Spojování Českého rozhlasu a České televize? Babiš s nápadem nepřišel první, odborníci ho cupují

Vyšší poplatky za Českou televizi a Český rozhlas mají koncesionáři začít platit od letošního května. Podle novely, kterou schválili zákonodárci a která čeká na podpis prezidenta, se poplatky u České televize zvýší ze stávajících 135 na 150 Kč a u Českého rozhlasu ze 45 na 55 Kč měsíčně. Navýšení přichází po sedmnácti letech.

Sloučení ČT a ČRo do jedné instituce by podle šéfa hnutí ANO Andreje Babiše mohlo pomoci snížit platby těmto médiím, které nově budou hradit například i majitelé mobilů či tabletů.

„Jednou z možností, jak ušetřit, je spojit Český rozhlas a Českou televizi. Je tam synergie. Mají obrovské majetky, možná by si mohli postavit jeden barák, kde ušetří,“ obhajoval nápad Babiš v televizi CNN Prima News.

Vedle toho ANO předpokládá, že by se sloučením obou veřejnoprávních médií ušetřilo za platy vedení, radních, podpůrného aparátu, ale i za síť zahraničních zpravodajů.

Poslanec ANO Patrik Nacher, který ve Sněmovně předsedá mediálnímu výboru, však dosud žádné podrobnosti k plánu sloučit veřejnoprávní média představit nechtěl.

„Já tyto věci teď šířeji nebudu komentovat. Připravuji nějaké podklady, kde uvedeme, co budeme v těchto oblastech chtít dělat. Řešit každý výrok zvlášť totiž nedává smysl,“ reagoval na dotaz Novinek Nacher.

Babiš přitom není první, kdo s tématem slučování České televize s rozhlasem přišel, v posledních dvaceti letech se objevuje ve veřejném prostoru už poněkolikáté.

„Je to chytlavé a ta představa může být i pro veřejnost zajímavá. Ale zatím všechny pokusy, co by to přineslo, nesignalizovaly žádnou výraznější úsporu,“ upozorňuje Jan Jirák z katedry mediálních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Jedním z těch, kteří s podobnou myšlenkou koketovali, byl i ředitel Českého rozhlasu z let 1993–1999 Vlastimil Ježek, jenž je od roku 2022 členem Rady České televize.

„Dokonce jsem o tom napsal studii. Nejprve jsem byl přesvědčený, že jde o dobrý nápad. Pak jsem ale začal počítat a zjistil jsem, že se nedá ušetřit skoro nic. Rozhlasová a televizní práce je natolik odlišná, že snížit náklady téměř nejde,“ upozorňuje Ježek.

Ani Ivo Mathé, který ČT řídil v letech 1992–1998, s předsedou ANO názor, že by sestěhování rozhlasu s televizí do nové budovy přineslo úspory, nesdílí.

„Nová budova by mohla stát šest miliard korun. Slučování by bylo neekonomické, provozně a obsahově naprosto nevhodné. V 90. letech televize v Praze opustila několik objektů, aby se ČT mohla koncentrovat na jedno místo, a bylo to velmi náročné lidsky i finančně. Postavit novou budovu televize takzvaně na zelené louce by samozřejmě bylo nejlepší, ale je to investičně naprosto nezvládnutelné,“ upozorňuje Mathé.

Objekty na Kavčích horách jsou energeticky náročné, otázkou však zůstává, jestli není výhodnější je rekonstruovat. Snahy Andreje Babiše tak Mathé nepovažuje za čistě ekonomické. „On se chce zmocnit Českého rozhlasu a České televize. To je zcela evidentní. Jinak by to neříkal, protože on tomu vůbec nerozumí,“ myslí si exředitel ČT.

„Pomineme-li myšlenku nové budovy, aby se něco řešilo, tak by se obě instituce musely sestěhovat do jednoho společného prostoru. Na Vinohradech, kde sídlí rozhlas, určitě není místo pro televizi a na Kavčí hory by se zase nevešel rozhlas,“ souhlasí s názorem, že ekonomicky by sloučení institucí žádné velké úspory nepřineslo, ekonom Petr Bartoň.

Jak také upozorňuje exšéf rozhlasu Ježek, budova ČRo má po rozšíření a dostavbě moderní studia. „Objekt je také národní kulturní památkou a je velmi spojen s našimi moderními dějinami. Češi tam umírali za to, že projevili touhu být svobodní. Představa, že by se pietní vzpomínky konaly u domu, který by začal sloužit bance nebo byl rozprodán na luxusní byty pro horních deset tisíc, mi přijde až odpudivá,“ namítá Ježek.

