Sousedé nechtějí postižené ženě dovolit dálkové ovládání dveří, zasáhl ombudsman

Žena trpí onemocněním srdce a pět let se marně domáhá toho, aby mohla mít u činžovního domu, v němž žije, otevírání vstupních dveří na dálkové ovládání. Bydlí v sedmém patře. Chce si jej zaplatit sama. Obyvatelé domu jsou ale zásadně proti tomu. Tvrdí, že pokud bude moci jejich zdravotně postižená sousedka dálkovým ovládáním otevírat vstupní dveře do domu, sníží se v něm bezpečnost.

Žena argumentuje tím, že dálkové ovládání urychlí v případě jejích zdravotních potíží dojezd záchranářů do jejího bytu. Členům bytového družstva to dokonce písemně potvrdili i pracovníci pražské záchranky.

Když ani s jejich podporou u ostatních členů bytového družstva neuspěla, požádala o pomoc ochránce práv. Křeček se ženy nekompromisně zastal. Zdůraznil, že jde o nepřímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení, a písemně doporučil družstvu, aby změnilo přístup. Uvedl, že s podobnými případy se setkává častěji.

Družstva obvykle při vydání zamítavého stanoviska v těchto případech argumentují tím, že „přece nelze zvýhodnit jednoho obyvatele domu před ostatními“. Ombudsman tento přístup označil za naprosto nesmyslný.

„V případě lidí s postižením nejde o zvýhodnění, ale o přijetí opatření, které vyrovná podmínky a umožní členovi družstva s postižením užívat bydlení se stejným komfortem a ve stejném rozsahu, v jakém si jej užívají ostatní,“ řekl ochránce Právu. Vysvětlil, že družstvo se má starat o bytové potřeby členů a jeho rozhodování nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Žena se obává, že v případě nevolnosti nebude schopna sejít ze sedmého patra nebo sjet výtahem dolů ke vstupním dveřím. Pokud by se krizová situace stala, bude nutné improvizovat, tedy bude muset hodit klíče záchranářům z okna, popřípadě výjezd bude zvonit u sousedů, zjišťovat, kdo z nich je doma, a žádat o vpuštění do domu. Ztratí tím cenné minuty.

Křeček zdůraznil, že požadavek postižené ženy je zcela oprávněný. Družstvo by jí podle něj nemuselo vyhovět, kdyby pro něj instalace dálkového zařízení představovala nepřiměřenou finanční zátěž. Jenže stěžovatelka je připravena si jej sama zaplatit.

Ochránce nesouhlasí ani s argumentem družstevníků, že by se pak muselo zřídit dálkové ovládání všem. Má na to jednoduchou odpověď: nemuselo. Ochránce družstvu doporučil, aby o věci jednalo znovu, přihlédlo k zákonu, k dobrým mravům a hlavně k potřebám sousedky a ženě vyhovělo.