Soutěž? Na co. Obrana poslední roky drtivou většinu velkých zakázek rozdává z ruky

S ohledem na povinnosti péče řádného hospodáře je ve státní správě běžné poptávané služby či potřebnou techniku soutěžit v rámci tendrů. I ministerstvo obrany tímto způsobem nakupuje značnou část věcí, primárně však těch méně nákladných. U velkých, mnohamiliardových zakázek se však v posledních několika letech rozmohl trend nakupovat tzv. z ruky, tedy napřímo od konkrétního výrobce či zahraniční země. Zjednodušeně bez veřejné soutěže.

Zdůvodnění je přitom většinou velmi strohé: armáda si nadefinovala, co potřebuje, a to splňuje tento výrobce. Detaily pak většinou není možné zveřejnit s ohledem na povahu pořizované techniky a bezpečnost státu.

Vedení ministerstva tímto postupem zákon neporušuje, nicméně bez soutěže, tedy bez srovnání s konkurencí, se mu velmi těžko obhajuje, že vybraný výrobek je pro armádu skutečně tím nejvýhodnějším a nejlepším. Zvláště při absenci komunikace a snahy řádně zdůvodňovat výběr to přispívá k netransparentnosti a vybízí k podezření, jak upozorňuje analytik nevládní neziskové protikorupční organizace Transparency International Marek Chromý.

„Pokud Armáda České republiky dojde k závěru, že pro její potřeby je vyhovující jen jeden výrobce či druh vybavení, je to zcela legitimní. V takovém případě by ale bylo potřeba komunikovat s odbornou i širokou veřejností o tom, proč chce armáda tento specifický druh vybavení. To se armádě dlouhodobě zoufale nedaří a nesmývá tak ze sebe stín podezření, že jsou zakázky podezřelé. Podezření ohledně neregulérnosti akvizičního procesu se objevují dlouhodobě, ať už ve formě podezření z korupce, podezření z ovlivnění zakázky, anebo z nereflektování všech možných alternativ při průzkumu trhu. A děje se tak prakticky u každé velké zbrojní zakázky,“ míní Chromý.

Za minulého vedení, kdy obranný resort řídil Lubomír Metnar (za ANO), se takto napřímo nakoupily například od americké vlády víceúčelové vrtulníky UH-1Y Venom a bojové AH-1Z Viper vyrobené firmou Bell za 14,5 miliardy korun. V souvislosti s touto akvizicí musela následně obrana zaplatit pokutu půl miliardy, kterou jí uložil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Za Metnara se koupil také například protiletadlový raketový systém SHORAD od Izraele za 13,7 miliardy korun, dalších 23,5 miliardy má stát dvacetiletý servis a údržba.

Jako předražený pak označili členové sněmovního obranného výboru nákup radarů MADR za 3,5 miliardy od izraelské vlády.

Současné vedení resortu v čele s ministryní Janou Černochovou (ODS) v tomto trendu mezivládních nákupů a výběru konkrétních dodavatelů pokračuje, ba dokonce ho významně posunulo. Největší chystanou akvizicí je připravovaný nákup bojových vozidel pěchoty (BVP) za původních 51 miliard korun. Černochová po svém nástupu nechala několik let se táhnoucí a zamotané výběrové řízení zrušit a rozhodla, že BVP dodají Švédové.

Stejně tak se resort hodlá vydat cestou mezivládní dohody při pořízení stíhaček, konkrétně letounů F-35 od americké vlády. Cena zatím nebyla stanovena, ale mělo by jít opět o několik desítek miliard korun.

Namátkou se bez soutěže kupují například drony z Izraele za 2,7 miliardy korun, původně měla cena být 1,5 miliardy a ani zde zatím nedokázal resort dostatečně přesvědčivě vysvětlit navýšení ceny, ale ani důvod výběru.

Přitom právě u dronů ještě na konci dubna, když Novinky žádaly podrobnosti o nastavených podmínkách pro potenciální dodavatele v předběžném průzkumu trhu, mluvčí resortu tvrdil, že drony budou nakoupeny prostřednictvím veřejné zakázky, která měla být vypsána ve druhé polovině roku 2022 s ohledem na poznatky získané z průzkumu. Plány však o tři měsíce později vzaly za své a bylo rozhodnuto o nákupu bez soutěže napřímo.

„Daňový poplatník je v takových případech trochu v klinči. Na jednu stranu musí věřit, že Armáda ČR, potažmo ministerstvo obrany ví, co dělá, na druhou stranu nemá historicky moc důvodů k tomu tu důvěru mít,“ doplnil Chromý.

Právník Miroslav Šianský, který v minulosti pracoval na resortu obrany a věnuje se problematice armádních tendrů, z profesního hlediska proti nákupům formou vláda-vláda nic nemá.

„Zákon o veřejných zakázkách se na to netváří nijak a řekl bych, že u těchto obrovských zakázek tomu věcně, finančně i co do významu pro obranyschopnost České republiky nic nebrání a může to být i výhodné. Není důvod podezřívat cizí vládu, že by nakupovala za méně transparentních podmínek,“ míní expert.

Možný problém s nehospodárností při tomto způsobu nakupování však spatřuje v tom, že se vojáci, kteří si určují, co chtějí, na trhu nedostatečně orientují.

„Myslím si, že otázka nestojí v rovině ekonomické, ale v rovině věcné. Vojáci, při vší úctě, nejsou příliš soudní při výběru hraček, které si chtějí pořídit. Oni chtějí to nejlepší na světě, co nikdo jiný nemá. Tomu se říká neznalost věcných podmínek na trhu. Proč by si jinak poroučeli další a další alegorické vozy, když každý ví, že základní verze je ta nejlevnější a ty další konfigurace, které je možné si vymyslet, a naši vojáci si je vymyslí, tak ty stojí neskutečné peníze,“ uvedl Šianský.

Součástí každého takového nákupu je ze strany ministerstva také požadavek na zapojení českého obranného průmyslu. S tím může nepřímo souviset i výše zmíněná konfigurace poptávané techniky a možné prodražování nákupů. Občas se totiž stává, že požadavek vojáků je schopen splnit pouze jediný výrobce, a opět to ze strany armády není dostatečně vysvětleno, což pak vzbuzuje podezření.

„Výběr ‚správného‘ českého subdodavatele může být netransparentní. Možná potom právě díky tomu, že byl vybrán takový subdodavatel, tedy jak se říká ‚aby dobře bylo‘, tak tomu může být přizpůsobena konfigurace. Tuto otázku jako právník připouštím,“ konstatoval Šianský.

Finančně nákladnější výjimkou, která se v posledních letech soutěžila, byl třeba nákup terénních vozidel Toyota Hilux v hodnotě zhruba miliardy korun či tendr na balistické vesty v hodnotě 1,67 miliardy. Před pár dny také resort vypsal veřejnou zakázku na nákup 159 kusů lehkých útočných vozidel s předpokládanou hodnotou 5,5 miliardy korun. Méně nákladné zakázky ministerstvo obrany, stejně jako další státní instituce, běžně soutěží.