Článek
Dá se motivace Anderse Behringa Breivika, který zabil desítky lidí v Norsku, přiřadit k nějakému jasnému extremistickému proudu?
Myslím, že ne. Základním faktem je, že jde o psychopata, který si samozřejmě nějakou ideologii vymýšlí, jako ostatně mnoho tak zvaných extremistů. To jsou lidé především sociálně nedospělí nebo zaostalí. Když se pak snaží socializovat, snaží se o to prostřednictvím nějaké kompenzace svého komplexu. Chtějí na sebe upozornit.
Breivik se ale přece jen sám ideově profiloval, a to na vlně konzervativního křesťanství.
On se vymyká tomu českému zjednodušenému rozdělení na pravicové a levicové extremisty. Kdyby se mělo hovořit o neonacismu, antisemitismu, rasismu nebo antiislamismu, ten je mnohem žádanější ve Švédsku, kde má podobnou podobu jako u nás. V Norsku se tamní scéna váže spíš na vikinskou historii, což je podobné, jako by se u nás navazovalo třeba na Libuši. U nás ve střední Evropě si pod konzervativním křesťanským proudem představujeme spíš katolíky. Všimněte si ale, že ve skutečnosti fanatičtí křesťané, kteří táhnou do boje, jsou vlastně vždycky protestanti nebo kalvinisté.
Myslím si zkrátka, že ten ideologický aspekt je tam dodaný. To, co psával Breivik na internetu, to je spíš známka takové té sociální nedospělosti.
Existuje u nás podobný extremistický proud?
U nás teoreticky militantním konzervativcem, ovšem verbálním, je například Roman Joch. Tím z něho nechci dělat teroristu. U nás prostě ta militantnost není taková.
Měl jsem na mysli spíš prostředí, ze kterého by pramenilo nebezpečí podobného násilí?
Z hnutí nebo z organizace strach nemám. Spíš bych se obával psychopatologického chování společnosti, některých jejích částí nebo i jednotlivců, kteří napodobují podobné jednání. Jak každý klinický psycholog ví, nápodoba je mnohem nebezpečnější než nějaký politický program. Lidé, kteří takto někoho atakují, jsou zpravidla skuteční blázni.
