Špidla: Měnit penze na léta dopředu je zbytečné

Vládní koalice nedávno předložila konsolidační balíček na stabilizaci veřejných rozpočtů. Tvrdí o něm, že je sociálně citlivý a protiinflační. Myslíte si to také?

Určitě ne. V první řadě vládní koalice pouze reaguje na důsledky strašlivé daňové politiky, na které se podílely její strany. Ta vytvořila v rozpočtu díru zhruba 250 miliard korun. A sociálně citlivé to není.

Důchodová reforma, která je součástí vládních opatření, znamená významné postupné snížení životní úrovně důchodců. Jistě, vláda v rámci balíčku zvýšila korporátní daň, což je dobře. Ale jinak je celý založen na konstrukci, kdy jeho dopady má nést střední vrstva a sociálně slabší a v žádném případě to nemají výrazněji pocítit velké společnosti. To je prostě nesprávné a nespravedlivé.

Jaký postup při konsolidaci byste vládě doporučil?

V první řadě bych výrazněji sáhl na korporáty, protože odliv dividend je příliš velký. Korporátní daň u nás bude i po zvýšení plánovaném vládou pořád nižší, než je evropský průměr. Tam jsou podle mě základní prostředky.

Dál bych se snažil na evropské úrovni prosadit daleko radikálnější přístup k různým daňovým únikům a daňovým optimalizacím. Vláda by měla rychle zavést příslušné směrnice, které už v Evropě platí.

Zjevně by také bylo možné něco udělat s daní z nemovitosti. Vláda ji sice chce zvýšit, ale zvyšuje ji plošně. Správnější by bylo využít tuto daň, tak aby měla také nějaký regulační účinek. To znamená dát jí určitou progresi, aby mimořádně velké nemovitosti měly větší daňové zatížení.

Stejně tak si myslím, že by bylo správné, aby dlouhodobě neobsazené a postupně chátrající nemovitosti byly zatíženy také progresivní daní.

Aby se už například neopakovala situace se zdevastovaným nádražím na pražském Vyšehradě.

A neznamenal by výraznější nárůst korporátní daně to, že odsud firmy utečou?

Utíkají z Rakouska? Neutíkají. Ono utéct není tak jednoduché. Kam by utíkaly? To je poměrně složitá záležitost a několik procent daní za předpokladu, že to nepřesahuje běžný průměr v okolí, nemá na jejich rozhodnutí prakticky žádný vliv.

Odbory, ale i zaměstnavatelé si stěžovali, že s nimi vláda balíček nekonzulto­vala…

To bylo naprosté pohrdání sociálním partnerstvím. A na so­ciálním partnerství je mimochodem založena sociální stabilita České republiky. Byla to naprosto zlovolně užitá metoda, kterou používá každý, kdo chce vyřadit diskusi. Aby ji úplně nezakázal, což by bylo těžce únosné, tak vytvoří takový časový tlak, že debata pak vůbec není možná.

Takže se nedivíte postoji odborů, které vyhlásily stávkovou pohotovost a zřídily stávkový výbor?

Vůbec se jim nedivím, to udělaly velmi správně. Vláda tyto velké věci neprojednává odpovídajícími procedurami, které umožňují, aby na nich společnost nějakým způsobem participovala. Je to skutečně zavrženíhodné.

Už jste zmínil snižování, respektive pomalejší zvyšování důchodů přes nynější mimořádnou valorizaci. Vláda ji odůvodnila velkým tlakem na státní rozpočet. Nebylo to tedy správné a potřebné?

Myslím si, že ne. Tato vysoká inflace je epizoda a valorizace důchodcům jen kompenzovala ztrátu reálných příjmů. V okamžiku, kdy inflace pomine, začne pozice důchodců mezi ostatními příjmovými skupinami zase postupně klesat.

Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) chce mimořádné valorizace zrušit a nahradit je v případě potřeby dočasným příspěvkem do doby řádné, lednové valorizace. V té by se ale příspěvek odrážel.

To z principu znamená zhoršení pozice důchodců. Žádná z věcí, kterou navrhuje ministr Jurečka, situaci důchodců nezlepšuje.

Takže ani jeho návrh důchodové reformy jako celek nehodnotíte pozitivně?

Zásadní je, že se v ní snižuje započítávání růstu mezd do valorizace. Nyní se na ní podílejí polovinou růstu, Jurečka navrhuje třetinu. To znamená, že se postupně bude zvyšovat podíl důchodců v příjmové chudobě. Tento proces ještě urychlí výpočet nově přiznávaných důchodů, které mají být nižší než nyní.

U regulace předčasných důchodů, kdy budete muset mít při odchodu do něj odpracováno aspoň čtyřicet let, je to taky velmi těžké zhoršení. Takové doby pojištění je totiž v době fragmentarizovaných kariér velmi obtížné dosáhnout. Velká část lidí tak bude vyřazena z možnosti mít předčasný důchod.

Pak je tam snaha navázat věk pro odchod do penze na střední délku života. To není rozumné řešení?

Tato snaha je v současné době zbytečná. Za sto let, od roku 1921, se střední délka života muže, který se dožil 65 let, prodloužila o tři roky. U žen je to jiné, narostlo to o sedm let. Ale tady je další problém. Pokud je střední délka života u obou pohlaví tak rozdílná, tak ji budeme měřit u mužů a u žen zvlášť, nebo to bude nějaký unisex?

