Soudy bránily adopci nevlastní dcery, i když biologický otec souhlasil. Zasáhl Ústavní soud

Děvče žilo od narození s matkou, její vztah s biologickým otcem se postupně horšil a slábl. Poslední roky už ani neplatil výživné a orientoval se jen na svůj život a novou rodinu. V roce 2016 matka dívky uzavřela manželství s novým partnerem, narodil se jim také syn. Muž se pak vydal na cestu možné adopce své nevlastní dcery.

Biologický otec udělil s osvojením souhlas, pro byl i OSPOD, jenže okresní soud v Mostě a pak i Krajský soud v Ústí nad Labem se postavily proti s tím, že vztah mezi biologickým otcem a jeho dcerou není zcela zničený. Nevlastní otec se proto obrátil se svou stížností na ÚS a senát se soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem se ho zastal s tím, že soudy vycházely spíš než z důkazů jen ze svých představ.

„Jakkoli je kontakt biologického otce s dítětem judikaturou vyžadován, nelze ignorovat realitu, jdou-li životní cesty obou rodičů i jejich dcery zcela jinými směry, a to zřejmě nezvratně. Také přisvědčil argumentu v ústavní stížnosti, že se soudy pokoušely vychovávat rodiče nezletilé, a to na úkor jejího nejlepšího zájmu,“ konstatoval David.

ÚS se nelíbilo ani to, že soudy daly nevlastnímu otci nejistou naději. „Připustily, že se situace může v budoucnu změnit, avšak podmínily budoucí nový návrh stěžovatele neúspěchem pokusu o obnovení vztahu s biologickým otcem. Nedodaly však žádný ,návod‘, jak by se měl vztah biologického otce a dívky obnovit, když navíc otec již souhlasil s osvojením ze strany stěžovatele. Takto soudy rozhodovaly v situaci, kdy dívka prokazatelně žije se stěžovatelem, svou matkou a sourozencem ve společné domácnosti a tvoří tak funkční rodinu již sedm let,“ upozornil David.

„Nedostatečně vysvětlený právní názor obou obecných soudů, odkazující navrhovatele preadopční péče podmíněně do blíže neurčené budoucnosti, vzal stěžovateli reálnou šanci na brzké osvojení,“ uzavřel David.

Případ se tak vrací k mosteckému soudu, který bude vázán názorem ÚS.