Soudy dostatečně nevyužívají zákaz přiblížení

Oběti mají klid až v okamžiku, kdy násilník nastoupí do vězení. Právo na to upozornily organizace zabývající se ochranou dětí. Justice podle nich dostatečně nevyužívá předběžného opatření, kterým je zákaz přiblížení. To mohou uložit soudci předtím, než vynesou svůj verdikt.

Klinická psycholožka a ředitelka Dětského krizového centra Zora Dušková si vzpomíná na případ dvou nezletilých sester, které zneužíval otec. Až do doby, než odešel do vězení, bydleli společně. Matka totiž na tom byla ekonomicky velmi špatně, takže se neměla s dcerami kam odstěhovat.

„Snažili jsme se o zákaz přiblížení k dětem, ale to se nesetkalo s pochopením. Nakonec se nám podařilo až ve spolupráci s orgánem sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) dívky přestěhovat k příbuzným ze širší rodiny, aby nemusely bydlet s otcem,“ přiblížila Dušková.

„Bylo jasné, že otec obě dívky velmi ovlivňoval a vyvíjel na ně nátlak, aby třeba odvolaly svoje výpovědi u soudu,“ dodala Dušková.

S podobnými případy se setkala i právnička neziskové organizace proFem Veronika Ježková. „Jde o to, že pokud děti nezastupuje kvalitní zmocněnec, který by dal podnět státnímu zástupci nebo soudu, aby zákaz vydal, policie to jaksi ‚pozapomíná‘ realizovat z vlastní iniciativy. Záleží na vyšetřovatelích,“ mínila Ježková.

Mluvčí policejního prezidia Ivana Nguyenová však tvrdí, že je to právě OSPOD, který by měl zákaz přiblížení zvážit a navrhnout soudu jeho uložení, nikoli policie.

Policie je podle ní hlavně povinna tento úřad informovat ve všech případech, kde se vyskytují děti.

Ježková s ní ale nesouhlasí. Podle ní by podle trestního řádu podnět měla dát policie. „My to řešíme tak, že dáme podnět policii a tím ji popostrčíme,“ zmínila právnička.

Vedoucí oddělení péče o rodinu a děti odboru sociálních věcí pro Prahu 12 Andrea Michalcová Právu řekla, že OSPOD v součinností s policií i státním zástupcem k zákazu přiblížení opravdu obvykle nepřistupuje. Setkávají se totiž s případy trochu jiného druhu.

„Záleží, jak se k tomu staví druhý rodič. Máme například rodinu, u které žádáme, aby děti šly do ústavu, protože máme vážné podezření o tom, že se na sexuálním násilí a týrání podílejí oba dva rodiče,“ ilustrovala Michalcová.

Podle ní OSPOD většinou nežádá o zákaz přiblížení právě z důvodu, že by dítě zůstalo s osobou, která by agresora nechala dál s dítětem manipulovat. „Žádný zákaz přibližování nepomůže, když taková osoba klidně pachatele k dítěti pustí,“ vysvětlila Michalcová.

Pokud ale dojde k situaci, kdy pachatelem je pouze jeden rodič, který ale není vzat během trestního řízení do vazby a nadále se ve společné domácnosti pohybuje, doporučuje obětem využít některý z azylových domů. V tomto Dušková spatřuje problém.

„Z rodiny musí nakonec odejít, alespoň dočasně, to dítě. Aby bylo vůbec ochráněno. Nikdo přitom nevyvíjí tlak na to, aby odešel zneužívatel,“ kritizovala praxi psycholožka. Podle ní jde o nedovednost systému, který nevyužívá zákazu přiblížení efektivně a tak, jak by bylo na místě.

S tím souhlasí i soudce pražského městského soudu Tomáš Durdík. Zákaz přiblížení se v české justici prý převážně používá jako prostředek obhajoby, která se tím snaží docílit propuštění klienta z vazby.

„Obviněný je ve vazební věznici a chce být propuštěn s tím, že se podrobí nějakému režimu. Často to bývá kontrola probačního úředníka plus dodržování nějakého toho předběžného opatření,“ popsal soudce. Podle něj tak ale došlo k potlačení účelu, pro který se zákaz přiblížení do zákona vůbec dostal.

„Bohužel se to v současné době spíš využívá jako náhrada vazby než k tomu, aby se cíleně zakázal kontakt na ochranu poškozeného. Využívá se to tedy k úplně jiným účelům,“ potvrdil Durdík. Podle něj se pak zákaz přiblížení kombinuje s institutem vykázání obviněného ze společného bydlení.