Střední délka života má jen malý význam. Rozumnější by bylo pracovat se střední délkou v dobrém zdraví a ta spíše stagnuje.

Penzijní reforma se odůvodňuje stárnutím populace. Proti tomu oponenti namítají, že nikdo neví, co bude za třicet, čtyřicet let. Je tedy penzijní reforma potřeba?

To, co vláda nazývá penzijní reformou, je zhoršování životní úrovně důchodců. To je celé. Vláda vytváří různé přístupy, kterými to různě maskuje.

V současné době starobní důchodci spotřebovávají 7,7 procenta HDP. A podle Národní rozpočtové rady – ještě bez započítání Jurečkovy reformy – v okamžiku, kdy to bude nejhorší, to bude 11,5 procenta. Ale Itálie má nyní asi patnáct procent HDP, Poláci přes deset procent. Čili my prostě nejsme u zdi. Argumentace, že nebude na důchody, je falešná a neobstojí.

Důchodová reforma tohoto typu není potřeba. To, co je potřeba, je pravidelné přizpůsobování důchodového systému tomu, co se děje. Daleko důležitější než demografické změny, které samozřejmě jsou důležité a člověk je nemůže úplně házet za hlavu, je celková změna ekonomické činnosti. Vůbec nevíme, jak bude vypadat trh práce, jak významná část hrubého domácího produktu bude přímo spojená s lidskou prací. Mimochodem produktivita práce roste i proto, že lidé jsou kvalifikovanější.

Změny se musí dělat průběžně se znalostí toho, jak se mění trh práce, jak se mění ekonomika, jak se koneckonců mění i demografie.

A pomohlo by z hlediska těch fragmentarizovaných kariér snížení potřebné doby pojištění z 35 na 25 let, což ministr Jurečka nějaký čas prosazoval?

To by asi pomohlo. Ale má to háček. Po pětadvaceti letech budete sice mít nárok na důchod, ale bude strašně nízký. Podle mě to je daleko složitější. Bude se muset více přemýšlet o tom, jak vzniká důchodový nárok. Máte země, kde to určuje věk. U nás je důležitá evidovaná pracovní kariéra a s ní spojené odvody.

O tom se musí mluvit. Důchody jsou spojeny s ekonomickou činností. Jestliže se nástupem umělé inteligence radikálně mění charakter ekonomické činnosti, tak se podle toho samozřejmě bude muset měnit i důchodový systém. Ale být fixován zběsile na demografii opravdu nemá smysl. Někdy kolem roku 1920 bylo zhruba dvacet procent lidí v zemědělství. A kdybych tehdy řekl, že budou tři procenta lidí v zemědělství jako nyní, namítali by, že zemřeme hlady. Dělat vášnivé prognózy na padesát let dopředu nemá cenu.

O víkendu se bude konat sjezd sociální demokracie (rozhovor vznikl ještě před sjezdem, o němž jsme psali zde). V jaké kondici je tato strana a vůbec celá levice?

Překonáváme těžkou krizi, to je naše kondice. Co k tomu říct více?

A jak chcete z té krize ven?

To významně ovlivní sjezd. A co máme dělat? Být sociální demokracií, mít odvahu jít do sociálních konfliktů, které nyní vznikají, a držet svoje základní hodnoty. A využít všech prostředků, které dává demokratický systém. Teď jsme po určitou dobu neparlamentní strana, takže musíme používat neparlamentní prostředky.

A neztratila po posledních volbách sociální demokracie tah na branku? Není moc viditelná.

Když je mimo parlament, těžko může být viditelná jako dříve. Jak to vidím uvnitř, tak se sbíráme. Ale že to byla těžká krize a že z ní nejsme venku, je pravda.

Vezmu to z pohledu novináře: když zpracovávám nějaké téma, občas zvažuji, koho bych oslovil z ČSSD jako stranického odborníka. A nikdo mě nenapadne. Podobné to asi bude u voličů. Má strana dostatek viditelných osobností?

Viditelných osobností zřejmě momentálně ne, když je nevidíte. Ale osobností ano. Čili je na nás, abychom je rozumným způsobem promovali a uvedli je do světa.

Velkou část voličů přetáhlo sociální demokracii ANO nebo i SPD. Co jim nabídnout, aby se vrátili zpátky?

Nemyslím si, že s tou SPD máte pravdu. Když jsem viděl poslední výzkumy, tak k SPD šlo málo našich voličů. Oni spíš odcházeli mezi nevoliče. Jiná věc je ANO, tam máte pravdu.

Na to, jak přetáhnout voliče, není žádná finta, nechytáte je jako ryby na návnadu. Sociální demokracie představuje svébytný politický proud a my musíme v jednotlivých situacích ukázat, že tady jsme, že jsme odhodlaní bojovat. A teprve tehdy, až bude vidět ten zápas, se začnou navracet voliči.

Myslíte si, že se sociální demokracie za dva roky do Sněmovny vrátí?

Ano. Naše agenda nevymizela. Sociální spravedlnost, spravedlivé rozdělení nákladů a výnosů ve společnosti, zápas o lidská práva a demokracie, to všechno zde je. Všechny tyto věci, které jsou prostě základem sociálnědemokratické politiky, jsou součástí agendy a ta je mnohdy dost tvrdá. Je prostě na nás, abychom do tohoto zápasu vstoupili s dostatečným odhodláním a razancí.