Veřejnoprávní televize a rozhlas jako jeden celek fungují v Evropě v řadě zemí. Někde od samého počátku, jinde, jako například v sousedním Slovensku, se obě média spojila až po dlouhých letech paralelní existence.

Televize se s rozhlasem na Slovensku sloučila v roce 2011. „Slovenský parlament tehdy přijal zákon zakládající novou instituci – Rozhlas a televizi Slovenska (RTVS), přičemž tento zákon zároveň zrušil dva samostatné subjekty,“ připomíná Marína Urbániková, odborná asistentka z Katedry mediálních studií Masarykovy univerzity.

Snížit výdaje na provoz veřejnoprávních médií se však Bratislavě nepovedlo. „První generální ředitel spojené RTVS Václav Mika například po několika letech uvedl, že k žádné významné úspoře nedošlo,“ upozorňuje Urbániková.

Zrovna situaci u našich sousedů však Jan Jirák z FSV považuje za zcela odlišnou od té tuzemské. „V Česku je velmi silná veřejnoprávní televize, ta na Slovensku byla opakovaně v bankrotu. I to, jak se proti ČT snaží vystupovat různí politici, ukazuje, jak silná instituce to je,“ domnívá se Jirák.

Ivo Mathé se domnívá, že za spojováním médií na Slovensku byla snaha premiéra Roberta Fica upevnit moc a posílit svůj vliv. „Babišovi nejde o nic jiného. Slovenská veřejnoprávní média mají tu smůlu, že jsou závislá na státním rozpočtu,“ varuje Mathé.

Po nástupu stávající vlády premiéra Roberta Fica nejprve slovenský parlament odsouhlasil financování RTVS z veřejných zdrojů, zrušil povinnost platit koncesionářské poplatky a konečně v červnu loňského roku zrušil RTVS a vytvořil nové veřejnoprávní médium Slovenská televize a rozhlas (STVS).

Právě změnit stávající model financování veřejnoprávních médií – místo koncesionářských poplatků přímo ze státního rozpočtu – je přitom další z plánů, které ihned po volbách hodlá hnutí ANO podle Babiše realizovat.

Ve světě ale existují také jiné veřejnoprávní mediální domy, které zastřešují zároveň televizi i rozhlas, nevyjímaje například britskou BBC.

„Podobné příklady bychom našli i v Německu nebo Švédsku. Všude tam, kde jsou televize a rozhlas dohromady, fungují sice pod jednou značkou, ale odděleně, protože je řídit dohromady vlastně ani nejde. To, že by třeba stačil jen jeden zpravodaj v Berlíně, je iluze,“ vyvrací Mathé další z myšlenek, jak by veřejnoprávní média mohla sloučením ušetřit.

Přesto by spojení obou institucí bylo z právního hlediska relativně snadné – stačilo by přijmout nový zákon.

„ČT i ČRo vznikly zákonem, a stejně tak může vzniknout sloučený subjekt. To by bylo politické rozhodnutí, ale pokud jde o zákon samotný, tak ten by musel být v souladu s Ústavou, zejména s článkem 17 Listiny základních práv a svobod, a v neposlední řadě také s novým aktem EU EMFA,“ upozorňuje advokátka Helena Chaloupková.

Zmiňovaný Evropský akt o svobodě médií (EMFA) stanoví společný rámec pro mediální služby na vnitřním trhu EU a mimo jiné zavádí opatření zaměřená na ochranu novinářů a poskytovatelů mediálních služeb před politickým vměšováním.

Otázku, do jaké míry by mohlo spojení ČT a ČRo ohrozit nezávislost médií veřejné služby, si klade Marína Urbániková z Masarykovy univerzity.

„Zkušenosti z našeho regionu v tomto ohledu ukazují na nemalá rizika. Jen pro ilustraci – právě sloučení médií veřejné služby bylo jedním z prvních kroků Viktora Orbána v roce 2010 na cestě k politickému ovládnutí Maďarska. Zánik samostatných institucí s sebou nese i zánik mandátů stávajících generálních ředitelů a v našem případě by šlo o Radu ČT a Radu ČRo,“ upozorňuje Urbániková.