Soudkyně vyměnila po 30 letech talár za bílý plášť

Nové prostředí ji zcela naplňuje. „Už odmala jsem toužila dělat zdravotní sestřičku. Nakonec jsem se ale vydala na právnickou dráhu. Bohužel po třech desítkách let souzení jsem byla fyzicky i emociálně tak vyčerpaná, že už jsem v tom nemohla dál pokračovat,“ vysvětlila Jana Řeřichová.

Její další volba byla jasná. „Poslední dekádu svého pracovního života jsem chtěla zakončit ve zdravotnictví, kam mě to vždycky táhlo. Absolvovala jsem několik pohovorů a pokaždé jsem jako první otázku v reakci na můj životopis dostala, proč jsem opustila tak dobře placené místo. Těžko se vysvětluje, že když máte syndrom vyhoření, tak jsou vám peníze úplně ukradené a nehrají žádnou roli,“ vzpomínala právnička.

Jako první si v roce 2020 zkusila práci ve stomatologické ordinaci, kde ale kvůli covidovým restrikcím a s tím souvisejícím omezením péče musela skončit. Dnes je zaměstnaná v centru hojení ran v plzeňské EUC klinice a nové působiště si nemůže vynachválit.

„Jsem spokojená. Mám blízko k lidem, kterým mohu pomáhat. To mě naplňuje. Po dlouhé době chodím ráda do práce,“ řekla bývalá soudkyně.

Protože nemá odborné zdravotní vzdělání, je vedena jako administrativní pracovnice. Na kliniku nastoupila v březnu 2021 a hned si zažila křest ohněm v proticovidovém očkovacím centru.

„Byl to neskutečný fičák. Měla jsem na starosti lidi, kteří přicházeli na injekci. Po prvním dnu mě hrozně bolelo v krku. Zejména seniorům jsem musela všechno polopaticky vysvětlovat a pomáhat jim vyplnit formulář, protože jak byli vystresovaní, tak si s tím nevěděli rady,“ popisovala Řeřichová první zkušenosti.

Poukázala také na náročnou organizaci během vrcholu očkovacího období. „Spousta lidí chodila dřív, než byli objednaní. Tvořily se fronty, lidi se začali mezi sebou hádat, předbíhat a já se snažila vyhrocenou atmosféru zklidnit, což se mi naštěstí dařilo dobře,“ vzpomínala exsoudkyně.

Postupně si ale vše sedlo. „V předchozí profesi to bylo hodně o komunikaci s lidmi a toho jsem také dokázala využít. Hlavně seniorům jsem vysvětlovala, že se nemusejí očkování bát. Měli z toho strach. Některé babičky přišly a celé se třásly. Objímala jsem je s tím, že jim chci předat pozitivní energii. Odměnou mi bylo, že to zvládly a při odchodu mi děkovaly a usmívaly se,“ pokračovala Řeřichová.

Pochlubila se také dárkem od jednoho z naočkovaných mužů. „Byl to malíř, který mi na památku nakreslil moji karikaturu. To mě hodně potěšilo,“ neskrývala radost.

Do nové práce podle svých slov zapadla dobře. „Nedávám nikomu najevo, čím jsem byla, natož abych se tady nad někým povyšovala. Justice je pro mě uzavřená kapitola. Dokonce jsem byla proti, abych měla na visačce před jménem titul JUDr. Berou mě tady jako součást týmu, trpělivě mě zasvěcují do všeho nového a já se myslím učím rychle. Sedli jsme si, je to fantastické. Cítím, jak blízko k sobě máme,“ uvedla dále Řeřichová.

I když pacienty přímo neošetřuje, je s nimi v přímém kontaktu. „Já je vlastně do ordinace uvádím. Ptám se na jejich potíže, kontroluji zdravotní dokumentaci či zajišťuji zdravotnický materiál. Dělám sice více administrativy, ale i tak je to užitečná práce,“ dodala Řeřichová.