Solidarita po tornádu poráží neštěstí na celé čáře

Ostatně právě střešní latě složené na hromadě před domem bez střechy, který by nezasvěcenému mohl připadat jako sbor, napovídají jasně: tady se bourat nebude, tady měl dům a jeho majitelé štěstí. V ulicích Lužic, Mikulčic, Moravské Nové Vsi a Hrušek, tedy vesnic, kterými se tornádo kopírující vesměs železniční trať prohnalo před téměř čtrnácti dny přibylo i strojů, kterými se bourá na 180 domů. Nezbyde po nich nic než hromádka sutin.

„Je zde skutečně už mnohem méně lidí, možná i proto, že částečně poněkud ochabnul mediální zájem, ale především proto, že dobrovolníci, kterých tu je stále dost, už často cíleně míří ke konkrétním domům či rodinám za konkrétní pomocí. Koordinace všech činností, která je tady velmi znát, nám umožňuje, že od středy se poněkud uvolní vjezdy do jednotlivých obcí. Především přijíždějící brigádníci tak už za prací nebudou muset docházet, jako dosud v mnoha případech, ze záchytných parkovišť před vesnicemi. Zvýšenou ostrahu však v oblasti budeme provádět i nadále. Je zde přece jen velká kumulace nejen lidí, ale i cenného materiálu a různých přístrojů a zařízení,“ řekl Právu v úterý u kontrolního stanoviště před Moravskou Novou Vsí jihomoravský policejní ředitel Leoš Tržil.

Jak však doplnil, i přes toto částečné uvolnění je stále zapotřebí při pohybu obcemi maximální pozornost. „Přibyla zde speciální technika, nejen hasičská, ale i vojenská a obezřetnost je i kvůli již možné únavě zde bydlících a pracujících na místě,“ uvedl Tržil.

Dosud ohlášené krádeže byly jen nedorozuměním a policie zde nemusela zatím nic řešit. „Ukázalo se například, že asijská obchodnice, která měla podle jednoho oznámení krást potraviny v jednom z center pomoci, je tam naopak ze svého obchodu, který přišel o střechu, navážela,“ uvedl jeden z příkladů.

A jak pomoc, kterou si ve všech vesnicích jednoznačně nemohou vynachválit, vlastně probíhá?

„Já vlastně ani nevím, od koho jsem střechu dostala. Prostě jsem zhruba v půli minulého týdne našla střešní tašky složené před barákem stejně jako latě pod ně. Ochotných rukou se už potom našlo dost,“ pochvaluje si vitální osmdesátiletá paní Alena ve Velkomoravské ulici v Lužicích, která má už novu střechu na domu, kde bydlí sama.

„Ještě jí necháme zřejmě už příští týden vyměnit rozbitá okna. Musíme však pár dnů počkat, protože prý váznou dodávky skel do nových oken, kterých tady bude také potřeba požehnaně,“ dodává před domem penzistky pan Petr, který se představuje jako místní koordinátor pomoci.

Ten také vysvětluje, proč jsou některé z poničených domů označeny celými jmény na dalších jsou spreji zase nastříkána mobilní telefonní čísla. „To je jednoduché. Je to kvůli lepší orientaci pomáhajících. Mnozí, například řemeslníci, kteří na pomoc přijíždějí, netuší, kde dům leží, mnohá popisná čísla také na zdech nejsou, tak je majitelé označují čísly telefonů, nebo celými jmény,“ vysvětluje Petr.

Místo okna jen kovová mříž do betonových výztuh. Tak vypadá prodejní okénko asijského majitele obchodu, který v Lužici žije a prodává už deset let. „Přijela jsem pomoci rodičům z Prahy, kde teď žiju a živím se jako účetní. Obchod sice zůstal, ale podkroví nad ním, které bylo vlastně jejich domovem, je zničené. Zboží, které nepodléhá zkáze, budeme muset někam vystěhovat, čekáme na nová okna a dveře, ale to bude trvat asi pět týdnů,“ popsala Právu Zuzka, která sice nezapře vietnamské rysy, ale narodila se v Německu a s rodiči do Česka přišla ve čtyřech letech.

O pár kilometrů dál, v částečně zničeném vinohradě pracují další brigádníci. Přijeli ze severu Moravy. „Napřed jsme poslali peníze a pak jsme se rozhodli, že pomůžeme i osobně. Práci jsme si našli sami. Tady je jí tolik, že si myslíme, že je to jedno, kde se pomáhá. Ruce jsou potřeba všude. I na polích a ve vinohradech, vždyť víno je symbolem těchto míst,“ poznamenal Filip, který s kamarádem Michalem dorazil z Frýdku - Místku.

„Spíme v kempu, který brigádníkům slouží, budíček jsme měli i se snídaní, takže ani nebyly potřeba zásoby, kterými jsme se na prodloužený víkend na Moravě zásobili, pochválil organizaci Michal.

Především v brigádnických centrech, v Ladné a v Hodoníně, odkud vozil pomocníky autobus, očekávali nápor zájemců o prodlouženém víkendu. Ten se sice nekonal, ale i tak si jihomoravský hejtman Jan Grolich (KDU - ČSL) pomoc pochvaluje. „Vše zvládáme naprosto bez problémů. Fungují stanová městečka se zázemím, přespalo zde přibližně 270 lidí. Není problém, aby přijeli další dobrovolníci, práce se pro ně určitě najde,“ uvedl Grolich.

Jak doplnil, pro lidi, kteří chtějí v obcích zůstávat a pomáhat i nadále, nabízejí možnosti dlouhodobějšího ubytování v mobilních buňkách nebo montovaných domech. „Každá rodina je svým způsobem individuální případ, v řešení je, zda toto ubytování bude hradit obec nebo sami lidé z obdržených prostředků z veřejných sbírek,“ popsal situaci Grolich. Nasazení počtu svých členů postupně redukují hasiči i policisté.

Podle slov Jiřího Pelikána, ředitele Hasičského záchranného sboru JMK, zde působila tisícovka profesionálních i dobrovolných hasičů včetně vojáků. Nyní se jejich počet sníží na 500 - 600 zasahujících. Uvedená centrální shromaždiště brigádníků v Ladné a Hodoníně již fungovat nebudou. Každý, kdo má možnost srovnávat situaci před necelými čtrnácti dny a nyní, konstatuje, že vynaložené úsilí na likvidaci následků a výsledky, které to přineslo, jsou za tak málo dní až neuvěřitelné.

„Musíme se však připravit i na to, že přijde nevyhnutelně krize. Lidé začínají byt unavení může začít pršet, opravy už nemusí jít takovým tempem a podobně. A to budou momenty, kdy každý nový dobrovolník může pomoci takové problémy zažehnávat,“ míní jeden z hlídkujících policistů, který slouží „na tornádu“.