Článek
Soud rozhodl, že Karel Des Fours Walderode byl oprávněn žádat v restituci o majetek. Je tedy pravděpodobné, že stát o zámek přijde. Změní se nyní něco ve vaší péči o něj?
Prakticky nezmění. Po celou dobu tohoto vleklého sporu, tedy více než těch 20 let od konce 90. let, jsme tu dělali jen základní udržovací práce. Žádné velké investice do objektu nešly. Výjimkou byla jen stabilizace skalního masivu, neboť hrozily statické poruchy. Veškeré jiné opravy se prováděly v rámci vlastních výnosů z provozu objektu.
V jakém je tedy zámek stavu?
Interiér není ve špatném stavu. Ale stavba jako taková má velký problém už od poloviny 19. století, kdy se budovala pardubicko-liberecká dráha. Tím, jak zde projíždějí vlaky, skalní masiv se pohybuje. Už v 70.–80. letech se dělaly velké zásahy, kdy se vylévala skála betonem. Nicméně poruchy pokračují. My nyní realizovali odvodnění masivu, ale do budoucna bude řešení generovat potřebu několika desítek, ne-li sta milionů korun.
Co bude znamenat pro vás, když zámek vydáte?
Je třeba upozornit, že soud se týká budovy jako takové, netýká se mobiliáře. A na zámku máme zhruba 17–18 tisíc kusů inventáře. Z hlediska návštěvnosti zámek patří k průměrně navštěvovaným objektům památkového ústavu. Ročně přijde na 30 až 35 tisíc návštěvníků.
Již jste mluvil s dědičkou po Karlu Des Fours Walderode Johannou Kammerlanderovou o budoucnosti?
Ještě ne, ale jednání samozřejmě očekávám. Mluvil s ní pan kastelán, když se byla na zámku podívat. Uvidíme, jaký bude další vývoj. Vím, že jí jde zejména o očištění jména jejího manžela Karla des Fours Walderode. Je otázkou, jaké má se zámkem úmysly. Nedovedu předjímat další vývoj.