Článek
Dalších sto dvacet kusů onoho historického modelu pak čeká na onen šťastný den, kdy reforma veřejných financí vyplodí finanční prostředky pro další modernizaci. Jsem sice pouhý vojín v záloze, navíc cvičený pro rychlopalbu telegrafním klíčem, a nemám tedy ponětí o strategii a taktice nasazení tankových vojsk v případné příští válce. Přesto si ale troufnu namítnout, že třicet tanků je málo.
Původně se totiž počítalo s pěti stovkami - a já nejsem schopen uvěřit, že se jejich potřeba tak drasticky změnila díky nové válečné doktríně. Potřeba tanků pro obranu je přece logicky určena počtem a silou tanků, které může nasadit případný nepřítel. Irsko nemá ani jeden tank, protože je to ostrov a případnou obranu by vedlo zejména ve vzduchu a na vodě. Česká republika nemá výhodu ostrova, pro svou obranu by tanky jistě potřebovala, a pokud by jich měly stačit řádově nikoli stovky, ale pouhé desítky, musely by to být jakési supermoderní stroje nevídané síly, nikoli předělávané rachotiny.
Pokud se však má obrana postavit na oněch rachotinách a jejich potřeba se odhaduje kdesi mezi pěti sty a třiceti, zřejmě si někdo dělá legraci. Pak už ale nejde o tanky, ale o švejkování. Armáda vykazuje potřebu modernizovaných tanků podle toho, kolik jí na jejich modernizaci zbylo peněz - a těch je zase právě tolik, kolik jich ještě nesežrala modernizace. Podobné je to i s potřebou-nepotřebou letadel, ať už nadzvukových či podzvukových, anebo - nezbude-li dosti krejcárků - třeba jen bezzvukových větroňů. I kdyby však měla armáda vytáhnout do boje s husitskými válečnými vozy z Maroldova panorama, vždycky je možno tvrdit, že právě toto je výzbroj úměrná nejnovějším poznatkům válečné vědy - ovšem s přihlédnutím ke stavu rozpočtu.