se teprve věci pohnou. Toto je skupina lidí, kteří se skutečně budou snažit vytrvat až do konce bez ohledu na to, co se děje. A odejdou.

Pak je druhá skupina lidí, z nichž řadu znám osobně a nikdy bych býval neřekl, že se do takovéto akce pustí. Jsou to lidé pracovití, slušní. Právě tito lidé pro mne znamenají signál, že ve zdravotnictví nejsou věci v pořádku. Že pracovní nasazení lékařů přesáhlo míru únosnosti, která není v relaci k platům. Je to pro mne jasná analýza toho, že se nemocnicím pomoci musí.

Přibrzdit jejich rozvoj, který byl v posledních pěti letech velmi intenzívní. Peníze se teď musejí dát do platů. Každá firma ví, že musí rovnoměrně rozvíjet své technologie a lidské zdroje. A právě toto bylo v nemocnicích opomenuto. Jestli akce Děkujeme, odcházíme skončí dobře, nikomu se nic nestane a většina lékařů se vrátí do práce, jsem připraven pro ně velmi intenzívně pracovat, vylepšit současnou situaci.

Stále věřím, že ano.

Často o tom přemýšlím. Jsou názory, že ze strany protagonistů míra překročila meze slušnosti, ba i meze etiky. Vždy ve všech konfliktech jsem se snažil všem svým protivníkům nějakým způsobem vyhovět, hledat řešení, kde obě strany z kompromisu profitují. A nechtěl bych využít situaci, která nyní je, aby z toho byla pomstychtivá akce. Já osobně bych asi vzal zpátky všechny lékaře. Ale záleží to na vedení jednotlivých nemocnic.

Správný manažer má mít pro všechny situace alternativy. Jsou nemocnice, které opravdu v důsledku akce Děkujeme, odcházíme budou muset zavřít některá oddělení.

Ne. Pouze na Vysočině je stav nejhrozivější. Tam tuto alternativu vyloučit nelze. Ale spíše to vypadá, že v každé nemocnici zůstane nějaké jádro lékařů, které bude schopno poskytovat nejakutnější služby pacientům pro nejbližší hodiny a pak pacienta přeložit na jiné pracoviště, kde spektrum poskytovaných služeb kompletní je.

Zdroje jsou různé. Ve velkých nemocnicích je to přibrzdění jejich rozvoje. Každá se snaží natlačit do nejnovějších technologií a nejde o technologie život zachraňující. Je celá řada léků, přístrojů, postupů, které se teprve zkoušejí a hledá se míra jejich prospěchu pro pacienta. Pracovat bychom měli s takovými, které prokazatelně účinné jsou. V ČR je rozvoj medicíny stejný jako v nejvyspělejších zemích. Cokoli se objeví nového, hned musíme zkoušet. Ale je to hodně drahé. Tady by se aktivity daly omezit.

Dalším zdrojem je racionalizace nákupů. Uděláme referenční hodnoty cen, za které je možné nakupovat. Budeme se snažit s firmami nasmlouvat rozumnější ceny. Nejde jen o obchodní transakce, ale i o výběr zboží, přístrojů a podobně.

Nelze vyloučit utlumení některých nemocnic, které mohou být nadbytečné. Nedá se říct, které nechat a které zavřít. Ale hejtmani v krajích již pracují na optimalizaci zdravotní sítě. V mírových dobách se to dělá špatně, protože je k tomu politický odpor. Teď, pokud z nemocnic lékaři odejdou, je možné, že oddělení utlumena budou.

Máme analýzu sociálních dopadů. Ukázalo se, že míra spoluúčasti by neměla narušit finance průměrného důchodce. Nelze vyloučit individuální stavy, kdy lidé jsou na hranici hmotné nouze. O ně se ale musí postarat sociální systém.

Víte, když se člověk ocitne v domově důchodců, tak odevzdává tři čtvrtiny svého důchodu. Je to daleko víc než částka, která by se naakumulovala pobytem v nemocnici, tedy 3000 korun za měsíc. Většina důchodců má příbuzné a ti by měli mít své povinnosti vůči nim.

Tento poplatek byl ze všech kritizován nejvíc. Složitě se lidem vysvětluje. Je zakomponován do ceny. Tam, kde se platí doplatek za léky, tak oněch 30 korun doplatek snižuje. Kdyby nebyl, doplatek za lék bude větší. Na druhé straně těch 30 korun je určité memento, aby levné a volně prodejné léky si šli lidé spíše koupit sami, než aby šli k lékaři a nechali si je předepsat. Při nachlazení se člověk může léčit sám.

Zatím ne. Pořád ale visí ve vzduchu vyšší poplatek za vstup k ambulantnímu specialistovi. Budeme ho řešit později.

Ve zvyšování spoluúčasti pacienta ve srovnání s vyspělými zeměmi ještě prostor je. Byli bychom rádi, aby vše bylo sociálně únosné. Aby víc platili lidé, kteří jsou movitější.

Budeme hledat do budoucna spoluúčast vyšší, například v oblasti rehabilitace, lázeňské léčby a podobně. Nebude to ale nijak dramatické.

V podstatě to, co je dnes na zdravotní pojištění. Kromě například některých dražších materiálů nebo výkonů, třeba na operačním robotu.

To jsem neřekl. Zhruba 15 procent výkonů je nenahraditelných. Ty zůstanou ve standardu péče. Zbytek se bude platit na úrovni běžné laparoskopické operace, která ve standardu určitě bude. Kdo by toužil po operaci robotickým systémem, tak rozdíl v ceně mezi laparoskopickou a robotickou operací legálně doplatí.

Mluvil jsem o odchodu 7000 lékařů. V žertu jsem řekl, že jako čestný muž se budu muset zastřelit, jestli odejdou. Tak na takový krok samozřejmě připraven nejsem. To byla nadsázka. Ale v případě, že by se akce Děkujeme, odcházíme vyvíjela špatně, došlo k velkému kolapsu zdravotní péče a musela se dělat strašlivá opatření, jak péči přeorganizovat, tak by asi bylo dobré – pro zklidnění situace – abych odstoupil. Ale zatím to v plánu nemám.