Sociolog Prokop: Vláda musí pomoci chudším

Domácností, které po zaplacení výdajů nic neušetří, jedou na nulu nebo občas těsně pod ni, bylo před rokem asi 20 procent a dnes je to nějakých 36 procent. Narostlo to v létě, kdy se k tomu přidaly i mimořádné výdaje jako cestování. V září byly významné výdaje za vzdělávání, což zhoršilo situaci řady rodin s dětmi.

Možná kdyby se zastavila nebo zpomalila meziměsíční inflace, tak by mohlo dojít k jistému zlepšení. Na druhou stranu se nám ukazuje, že pokud by všichni dodavatelé energií zvýšili ceny nad stropy stanovené vládou (od Nového roku), tak výdaje na bydlení ještě narostou, a rodin, které jsou zatíženy v bydlení a v problémech, může přibýt.

Ze zmíněné třetiny rodin, která nic neušetří, jede většina na zhruba nulu, ale asi osm procent vydává víc, než jaké má příjmy. Před rokem to byla jen čtyři procenta. Takže narostlo riziko zadlužení. Ty ekonomické problémy se samozřejmě liší podle typů rodin a domácností. Dlouhou dobu na tom byli velmi špatně chudší a samostatně žijící důchodci a důchodci obecně.

Letošní tři valorizace v lednu, červnu a září stály asi 56 miliard a obecně pomohly. Průměrný důchodce se má skoro tak dobře jako před rokem, ale část důchodců se má hůř, protože nízkopříjmovým důchodcům, obzvláště těm samostatně žijícím, mimořádné valorizace – na to, jak jsou nákladné – moc nepomohly. Nezvyšuje se v nich základní složka důchodu, jen zásluhová. Takže mnohem více získávají lidé s vyššími důchody.

Druhou skupinou, která je podle mě v současnosti ještě ohroženější, je chudší část rodin s dětmi. Více než polovina rodin s příjmem po medián dnes nic z příjmu neušetří. Okolo 59 procent z nich.

Obecný problém je, že inflace zejména v potravinách a v energiích více poškozuje chudší domácnosti. Máme hodně plošných opatření, která podobně jako mimořádné valorizace důchodů a daňové slevy posledních let výrazně pomáhají pracovníkům a důchodcům s vyššími příjmy.

Chybí nám pilíř opatření, který by byl relativně široký, mířil na spodní čtvrtinu ohrožených a pomohl i rodinám s dětmi. I tzv. úsporný energetický tarif přispěje více bohatším domácnostem, těm, které mají hodně nemovitostí. Máme sice opatření v dávkovém systému, jako je přídavek na děti nebo příspěvek na bydlení, ten ale stále čerpá velmi málo lidí. Cílená opatření jsou za jednotky miliard a ta plošná a pomáhající více středně- a vysokopříjmovým jsou za stovky miliard.

Podle dat, která ministerstvo práce zveřejnilo na Twitteru, narostl počet žadatelů o příspěvek na bydlení asi na 190 tisíc ze 150 tisíc, ale je to pořád hrozně málo proti tomu, na kolik se normativy uvolnily. Nárok na tento příspěvek má až 20 procent domácností.

Ten nárok má přes 800 tisíc domácností. Kdyby příspěvek na bydlení čerpali všichni, kterým může výrazně pomoci, je to okolo půl milionu lidí. Dobré přitom je, že elektronická žádost o příspěvek není už tolik složitá. Co trvá, jsou bariéry v jejich zpracování.

Za bydlení a potraviny je to zhruba o 3300 korun měsíčně víc než před rokem. Na bydlení a potraviny přitom dávají větší procento ze svých příjmů chudší domácnosti a zdražení hypoték, nájmů a zejména energií je samozřejmě zasáhne víc.

