Spekulanti stěhují sociálně slabé z ubytoven na sídliště

Tady ve velkém nakupují stovky bytů, do kterých pak stěhují sociálně slabé nájemníky.

Následky pro lokalitu, kde podnikají, jsou ovšem děsivé: razantně vzrůstá nepořádek, kriminalita a napětí, naopak prudce klesá tržní cena nemovitostí.

„Jedná se o problém většiny měst v Ústeckém kraji,“ řekl Právu Jakub Michal, manažer koordinační skupiny pro sociálně vyloučené v Ústí nad Labem.

Podle něj často jde o privatizované byty z městského bytového fondu, které po dlužnících skončily v dražbách, a města nemají ani peníze, ani zájem odkoupit je zpátky za účelem sociálního bydlení. Nekoupí si je ani mladí lidé, pro které nejsou atraktivní. A tak nastupují kšeftaři.

„Ve většině deprivovaných lokalit fungují tzv. neformální realitní makléři, kteří mají absolutní přehled o realitních možnostech v místě a kdokoli, kdo řeší prodej nebo pronájem bytu v místě, se na ně rád obrací. Znají je všichni i bez velké reklamy,“ popsal Michal Právu, jak podnikatelé s chudobou pracují.

Často se podle něj jedná o usvědčené podvodníky. Analýza, kolik konkrétních kšeftařů se z ubytoven pustilo do bytů, podle něj neexistuje, identifikovat je je problematické.

„Samozřejmě tento segment trhu přitahuje investory, kteří již mají s oblastí zkušenosti,“ dodal.

Spekulantům přestala kvést pšenka poté, co v roce 2014 přišla novela, která omezila vyplácení peněz majitelům ubytoven. A tak se začali soustřeďovat na obytné zóny.

Tito lidé nedělají vlastně nic nelegálního: stát doplácí sociálně slabým nájemníkům bydlení a peníze z často přemrštěného nájemného jdou přímo majiteli, který se nemusí o nic starat a jen „dojí“ peníze z dávek.

„Děje se to v čím dál větší míře,“ řekla Právu také ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD), z jejíhož popudu jednají i resorty zdravotnictví, místního rozvoje, vnitra a spravedlnosti. Příspěvky na bydlení vyšly loni stát zhruba na 13 miliard korun, část z nich přistála právě na kontech spekulantům.

„Ptám se, jak můžeme ochránit slušné nájemníky, kteří ve společném fondu přispívají na opravu domu nebo na nové výtahy, a teď jim tam spekulanti stěhují sociálně nejslabší. My jim platíme dávky a nemáme nástroj, jak říct, že dávky platit nebudeme,“ uvedla Marksová.

Ta nedávno přišla s kontroverzně pojatým návrhem, že by společenství vlastníků muselo schvalovat nové nájemníky, což funguje například ve Švýcarsku. Připustila ale, že její ministerstvo nemůže takovou úpravu navrhnout, začala tedy jednat s dalšími resorty o společném postupu.

„Postrádáme třeba hygienické standardy pro byty, které byly zrušeny v roce 2006,“ uvedla.

Materiál, který vzešel z jednání, má Právo k dispozici: jsou v něm úkoly pro jednotlivá ministerstva. Resort spravedlnosti by podle něj například mohl revidovat právní předpisy tak, aby majitel bytu potřeboval k pronajmutí stanovisko společenství vlastníků jednotek.

Ministerstvo pro místní rozvoj by mělo mít možnost odejmout kolaudaci k dlouhodobému bydlení v případě zjištění nevyhovujícího stavu bytu či ubytovny a společně s resortem zdravotnictví by mělo stanovit podmínky, podle nichž je byt zdravotně nezávadný. Dokument je nyní v meziresortním řízení.

Kšeftaři přišli už před časem na zlatý důl, když skupovali vybydlené byty a ubytovny, do kterých sestěhovávali především Romy. Tvořila se tak ghetta a docházelo k sociálním nepokojům, ty nejostřejší se odehrály před pěti lety ve Šluknovském výběžku.