Článek
Muž zakoupil obrazy vydávané za díla malířů Aloise Schneiderky, Karla Hofmana, Františka Podešvy a Františka Grosse. Ve skutečnosti je namaloval amatérský výtvarník Josef Ptáčník. K některým obrazům navíc vydal dobrozdání znalec Tomáš Mikulaštík. Oba muže potrestala justice podmínkami, navíc nechala zabavit již prodané obrazy s tím, že jde o nezbytné opatření v zájmu ochrany společnosti před šířením falzifikátů.
Kupec se marně proti zabrání obrazů bránil, sluchu mu popřál až senát ÚS se soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou. Soudci zjistili, že malby jsou nyní u Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Úřad zvažoval, že rámy prodá
Ten oddělil plátna od rámů, a zatímco plátna obrazů zamýšlí zničit, u rámů nevylučuje jejich další využití včetně prodeje. „Již to svědčí o tom, že nebylo nezbytné zabrat stěžovateli obrazy jako celek, tedy včetně rámů,“ upozornila Šimáčková.
Bývalý kandidát na prezidenta ČSFR dostal šest let vězení za obchod s padělanými obrazy
„Rozhodující však je, že obecné soudy měly možnost namísto zabrání obrazů rozhodnout pouze o jejich označení jako kopií či pozměnění, jak navrhoval stěžovatel. Tím by bylo v odpovídající míře dosaženo ochrany společnosti před šířením falzifikátů,“ konstatovali soudci.
Soud nesmí jen tak předpokládat protiprávní chování
„Žádná zjištěná okolnost nenasvědčovala tomu, že stěžovatel má v úmyslu obrazy dále podvodně šířit a vydávat za díla uvedených malířů. Přitom platí, že při rozhodování o zabrání věci soud nesmí předpokládat, že jednotlivec, kterému věc náleží, s ní bude nakládat nečestně, či dokonce trestněprávně zakázaně, aniž by pro tento závěr měl soud jakoukoliv oporu ve zjištěných skutečnostech,“ dodala Šimáčková.
Amatér Ptáčník vytvořil v jedné z největších padělatelských kauz více než 200 padělků valašských mistrů i předních českých malířů. Znalec Mikulaštík pak vytvořil nejméně 35 znaleckých posudků.
Prý se jen inspiroval
Ptáčník se hájil tím, že se u originálů jen inspiroval. „Obviněný si byl dobře vědom toho, že prodával obrazy s patinou a nápodobou signatury známých autorů, které sám vytvářel tak, aby budily zdání originálů, zároveň výslovně kupující neinformoval o svém autorství, právě naopak při jejich nabízení vytvářel nepravdivé legendy o jejich nabytí,“ neuvěřily mu ale soudy v čele s Nejvyšším soudem.
Český nápad pomůže v boji s padělky obrazů
Marně se u soudů hájil i znalec, který tvrdil, že opravdu žil v domnění, že jde o originály.
„Měl všechny dostupné prostředky k tomu, aby odhalil, že nejde o pravá díla, což bylo jeho povinností jako soudního znalce. Obviněný však na tyto svoje povinnosti řádně předložená díla zkoumat rezignoval a spoléhal se pouze na tvrzení jiných osob, respektive na vnější ukazatele, jakými byly starý rám a staré plátno. To je však naprosto nedostatečné pro vytvoření úsudku o pravosti díla,“ vzkázal mu Nejvyšší soud.