Když máte dva důchodce, kteří mají příjem 15 až 20 tisíc korun, tak jim valorizace pomohla tolik, že často pokryla i více než růst výdajů na bydlení a jídlo. Ale když máte jednoho samostatně žijícího důchodce, který má důchod 14 tisíc korun, tak ten v letošních mimořádných valorizacích dostal přidáno relativně málo, řádově stokoruny. To mimořádné valorizační schéma je udělané chybně, relativně procentuálně více zvyšuje vysoké důchody. Naštěstí řádná valorizace v lednu pomůže i chudým důchodcům.

Ano, na rozdíl třeba od Českého statistického úřadu je počítáme do nákladů na bydlení. Úřad to bere jako půjčku. Ale reálně to je náklad na bydlení. Proto u nás náklady na bydlení rostou rychleji – v průměru asi o 2700 korun měsíčně na domácnost, když se sečtou energie, nájmy a hypotéky.

Od léta sledujeme velký nárůst výdajů na potraviny, na bydlení a podobně, ale v podstatě to u většiny domácností v průměru zhruba pokryl nárůst příjmů. Ty do června nerostly, poté se ale zvýšily hlavně díky valorizacím, příspěvku na dítě a růstu mezd.

Příspěvek 5000 Kč na dítě dočasně pomohl, rodiny ho často použily na věci, které souvisí se vzděláním, volnočasové aktivity a podobně. Ale hodně se v tom liší podle příjmu. Na příspěvek mělo nárok nějakých 75 procent rodin a většina ho čerpala. Podporu potřebuje ale zhruba třetina rodin. Je vidět, že rodiny s vyššími příjmy ho častěji prostě ušetřily či nějak investovaly mimo děti.

Nejsem k tomu příspěvku tak kritický jako na jaře. Měl některé pozitivní efekty v tom, že třeba ministerstvo práce našlo lidi, kteří mají zároveň nárok na přídavky na děti. Oslovili je atd. Trošku si otestovali i digitalizaci. Navíc mezitím vláda udělala hodně věcí, které jsou podle mě daleko nesmyslnější, jako je ten úsporný tarif pro všechny, kde prostě lidi, kteří mají tři nemovitosti, dostanou 3× 3500 Kč na energie, ačkoliv to třeba vůbec nepotřebují.

Ano, a navíc to ještě jde na účty poskytovatelů energií. Část toho sežerou jejich marže. Zároveň když se třeba bavím se sousedem důchodcem, tak oni vůbec nevědí, kde ty peníze vůbec mají. Takže i z hlediska nějakého vlivu na uklidnění lidí to má asi malý vliv na to, že to stálo 15 miliard.

Opatření buď musejí pomáhat ohroženým, nebo musejí redukovat nějaké extrémní dopady, jako zastropování cen. Díky němu je jasné, že nikdo nebude platit 20 korun za kilowatthodinu (od ledna bude strop 6 Kč za kWh silové elektřiny a 3 Kč u plynu – pozn. red.). Anebo opatření musejí nějak redukovat paniku, ale toto opatření za 15 miliard nedělá ani jedno.

V jisté chvíli je možné dělat plošná opatření. Ale dá se jít přes příjmy. Dalo se klidně poslat přes důchody a slevu na dani na první dítě 3000 korun než to půl roku složitě a neefektivně posílat přes dodavatele energie (úsporný tarif). To mi připadá absurdní.

Když už jsme v podstatě tři čtvrtě roku v problémech, většinu doby byste měl věnovat vymýšlení cílených opatření. Plošná samozřejmě znějí dobře, ale je nutné si uvědomit, že letošní valorizace důchodů budou stát 56 miliard ročně, což je dané ze zákona. K tomu snížení daní z příjmů, což byla největší sekera v rozpočtu, kterou udělaly ANO, ODS a SPD, je asi 90 miliard ročně. Do toho se přidaly další daňové úlevy, ale většinou bohatším lidem, za zhruba 40 až 50 miliard.

