Soud potrestal vnučku, měla získat od babičky s demencí milionový majetek

Soudy dospěly při projednávání případu k závěru, že péče o babičku trpící demencí nebyla ze strany vnučky vedena jen bohulibými úmysly, nýbrž snahou o získání jejího majetku. „Musela si být vědoma toho, že babička nebyla pro svou závažnou duševní poruchu schopna činit právní jednání spojená s uzavíráním jakékoliv smlouvy a pochopit obsah, význam ani podstatu předložených listin, a nemohla řádně předvídat možné následky svého jednání,“ popsala podstatu případu mluvčí Nejvyšší soudu Gabriela Tomíčková.

„Této indispozice vnučka zneužila a předložila jí k podpisu darovací smlouvu a poté učinila návrh na vklad práva do katastru nemovitostí. Jen díky aktivitě rodinných příslušníků poškozené, kteří podali návrh na předběžné opatření ohledně nakládání se spoluvlastnickým podílem babičky, k provedení zápisu v katastru nemovitostí nedošlo,“ vysvětlila mluvčí.

Vnučka proti trestu uloženému pražským Městským soudem a potvrzenému i Vrchním soudem v Praze podala dovolání k Nejvyššímu soudu. „Jako jediná projevovala o svou babičku upřímný a skutečný zájem. Darovací smlouva byla zpracována advokátní kanceláří u právního zástupce babičky, kdy došlo k řádnému úřednímu ověření obou podpisů. Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí byl babičkou řádně podepsán,“ napsal ženin advokát do dovolání s tím, že soudy řádně nezohlednily vnuččiny důkazy.

Senát Nejvyššího soudu v čele s Pavlem Šilhaveckým ale neměl pro takové argumenty pochopení.

„Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se návrhy obhajoby na doplnění dokazování velmi pečlivě zabývaly. Žádný z důkazních návrhů obhajoby nezůstal opomenut, nýbrž již Městský soud v Praze k jednotlivým návrhům řádně odůvodnil, proč je považoval pro rozhodnutí ve věci za nadbytečné. Napadená rozhodnutí netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněné na spravedlivý proces,“ smetli dovolání ze stolu.