Článek
Předsedkyně senátu Jitka Ivánková rozsudek odůvodnila vysvětlením, že stávající stavby v době odejmutí v roce 1949 neexistovaly a původní měly zcela jiný charakter než nyní. Rozsudek může do jisté míry předznamenávat soudní projednávání žaloby o vydání Květné zahrady, které se ale bude řešit samostatně.
Právní zástupci obou stran se přeli zejména o to, zda zahradní centrum tvoří celistvou funkční součást nezbytnou pro plnohodnotné využívání Podzámecké zahrady a Arcibiskupského zámku. Ty již byly v rámci zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi vydány.
„Právní zástupce žalobce, Olomouckého arcibiskupství, hovoří o nemovitostech jako o funkčním celku, to se však řízením neprokázalo,“ tvrdil advokát NPÚ Petr Wünsch. Dokladoval, že zahradní centrum poskytuje rozsáhlé spektrum služeb pro veřejnost a plní edukační poslání pro všechny historické parky v ČR. Šlo o novou výstavbu dokončenou v roce 2012 v hodnotě nákladů ve výši asi 17 miliónů korun.
„Zahradní centrum je jen malý ostrůvek obklopený deseti hektary nemovitostí žalobce, jeho oddělením by došlo k výraznému omezení využitelnosti Arcibiskupského zámku a Podzámecké zahrady,“ kontroval právní zástupce Arcibiskupství olomouckého Stanislav Hykyš.
Nejde o příslušenství zámku
„Soud má za to, že zámek a zahrada mohou existovat bez zahradního centra, a že bylo jednoznačně prokázáno, že nejde o příslušenství. Pro vydání podle zákona o majetkovém vypořádání s církvemi existuje překážka kvůli zastavěnosti,“ uvedla soudkyně Jana Ivánková. Arcibiskupství je povinno uhradit náklady řízení.
„Jednoznačně doporučím podání odvolání. Mám za to, že soud věc neposoudil komplexně zejména s ohledem na dikci a účel toho zákona,“ řekl advokát Olomouckého arcibiskupství Stanislav Hykyš. „Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že se soud zcela ztotožnil s naší argumentací ve všech bodech,“ dodal právní zástupce protistrany Petr Wünsch.