Článek
„Potřebujeme shánět peníze, kde se dá. Díky ekonomické krizi nám klesají všechny zdroje - ze zahraničí, dotace od státu i dary individuálních dárců. Co děláme, je služba společnosti, takže budeme v mnohem větší míře nabízet partnerství státu, krajům, městům a s jejich pomocí budeme rozšiřovat služby v této oblasti,“ řekl novinářům ředitel SOS vesniček Petr Lužný.
Zdůraznil, že pokud se mají nové projekty podařit, musí být zajištěna SOS vesničkám pravidelná podpora. „Nelze spustit něco, co pak pro nedostatek financí uzavřeme,“ uvedl.
Podle něj akutně hrozí až 2000 dětem, že budou odebrány svým rodičům. Nicméně v rámci nového zákona bylo definováno, že nejlepší pro dítě je výchova ve vlastní rodině. Nové projekty se tedy zaměřují především na pomoc rodinám v nouzi.
Někdy stačí rodině v krizi jen trochu pomoci
„Je to vysoké číslo, ale neznamená to, že by všechny děti měly být umístěny do pěstounské nebo ústavní péče,“ řekla programová ředitelka vesniček Jindra Šalátová.
Nově tedy rodinám pomáhají sociální pracovníci SOS vesniček, kteří docházejí přímo do rodin a radí, jak se s nastalou situací vypořádat. Děti, o něž se rodiče už nemohou starat, mohou pak v dětských vesničkách najít dočasný azyl, kde jim bude k dispozici odborný personál. Jeho služeb však využijí i rodiče.
„Někdy stačí pomoci najít rodině práci, bydlení nebo jen zažádat o sociální dávky a oni už jsou pak schopni se o dítě postarat,“ vysvětlila Šalátová.
Více podpory bude zaměřeno i na všechny pěstouny, tedy i ty, kteří nespadají pod organizaci vesniček. Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí jim totiž přisoudila větší výplaty a další podpory. V důsledku se zájem o pěstounství výrazně zvedl. Stát si od toho slibuje, že nebude muset provozovat nákladné dětské domovy.
Hlídání i bydlení pro dospělé děti
Dětské vesničky chtějí zprostředkovávat pěstounům podporu, na niž mají od změny zákona právo. U vesniček se tak mohou dočkat třeba vzdělávacích kurzů, sociálně-právního poradenství a odlehčovacích služeb. Bude jim zajištěno hlídání dětí během kurzů, ale i při dovolené, na kterou mají rovněž podle zákona právo; a to až na 14 dní v roce.
Děti pěstounů po dosažení dospělosti mohou ve vesničce také hledat pomoc při osamostatňování. Vesničky jim budou nabízet možnost „polozávislého“ bydlení.
Pěstouni se mohou obrátit na pracovníky vesniček také ve chvílích, kdy má dojít ke společnému setkání pěstounů a svěřených dětí s rodiči.
„Jedná se o náročný úkol - děti se mají s rodiči setkávat, ale pro pěstouny je to někdy emočně náročné a my nabízíme zázemí, neutrální prostředí i péči o dítě před i po schůzce, zahrnuje to práci i s pěstouny,“ řekla Šalátová.
Nastal čas na novou sbírku?
To vše, ale i náklady na provoz často technologicky zastaralých vesniček vyžaduje větší finanční injekce.
Loni vesničky hospodařily s cca 53 milióny korun, z toho 15 procent poslal na konto vesniček stát, dalších 15 procent je podíl ze zahraničních zdrojů. Hlavním pramenem není podle Lužného firemní sponzoring, ale dary od individuálních dárců.
„Ekonomická krize se dotýká státu i partnerů v zahraničí, nejsou ochotni a ani nemohou dávat tolik, na kolik jsme byli zvyklí,“ podotkl Lužný.
Ve třech vesničkách v republice, které byly vystavěny v 70. letech díky mohutné sbírce z roku 1970, kdy se vybralo 28 miliónů korun, se o 86 dětí stará 20 matek pěstounek. Maximální kapacita vesniček je 120 dětí.