Článek
Podle průzkumu Práva slouží v armádě i tři pilotky (jedna pilotuje vrtulník, druhá L-39 a třetí dopravní letoun Casa) i řada výsadkářek či pyrotechniček. Jediné území, které ještě ženy nedobyly, je útvar bojovníků z 601. skupiny speciálních sil v Prostějově, kteří jsou vysíláni do nejrizikovějších oblastí, jako jsou afghánské hory.
„V minulosti jsme tu jednu ženu měli, ale ukázalo se, že to pro ženy není vhodné, protože ta práce je skutečně tvrdá,“ řekl Právu velitel prostějovských speciálů Karel Řehka. Dodal, že několik žen pracuje u nich ve štábu či v zabezpečovacích jednotkách.
Ženy to do armády a na zajímavá místa táhne. Líbí se jim adrenalinová práce, ale i to, že se dokážou prosadit v prostředí plném mužů, kde ještě žádná žena neuspěla.
Pilotka vrtulníku Jitka Sehnoutková, která se předloni zúčastnila první české helikoptérové mise v Afghánistánu, říká, že ženy mohly v české armádě létat naposledy po druhé světové válce. „Když se mi naskytla možnost dostat se k létání, neváhala jsem a svou šanci již nepustila,“ řekla Právu.
Všechny oslovené vojačky se shodují, že jim vyhovuje čistě mužské prostředí. Muži jsou podle nich sice drsnější, ale upřímnější. „Pokud dělám svou práci stejně dobře jako ostatní, nikdo už neřeší, jestli jsem holka. I když všude se najdou jedinci, kteří si myslí, že žena nepatří do armády, natož k letectvu,“ uvedla Sehnoutková.
Probojovat se v mužské konkurenci není lehké, přiznává 23letá pyrotechnička P. D. z Bechyně, která také chtěla sloužit u letectva, ale nakonec skončila u ženistů: „Začátky byly těžší. Ani ne tak po odborné stránce – která samozřejmě náročná byla a je stále – ale po stránce prvotního přijetí ženy jako pyrotechničky do oboru.“
Ženské zbraně prý moc nepomáhají a je mylné si myslet, že se k nim kolegové či představení chovají ohleduplněji. „Musím být mockrát lepší než oni, abych jim dokázala, že patřím mezi ně,“ přiznává Sehnoutková.
Harašení: Tak to zatím prý neřeší
V české armádě pracuje okolo 3000 žen, tedy 13,4 procenta z 26 tisíc vojáků. Každoročně to číslo roste, ale ve srovnání s jinými státy je česká armáda stále pozadu. V uniformách americké armády chodí 20 procent žen, ve Švédsku je to podobné číslo.
Na rozdíl od americké armády ale zatím nemusí česká vojenská policie řešit případy sexuálního harašení. 15 procent amerických žen po návratu z misí v Afghánistánu a Iráku hlásí sexuální obtěžování a na amerických základnách v Afghánistánu je možné vidět na každém rohu plakát s instrukcemi, jak proti harašení postupovat.
„Za poslední čtyři roky nebyl hlášen žádný případ harassmentu a před tím se objevily jeden dva případy,“ řekl Jiří Caletka z tiskového odboru ministerstva obrany.
I přes stále četnější případy žen za kniplem letadla, volantem bojového vozu či s padákem na zádech a samopalem v ruce se vojačky uplatňují nejčastěji v zázemí armády či ve štábech. A zde dělají kariéry. Dvě již dosáhly na hodnost plukovnice. Lenka Mendlíková má na starosti nábor nových příslušníků armády a Michaela Cvanová slouží na velitelství vojenské policie.
Jako v jiných oborech i armáda řeší problém, jak přizpůsobit pojmenování mužského světa ve světle emancipovaných žen hlásících se o svá práva.