Článek
Jedna z neúspěšných žalob, ve které šlo o čtyři desítky parcel, směřovala proti obci Šilheřovice. Dva žijící dědicové a dva rodinné trusty se domáhali určení, že ke dni své smrti v roce 1942 byl majitelem stále Alphonse Mayer von Rothschild. Prakticky by to znamenalo, že neplatí ani převod na Německou říši, ani poválečná konfiskace.
Další žaloba se týkala například pozemků kolem D1 u Antošovic v katastru Šilheřovic. Směřovala proti Ředitelství silnic a dálnic. Ve třetím soudním sporu figurovaly rybniční parcely u Ludgeřovic. Dovolání dědiců v těchto sporech odmítl letos Nejvyšší soud, brzy následovaly ústavní stížnosti.
Nejvyšší soud odmítl také dovolání ve sporech vedených s městem Ostravou, kde šlo o jednu parcelu, a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, kde jich figurují desítky. Tam ovšem ještě Ústavní soud stížnosti neobdržel.
Nevyužili dostatečně vlastnické právo z roku 1945
Rothschildové před druhou světovou válkou drželi rozsáhlé majetky ve Slezsku. V roce 1939 však nemovitosti pod nátlakem převedli na Německou říši. Po roce 1945 na majetek dopadly prezidentské dekrety a nemovitosti konfiskoval stát.
Hlavním důvodem neúspěchu současných snah dědiců o znovuzískání pozemků je to, že vdova po posledním držiteli majetku po roce 1945 plně nevyužila možnost domáhat se svého vlastnického práva. Tehdejší právní řád jí to umožňoval.
"Pokud tak neučinila, nelze ani tehdejší restituční zákonodárství obcházet žalobou o určení vlastnického práva," stojí v jednom z usnesení Nejvyššího soudu. Případná křivda se navíc odehrála před 25. únorem 1948, nedopadají tedy na ni restituce.
O nárocích Rothschildů ve Slezsku média informovala zejména v roce 2009. Jeden z dědiců Geoffrey Hoguet tehdy opakovaně uvedl, že rodina má zájem jen o nemovitosti, které jsou v držbě státu nebo obcí. Pozemky v soukromých rukou potomci nárokovat nechtěli.