Článek
Argumentují, že dluh reálně existuje a oni nenesou odpovědnost za to, že se změnila judikatura. Dlužníkům sdělují, že mohou žalovat stát pro špatný úřední postup.
Například Kateřina K. z Holčovic dlužila úvěrové firmě Essox přes 135 tisíc korun. Exekuce na ni byla ale soudem zastavena pro neplatnost rozhodčí doložky sjednané ve smlouvě. Věřitel tedy dal pokyn plzeňskému exekutorovi, aby dále již nevymáhal.
Exekutor s odkazem na exekutorský řád (§ 89) a ustanovení občanského soudního řádu (§ 271) vydal usnesení, že mu má Kateřina K. zaplatit 4235 korun. Z toho 3500 korun činí paušální náhrada hotových výdajů, určená vyhláškou ministerstva spravedlnosti, a 735 korun činí DPH.
„Povinnost povinné (Kateřina K.) nahradit náklady exekuce je odůvodněna tím, že v době nařízení exekuce bezpochyby existoval vykonatelný titul (smlouva o půjčce a výrok rozhodce) a povinná měla na základě toho povinnost zaplatit, třebaže posléze v řízení vyšlo najevo, že v důsledku změny judikatury se exekuční titul stal nezpůsobilým,“ odůvodnil žádost o úhradu soudní exekutor Martin Tunkl.
Podle něho se může Kateřina K. domáhat náhrady nákladů exekučního řízení po státu z titulu odpovědnosti za nesprávný úřední postup.
„Exekutor sice zahájil exekuci v dobré víře, jenže ani paní Kateřina nemůže za vývoj judikatury. Rozhodčí doložku ve smlouvě formuloval věřitel, firma Essox, a že ji formuloval neplatně, je jeho věc. Náklady na zastavenou exekuci mají jít tedy k tíži věřiteli, a ne dlužnici,“ míní Petr Němec z právnického projektu, který se zaměřuje proti exekucím.
Podle něho právní náklady spojené s neplatným rozhodčím nálezem nemá nést dlužník ani následně pak stát, ale věřitel a ten pak má žalovat rozhodce.
Kdokoli mohl být jako soudce
I když u rozhodčích doložek ve smlouvách o spotřebitelských půjčkách je už postoj soudů zřejmý a úvěrové firmy je nahrazují například notářskými zápisy, nevyjasněná stále zůstává otázka, kdo ponese náklady za už zahájené a poté z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky zastavené exekuce. Mají to být dlužníci, věřitelé, exekutoři, stát, nebo rozhodci?
Rozhodčí doložky umožňují, když povinný neplatí, aby o věci rychle, zcela mimosoudně rozhodl soukromý rozhodce určený věřitelem, což de facto může být kdokoli. Výrok rozhodce je vykonatelný, jako by šlo o soudce, a je spouštěčem exekuce.
Rozhodčí doložky jsou běžnou součástí obchodních smluv. Je-li spor, posuzují se například u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře. U něho nejsou žádné kauzy známé.
Do očí bijící odírání lidí se však odehrávalo u rozhodců ad hoc a rozhodců z řad některých advokátů, kteří v očích právních laiků jen vzbuzovali pocit, že jsou jakousi státní soudní institucí, byť tomu tak není.
V nedávné minulosti byly rozhodčí doložky zneužívány k tomu, aby se lichváři a neférové úvěrové společnosti snadno, i přes malé půjčky, dostávali k nemovitostem nic netušících lidí, kteří chtěli půjčky vracet, ale třeba se jen o jediný den zpozdili s úroky.
Soudy zatáhly za brzdu
Ústavní a Nejvyšší soud, a v návaznosti na ně další soudy, proto zatáhly za brzdu.
Začaly výroky rozhodců rušit, a to z toho důvodu, jak je rozhodčí doložka koncipována, nikoliv ale pro neplatnost dluhu jako takového.
Nicméně i to znamená zastavení rozjetého exekučního procesu při vymáhání takové pohledávky.
Každopádně věřitel, jako je třeba Essox, může pohledávku začít zkusit vymáhat v běžném soudním řízení, i když rozhodčí doložka a výrok rozhodce byly soudem zrušeny.
Řada dlužníků ale mezitím věřiteli unikne například do osobního bankrotu.
