Článek
„Z odůvodnění výměru plyne, že ministerstvo zemědělství shledalo, že řád cisterciáků v Oseku vyvíjel germanizační činnost proti zájmům České republiky, prováděl protičeskou agitaci, čímž byla naplněna skutková podstata § 3 odst. 1 písm. b) dekretu č. 12/1945 Sb.,“ uvedl soudce Jiří Derfl. Dodal, že uvedené skutečnosti zjistil přímo z výměru ministerstva zemědělství.
Advokát cisterciáků Jakub Kříž se proti rozhodnutí odvolal k Vrchnímu soudu v Praze. Právu řekl, že krajský soud nevzal v úvahu důkazy, že čs. stát považoval cisterciácké opatství za vlastníka i v rozhodném období, tedy po 25. únoru 1948, a tím pádem by klášter měl majetek podle restitučního zákona získat.
Režim se jistil
„Předložili jsme například listiny prokazující, že ministerstvo zemědělství postupovalo proti řádu podle zákona o revizi pozemkové reformy, což konfiskaci vylučuje,“ dodal Kříž.
Na tuto výhradu reagoval soudce ve svém rozsudku. „Z provedených důkazů jasně vyplývá, že komunistický režim se obával toho, že by mohlo dojít ke zrušení konfiskace rozhodnutím Nejvyššího správního soudu.“
Z pohledu soudu je podstatné to, že dekret prezidenta nevylučoval církevní zemědělský majetek z konfiskace.
„Z tohoto důvodu jako pojistka bylo prováděno předmětné řízení podle zákona o revizi pozemkové reformy,“ napsal soudce. Dále píše, že Nejvyšší správní soud nakonec odvolání cisterciáků v roce 1951 odmítl.
Advokát chce přesvědčit vrchní soud, že ke konfiskaci nemohlo dojít, protože po válce nepanovala shoda, zda dekrety mohou být použity na církevní majetek. „Tato otázka v minulosti nebyla soudy nikdy posouzena – komunistický převrat jakýkoli soudní přezkum vyloučil, po listopadu 1989 dosud nebyla příležitost,“ podotkl Kříž.
Vzpomínáme namátkou jen, jak v den narozenin presidenta republiky vyvěsili místo státních vlajek provokativně pytle.
Podle soudce to ale nic nemění na skutečnosti, že ke konfiskaci došlo. „Z pohledu soudu je podstatné to, že dekret prezidenta nevylučoval církevní zemědělský majetek z konfiskace. Naopak z dekretu je zřejmé, že se vztahoval na veškerý zemědělský majetek, tedy i církevní,“ uvedl Derfl.
Dodal, že úkolem soudu nebylo dokazovat, zda si cisterciáci chováním za války konfiskaci zasloužili a zda vykazovali germanizační činnost proti zájmům republiky. K tomuto obvinění existuje málo důkazů. Je známa interpelace národněsocialistických poslanců na ministra zemědělství z roku 1946, která ho nabádá, „aby provedení konfiskace a znárodnění zmíněného jmění nebylo žádným způsobem odsunováno a protahováno“.
Jako důvod poslanci uvádějí, že představitelé kláštera měli vždy vystupovat protičesky. „Vzpomínáme namátkou jen, jak v den narozenin presidenta republiky vyvěsili místo státních vlajek provokativně pytle,“ stojí v tehdejší interpelaci.
Pochybnosti o oprávněnosti
Vydat 82 pozemků v katastrálních územích Osek a Jeníkov u Duchcova a Lažany u Chomutova původně odmítly Lesy ČR, které na majetku hospodaří. Jejich rozhodnutí potvrdil i Státní pozemkový úřad (SPÚ).
Podle mluvčí Lesů ČR Evy Jouklové společnost zamítla žádost i proto, že měla pochybnosti, zda jsou cisterciáci „oprávnění majitelé“. V oseckém klášteře po válce působili hlavně němečtí mniši, ti byli podle dochovaných zpráv odsunuti do Německa.
Podle registru církevních osob ministerstva kultury je dnes statutárním zástupcem cisterciáckého opatství v Oseku Jindřich Koska, který je zároveň i prezidentem spolku přátel kláštera. Církevně spravuje klášter v Oseku litoměřická diecéze.
Kvůli podezření, že jim byl majetek konfiskován na základě prezidentských dekretů, nechtěl SPÚ vydat zhruba čtyři tisíce hektarů také benediktinům z Broumova. V jejich případě ale Krajský soud v Hradci Králové loni rozhodl vydat dva pozemky s tím, že se benediktinského kláštera v Broumově konfiskace netýkala.