Špatný posudek připravil nemocného člověka o statisíce

Mladý muž zvládá úkoly běžného života jen s jejich pomocí. Devět let dostával měsíčně coby invalidní důchodce pouhých 4200 korun. Až obava rodičů o to, že nebude nikdy schopen zajistit si živobytí, je přiměla se zeptat, zda dostává to, nač má nárok. Odhalili tak chybu.

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) nechala na žádost ombudsmanky Anny Šabatové prověřit zdravotní dokumentaci muže.

Náhle se zjistilo, že má brát měsíční invalidní důchod ve výši 11 300 korun. ČSSZ mu jej již přiznala. Navíc mu musí zaplatit za to, co mu mělo být od roku 2010 uhrazeno, nedoplatek 900 000 korun. Je to jedna z nejvyšších částek v Česku, která musí být za chybu posudkového lékaře zaplacena. Muž už více dostat nemůže.

„Někteří posudkoví lékaři nechápou, že invalidita nezačíná tím, že se daná osoba dostaví k vyhotovení posudku, ale mnohdy léta před tímto datem. U psychicky nemocných je tomu tak téměř vždy. Započítává se i období, kdy jim nemoc začala měnit život. Na chyby posudkových lékařů zbytečně doplácejí občané,“ řekla deníku Právo veřejná ochránkyně práv.

Lidé se špatně vypočítaným invalidním důchodem léta pobírají mizivé částky, z nichž by bez podpory svých nejbližších ani nebyli schopni přežít.

I když jsou jim pak vyplaceny statisíce, léta problémů spočívajících v tom, že nedostávali správný důchod, jim nikdo nevrátí.

Psychické problémy se u muže objevily krátce poté, co se po ukončení základní vojenské služby vrátil do svého původního zaměstnání. Nesoustředěnost, apatie a deprese v kombinaci s obavou z opouštění domova mohly za to, že přišel o zaměstnání.

Našel si nové, ale zhroutil se a přišel i o něj. To už se léčil na psychiatrii. Rodina se starala, co jí jen síly stačily.

I když rodiče syna doprovázeli k lékaři, hlídali mu termíny kontrol a platili, co bylo potřeba, vše nebyli schopni uhlídat.

Muž coby nezaměstnaný nespolupracoval s úřadem práce a byl za trest vyřazen z jeho evidence uchazečů o zaměstnání. Přišel tak také o podporu a pojištění.

Rodiče mu několikrát sehnali zaměstnání, ale výsledkem po několika týdnech bylo, že o něj přišel.

Po sedmi letech těchto bojů a po konzultacích s lékaři požádali rodiče v roce 2010 za syna, aby mu byl udělen invalidní důchod. Posudkový lékař nevzal v potaz, že se muž léčí již od roku 2003, ale stanovil, že invalidita u muže vznikla teprve koncem roku 2009.

Muži byl sice přiznán druhý stupeň invalidity, s ohledem na krátkou odpracovanou dobu a nehrazené pojistné po vyřazení z evidence úřadu práce mu ale byl stanoven důchod ve výši pouhých 2800 korun měsíčně.

Později dostal třetí, tedy nejvyšší stupeň invalidity a důchod mu byl po valorizacích zvýšen na dosavadních 4200 korun. Bez pomoci rodičů by nepřežil.

Před časem sice našli synovi práci v chráněné dílně, v níž týdně odpracuje dvacet hodin, s ohledem na zhoršující se zdravotní stav to ale zřejmě není trvalé řešení.

Právě z toho důvodu se rodiče obrátili na ombudsmanku s dotazem, co mají dělat, protože bez práce a s měsíčním invalidním důchodem 4200 korun si jejich syn nebude schopen zajistit základní životní potřeby ani nezbytnou zdravotní péči.