Článek
Dokument zveřejněný ÚSTR nepovažuje Akademie za věrohodný. Skandalizace v médiích podle ní poškodila Kunderovu pověst po celém kulturním světě. Prohlášení v tomto smyslu zaslali ČTK ve čtvrtek jménem Akademie literatury české Eva Kantůrková, Jiří Žáček a Václav Dušek. Kundery se rovněž zastávají osobnosti z Festivalu spisovatelů Praha.
Na obranu světoznámého literáta vystoupil i Zdeněk Pešat, který zveřejnil své svědectví, že Dvořáčka namísto Kundery udal Miroslav Dlask, tehdejší student a přítel protagonistky příběhu Ivy Militké, která s ním tehdy chodila a za něhož se později provdala.
„Miroslav Dlask se na mě obrátil se sdělením, že jeho přítelkyně a budoucí žena Iva se potkala s bývalým kamarádem, o kterém věděla, že uprchl na Západ a že se zřejmě ilegálně vrátil. Dlask mi řekl, že to oznámil Bezpečnosti,“ uvedl Pešat.
Kundera byl předákem kolejí
Kundera měl dokonce Pešatovi ve čtvrtek telefonovat s tím, že o Dvořáčkově udání skutečně nic neví, jak uvedly páteční Lidové noviny. Potvrdil také, že nevěří tomu, že by byl Kundera do celého případu zapleten. Kundera od začátku rozdmýchané kauzy popírá, že by měl Dvořáčka v roce 1950 udat.
Slovíčkaření kolem toho, zda dokument, který objevil autor článku historik Adam Hradilek a který měl usvědčit Kunderu z udavačství, je hlášení, protokol nebo výpověď, rozmělnil ještě ve čtvrtek historik Jiří Pernes z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Podle něj Kundera neudával v roce 1950 jako student zapálený pro komunismus agenta, ale informoval policii o podezřelé osobě na vysokoškolské koleji. Kundera byl totiž v té době předákem kolejí, kde bydlela Militká a kde chtěl Dvořáček na své špionážní misi v Praze přespat.
Kundery se zastávají také ve Francii
I francouzští spisovatelé se Kundery zastávají. Na stránkách čtvrtečního odpoledníku Le Monde se vyjádřila francouzská spisovatelka Yasmina Rezová. O den dříve se "francouzského spisovatele českého původu", jak zdůrazňují francouzská média, zastal jeho přítel, romanopisec Benoît Duteurtre v listu Le Figaro.
Rezová, dcera rusko-íránského Žida a maďarské houslistky, považuje za odsouzeníhodné, jak rychle a rázně se proti Kunderovi roznesla obvinění opírající se pouze o jediný a nespolehlivý zdroj, jímž je dodatečně sesmolené policejní hlášení z roku 1950.
V několika vteřinách, v několika minutách lze zamést s životem člověka, popřít jej, navždy pošpinit, aniž se obvinění, které proti němu bylo vzneseno, seriózně a nezávisle vyšetřilo, postěžovala si Rezová.
Podle ní jde o dokument, u kterého nikdo není s to potvrdit autenticitu a který se vnucuje jako událost. Při takovém běsnění prý pozoruje naprostou bezmoc člověka čelícího slovům, která mohou být zničující. Poté, co Kundera vše popřel, nemá již co říci. Další reakce by jen oživovaly obviňovací kolotoč.
"Těžko se odpouští člověku jeho velikost a sláva. A ještě méně, když dosáhne těchto kvalit a zůstává tichý. V říši hluku je ticho urážkou," podotkla Rezová.
"Kdo má na Kunderu pifku?"
Duteurtre se v článku s nadpisem: "Kdo má na Kunderu pifku?" rovněž pozastavil nad tím, že počin týdeníku Respekt, který na Kunderu vysypal obsah odpadkového koše, se tak rychle mediálně rozšířil. Český Ústav pro studium totalitních režimů označil autor za novodobou podezřelou inkvizici a připomněl, že komunistická policie ráda vyráběla hory falešných dokumentů.
Kunderovi závistiví pomlouvači nesnesou, aby se svobodný duch stal ve středoevropské literatuře slavnější, aniž sdílí nadšení pro novou neoliberální Evropu a aniž se veřejně kaje za svou vlastní komunistickou minulost, soudí spisovatel.