Vezměte v potaz zrušenou daň z nabytí nemovitosti, snížení zdanění vysokopříjmových OSVČ, nižší danění nafty… Takže v daních si stát udělal opatření zhruba za 130 až 140 miliard už dnes, která ale vlastně pomáhají spíš středně- a vysokopříjmovým.

Dalších až 150 miliard si vyžádá zastropování cen energií, úsporný tarif, odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje, což jsou také plošná opatření. Je naopak docela nejisté, kolik stát vybere na windfall tax (dani z mimořádných příjmů energo firem, bank a rafinérií).

Například odpustit rodinám nebo aspoň jejich chudší části poplatky ve školkách a platby za obědy ve školkách nebo i školách. Tam by se jednalo o jednotky miliard korun s relativně velkým efektem. Nebo rozšířit čerpání příspěvku na bydlení či přídavků na děti, kde stát ročně vydává také jednotky miliard, tedy zanedbatelné částky cílené pomoci oproti těm plošným kanonům.

Vláda také musí přijít s definicí zranitelných skupin obyvatel. Do ní by mělo spadat zhruba 25 procent domácností. Ty mohou mít slevu u energií či odpuštěné poplatky na obnovitelné zdroje delší dobu. Pomoc se pak bude moci k potřebným dostat administrativně jednodušeji a rychleji, funguje to tak třeba v Británii.

Když nemáte dobře fungující cílená opatření, tak musíte déle udržovat ta plošná. A nakonec proděláte.

Ano. Omezit teplotu se snaží 52 procent domácností v našem výzkumu pro Český rozhlas, v lednu to bylo 34 procent. Podobně to narostlo u omezování využívání elektrických spotřebičů. Lidé se také více snaží vytápět menší části domu a ohřívat vodu na menší teplotu. Myslím, že domácnosti ani nemusíme tolik poučovat o svetrech. Jde o to, aby se jim šetřit vyplatilo, věděly jak a měly snadně dostupnou podporu v dlouhodobých řešeních, aby si mohly dovolit zateplit dům, pořídit tepelné čerpadlo, fotovoltaiku.

Vím, že to stropování se muselo udělat rychle, ale dlouhodobě by asi dávalo smysl stropovat nějakou základní spotřebu. Ty vyšší části spotřeby mohou lidé často více ovlivnit. Podobně jednoduše by se to dalo udělat i s příspěvkem na obnovitelné zdroje, například ho odpustit za první dvě megawatthodiny, aby nezatěžoval základní spotřebu. Případně ho odpustit úplně pouze těm 25 procentům zranitelných zákazníků, důchodcům, chudým rodinám a podobně. Těm by stát měl naopak asistovat více. I současné stropy elektřiny a plynu jsou pro ně vysoko.

V souvislosti s vysokými cenami energií vzniká návrh na definici zranitelného zákazníka. Je ovšem nutné, aby vláda nepodlehla pokušení to zacílit třeba jen na tři nebo pět procent obyvatel, tedy jen na ty úplně nejchudší. Když toto udělají, tak paradoxní důsledek bude to, že nebudou mít nástroj, který podporuje nějakých 25, 30 procent nejzranitelnější populace, a budou muset hrozně dlouho a nákladně udržet třeba ty zastropované ceny energií. Když to nezaměříte na dost velkou část zranitelné populace, tak musíte déle udržet takové ty největší kanony.

Tam je nutná celková reforma. Jde o to, abychom v inflaci více pomáhali chudším důchodcům – dnes to funguje paradoxně naopak a nerovnosti v důchodech rostou při inflaci, a když rostou mzdy, tak se naopak nivelizují. Ale v důchodech je spousta dalších problémů. Například se obrovsky vyplatí odcházet předčasně do důchodu, což stát stojí miliardy.

To bych řekl, že neprojde. My jsme to navrhovali už v roce 2020, ale oni (ministři) říkají, že by to bylo moc složité. Možná je to pravda.

