Článek
Znepříjemňují si každodenní život zlomyslnostmi, nad nimiž zdravý rozum zůstává stát, a ještě tím zahlcují soudy. Stačí se podívat do stovek rozsudků týkajících se sousedských vztahů, kde jeden na druhém nenechá nit suchou a nehodlá ustoupit ani o píď, neboť přece vede něco jako svatou válku „za svoji pravdu“.
Došlo to například tak daleko, že jistý muž z Polanky nad Odrou obvinil své dva sousedy ze spoluviny na úmrtí jeho manželky. Toho se podle něho měli dopustit tím, že na zahradách údajně v sudech pálili nepořádek a žena to musela dýchat, až jí to přivodilo smrt. Muž obvinil také město Ostrava, pod nějž obec patří, že na úmrtí má podíl s ohledem na to, že pálení neučinilo přítrž. Žádal odškodnění 240 tisíc korun.
Hnal to na doraz
Nesmířil se s prvním zamítavým verdiktem okresního soudu a hnal to výše, až k Nejvyššímu soudu, jenž o věci rozhodl letos v červenci. Manželka přitom zemřela už v listopadu 2005.
Muž ale žalobu podal až po třech letech, v roce 2008. Učinil tak čtyři dny před třetím výročím jejího úmrtí. Okresní a následně krajský soud žalobu, respektive odvolání, smetly ze stolu s odůvodněním, že jeho případný nárok byl stejně po dvou letech promlčen.
Město Ostrava doložilo, že stížnosti muže na pálení odpadků prošetřovalo, ale ani jednou se to neprokázalo. Soudy zároveň konstatovaly, že v lokalitě je sice horší kvalita ovzduší, ale to že je dáno průmyslem a město s tím může těžko dělat něco více, než činí. Nakonec muž s definitivní platností neuspěl u Nejvyššího soudu.
Obtěžování průvanem
Ten v poslední červencový den také zamítl dovolání ženy z Karlových Varů, která v srpnu 2010 žalovala sousedku z paneláku za údajné obtěžování hlukem, zápachem a průvanem. To vše se mělo podle ní do jejího bytu šířit od žalované sousedky z kuchyně přes digestoř.
Okresní a následně krajský soud ale dospěly k závěru, že „hlukové obtěžování nepřekračuje hygienický limit podle obecně závazného právního předpisu a nepřekračuje ani míru obvyklou v daném místě“.
Soud musel detailně řešit i nastolený průvan. „Tzv. průvanová imise vycházející z bytu žalované nebyla zjištěna, neboť výkon dvou ventilátorů v bytě žalované není dostatečný k tomu, aby vyvolal v bytě žalobkyně takové proudění vzduchu, které by bylo možné považovat za průvan,“ shrnul se vší vážností soud.
Sešlo se konzilium, čichali a naslouchali
Při místním šetření v bytě žalované nezjistil znalec žádný zdroj zápachu. Nebyl zjištěn ani v bytě žalobkyně. A že to bylo šetření ve velkém stylu. V bytě obviněné sousedky se sešlo něco jako konzilium – zástupce firmy, jež provedla rekonstrukci bytu, zástupce stavebního úřadu a zástupce společenství vlastníků jednotek. Ani jeden z nich nejenže necítil žádný smrad, ale rovněž nezaslechl nadměrnou hlučnost, která se měla šířit z kuchyně.
Doloženo to bylo i svědecky. „Nikdo jiný v domě kromě žalobkyně nemá problém se žalovanou a nikdo si nestěžoval na nějaký hluk či zápach z jejího bytu,“ vypověděla další z obyvatelek domu.
Tento případ je příkladem žabomyší války, kterou by vlastně vůbec neměla řešit justice. Na druhou stranu ale mnozí obyvatelé skutečně trpí tím, že se jim do domácnosti z bytů pod nimi dostává například kouř z cigaret, byť sami nekouří, či jim sousedi z horních bytů házejí neomaleně špačky na parapety nebo jim leze na nervy grilování sousedů.
Empatičtí lidé to jednoduše řeší tak, že když chtějí grilovat, tak své sousedy předem upozorní, aby si včas mohli ze šňůry sundat vyprané prádlo, a třeba je i pozvou na klobásku a skleničku něčeho dobrého. Někdy to stačí. Zkrátka „co není tobě milé, nečiň druhému“.