Článek
Proč jste, coby člověk z uměleckých kruhů, sepsal petici proti vyhazovu Muriel Blaive z ÚSTR?
Ve své tvorbě v rámci projektu Vetřelci a volavky, který je věnován výtvarnému umění v době normalizace, jsem často narážel na výsledky práce Muriel Blaive. Pro mě je velmi inspirativní. Od svých různých známých z historické oblasti, ať už to jsou kunsthistorici, historici, z různých spolků, jsem slýchal, že stojí za Muriel Blaive, že je to nechutné, jakým způsobem ji vyhodili, že je to okatě politický důvod a že to nemá nic společného s její kvalifikací. Ale prý jim to nepřísluší řešit a leckdo utíkal pohledem jinam, když jsem jim řekl, že by měli něco udělat. A když už to trvalo týdny, tak jsem se rozhodl, že to udělám sám, protože mě nikdo popotahovat nemůže.
Propuštěná renomovaná historička chce žalovat ÚSTR
Proto mezi předními osobnostmi podepsanými pod peticí jsou hlavně jména zahraničních akademiků?
Když se bavíme o normalizaci, tak se bohužel dostáváme k tomu porovnání se současností, kdy jsme v době hospodářské krize, lidé se obávají o práci, nechtějí být v turbulentní době příliš na očích. Mezi vědeckými pracovníky je taky hodně omezený balík peněz a lidé se o ně bojí. A pak to vypadá jako ta 70. léta, tedy drobná autocenzura, potřeba nebýt vidět, protože nikdy nevíte, komu šlápnete na kuří oko.
Když se začnou vyhazovat lidé z práce z ideových důvodů, je to precedens, který se musí zastavit
Ze zahraničí je tam podepsáno hodně lidí, ale jsou tam i důležitá jména z našeho prostředí. Pro mě je nejdůležitější bývalá ombudsmanka a chartistka Anna Šabatová. Velmi dobře vycítila, že je tady problém. Jakmile se začnou vyhazovat lidé z práce z ideových důvodů, tak je to precedens, který se musí hned na začátku zastavit. A to, i když nesouhlasíte s jejími závěry.
Nad tím se má diskutovat, argumentovat. Vždyť Muriel Blaive je mezinárodní celebrita mezi historiky. Má nejlepší vědecké mezinárodní hodnocení. A to je vidět na té petici, kam se podepsal i Timothy Snyder. Ten mi napsal, ať okamžitě připojím jeho podpis.
Čím je pro svět zajímavá?
Její práce je hojně citovaná jinými vědci, což je jedno z měřítek vědeckého hodnocení. Patří k mladší generaci historiků, protože mnohem víc ji zajímá, jak se stalo, že se široká veřejnost rychle a důsledně podřídila nelegitimní, na tancích dovezené moci. A to je věc, kterou je pro nás velmi důležité pochopit, spíše než se pořád vracet k tématům, která už známe, tedy jak fungoval disent a páky diktátorského režimu. Je to důležitější než se soustředit stále na tu malou skupinku odvážných lidí kolem disentu.
Ústav pro studium totalitních režimů je dle nového vedení ve špatné finanční situaci
Kontroverze budila, už když kandidovala do vedení ÚSTR? Co na ní tak vadí?
Podle mě je jedním z důvodů, že člověk se zahraniční zkušeností, dobrými výsledky a sítí kontaktů je neoblíbený z obyčejné profesní žárlivosti.
Pak tady přetrvává určitý patriarchát a ženy to mají v těchto strukturách těžší. Existuje něco jako skleněný strop, který jsem poznal na vysokých školách, kde jsem se pohyboval. Ženy musí být mnohem obratnější nejen ve vědeckých oblastech, ale i v politice, protože muži jim nic zadarmo nedají.
Muriel Blaive je mezinárodní celebrita mezi historiky. Má nejlepší vědecké mezinárodní hodnocení
A pak jsou pro nás některé teze Muriel Blaive provokativní, protože jsou tady ojedinělé. Ale na Západě je už běžná praxe, že se badatelé více zabývají každodenností než příklady konkrétních, velice zajímavých, ale unikátních hrdinů.
Podle vás není náhoda, že při propouštění bylo vyhozeno sedm lidí, z nichž šest byly ženy?
To nemám jak dokázat, ale to klima na ÚSTR napovídá, že to náhoda není. Je to určitý typ mizogynního prostředí.
V textu petice jste ÚSTR srovnal s Ústavem marxismu-leninismu. Není to přehnané? Přece jen žijeme ve svobodné zemi a ne v autoritářském režimu.
Představujeme si dobu minulou jako jednotnou věc, která se má natřít načerno a spustit do studně. Ale ta doba byla mnohem bahnitější, šedivější. Třeba za normalizace to nebylo často tak, že by existovala nějaká jasná, tištěná direktiva, která by něco nařídila.
V ÚSTR to zase vře. Kvůli plagiátorství
Ve výtvarné obci to například fungovalo tak, že sice nebyl soupis zakázaných umělců, výtvarníci měli určitou svobodu, ale komisaři Svazu českých výtvarných umělců odezírali ze rtů režimu, co by si přál. Tam je ta podobnost s tím, co prožíváme dnes. Stejné to není, ale je to naruby obrácené, podivné dvojče. Za reálného socialismu nebylo účelem Ústavu marxismu-leninismu něco vybádat, ale potvrdit si dogmata. A v tom je to podobné.
Těžko si však představit, že by šli na ruku premiérovi Petru Fialovi (ODS).
Celá instituce vznikla jako paskvilní skloubení vědeckého pracoviště a politického think-tanku. A nakolik je to think-tank, který má podpírat jakoukoliv pravici a ostrakizovat levici, je otázka. Je to úhel pohledu a rád bych věřil v to, že v demokratickém systému se dají věci vyjednat spravedlivě a vědecky správně. Doufám, že ÚSTR není jen propagandistické oddělení současné vlády.