Možné by to bylo. Sleva na dani, například na děti, je v řadě států takto odstupňovaná, primárně ji tak mají ti nízkopříjmoví. Progrese může fungovat i takto. Je pak třeba možné mít takovýto systém a nechat daňové sazby rovné a vyšší.

Jeden problém v Česku, který se musí vyřešit, ale je, že máme nízký základ daně z příjmů, že ta sazba je tak nízká, že když z toho děláte slevy, tak je musíte převádět buďto do bonusu, že vám to stát doplatí, i když jdete v dani do minusu, anebo nízkopříjmoví ty slevy nevyčerpají.

Bylo by určitě racionální omezit škrty v daních za 140 miliard korun. My jsme měli už předtím podprůměrné daňové příjmy rozpočtu kolem nějakých 34 až 35 % HDP. V EU je to přitom kolem 40 % HDP. A my jsme to bohužel ještě omezili. Navíc to moc nepomohlo nízkopříjmovým, protože jsme snižovali hlavně daně z příjmů středních- a vysokopříjmových zaměstnanců, daň z převodu nemovitosti, zdanění vysokopříjmových OSVČ a podobně.

Myslím si, že by se to mělo vrátit zhruba na úroveň před tu chybu v roce 2020. Nemusí to přitom být tak, že se vrátí danění příjmů jako mezd zaměstnanců do původní podoby, protože to bylo v Česku vždy hodně vysoké. Podle mě by ale měla být výraznější progrese u zdanění příjmů zaměstnanců. Také máme jeden z největších rozdílů mezi zdaněním zaměstnanců a OSVČ v Evropě a to prostě obrovsky motivuje ke švarcsystému. Máme jednu z nejprůmyslovějších ekonomik v Evropě a jeden z největších počtů lidí, kteří pracují jako OSVČ. Což je paradox.

Část lidí pracuje v závislých pozicích, má paušály šedesátiprocentní, ačkoliv má ve svých profesích často jen minimální náklady. OSVČ s tržbami mi­lion korun využívající paušální daň platí menší odvody a daně než zaměstnanec s minimální mzdou. Navíc to přispívá k ne­udržitelnosti důchodového systému, oni budou mít minimální důchody. Bude se řešit, jak nastavit minimální důchod či jim jinak pomoci. Také by se měly více regulovat dohody o práci. Nikdo neví, kolik lidí si díky nim kolik vydělává.

Ano, máme nejmenší daně z nemovitostí a majetku v Evropě, máme je menší i než Poláci nebo Maďaři. Dále máme také obrovské díry v danění alkoholu, například máme výjimku na takzvaná tichá vína, nezvyšovaly se dlouho spotřební daně na alkohol, pivo máme v nižší sazbě DPH.

Máme díry také v kapitálových daních, když například prodáte firmu atd. Je u nás i hodně zvláštních slev na dani za spoření či nepracující manželku. Vyřešit to zalepením těchto děr je podle mě lepší než zvyšovat danění příjmu nízkopříjmovým zaměstnancům. Už dnes si stát z minimální mzdy bere odvody až 7200 Kč a pak tyto lidi podporuje dávkami.

To je ale jen pásmo, které se vztahuje na vysoký příjem. Například ze mzdy do 40 tisíc platíte 15 procent, nad to pak 30 procent a ze mzdy nad 100 tisíc 50 procent. Ne že by tedy někdo platil 50 procent z celkového příjmu. V současnosti mají u nás vyšší sazbu velmi vysoké příjmy. Ta je spíše symbolická a vybere jednotky miliard. Aby progresivní daň něco vybrala, musí vyšší sazba začínat někde nad průměrným příjmem.

Je možné, aby vysokopříjmové skupiny platily podobné částky jako v roce 2019, nízkopříjmové to, co dnes, a středně příjmoví něco mezi. A zbytek je potřeba nabrat z dalších zdrojů: zrušit zbytečné slevy na daních, omezit švarcsystém, vyřešit majetkové daně a díry v danění alkoholu.