Článek
„Sčítání zvěře se dá provádět několika způsoby. Metoda se volí s ohledem na situaci,“ uvedl Jan Holcman, jeden ze šesti hajných honitby Zámek Žďár. V největším lesním celku v Kraji Vysočina o výměře bezmála šest tisíc hektarů je aktuálně zhruba metr vysoká sněhová pokrývka. Pohyb v ní je obtížný. Sčítači v rojnici nepřipadají v úvahu.
„V takových podmínkách ani není žádoucí zvěř rušit. Je zalehlá v houští a dochází jen ke krmelci. Pokud ji vyplašíte, dá se na útěk, který ji velmi vyčerpává. K odpočinku zaléhá na prochladlou zem, takže následuje zápal plic a smrt,“ popsal hajný.
O zvěři ve svém revíru přehled má, je v něm denně minimálně osm hodin. Na zhruba tisícovce hektarů sleduje dění kolem sedmi krmelců až třikrát do týdne a stará se, aby v nich bylo dost sena, které srnčí zvěř v této době potřebuje zejména. Kolik zvířat se tu pohybuje a jaká, ví také podle stop a trusu, ale i z posedu, z obchůzek a fotopastí.
Hajný Jan Holcman ukazuje stopu srny u jednoho z krmelců.
„Jde řádově o desítky kusů jak srnčí, tak černé zvěře,“ přiblížil Jan Holcman představu o hustotě zazvěření spravované výměry. Zajíců tu mají minimum, dávno se zde neloví. A sčítání zvěře se dělá právě kvůli plánu odlovu.
Les není zábavní park, říkají lesáci
„Počty zvěře musejí být ve vyváženém stavu, les jí snese jen určité množství. Když je jí moc, způsobuje škody. Třeba kvůli okusu je nezbytné nové výsadby jedle a buku oplocovat, což stojí velké peníze. Ale bez zvěře to taky nefunguje,“ upozornil.
Že budou tentokrát početní stavy zvířat nižší, je prý téměř jistota: zatímco však otužilejších divokých prasat ubývá hlavně kvůli systematickému odlovu, u srnčí zvěře jde vesměs o úhyny.
Jan Holcman letos už o několika takových případech ví. O to víc lesáky trápí, že si lidé velmi často pletou les se zábavním parkem.
„Sami jdou po cestě, ale psy pustí na volno. Anebo se do lesa vydají na běžkách mimo vyznačené trasy. Případně jedou na koni, často rovněž se psím doprovodem,“ vyjmenoval, co leckdy předchází nálezům uhynulých kusů.