Socha Atatürka na Praze 6 vzbuzuje odpor i otázky

Turecko letos slaví 100 let své existence a Atatürk je považován za otce moderního tureckého státu. Byl prvním prezidentem Turecké republiky. Jenže jeho minulost není jen bílá. Historici upozorňují na jeho zapojení do etnických čistek Arménů, Asyřanů a Řeků.

Socha o výšce asi tři metry, na podstavci o výšce jeden a půl metru, má být podle představ Turecka umístěna v parku přiléhajícím k ulicím Ankarská a Na Větrníku. Část obyvatel proti tomu chystá veřejné protesty. „Atatürk je zločinec. Musíme tomu zabránit. Pokud on zde bude mít sochu, tak už ji zde může mít i Hitler nebo Putin. Plánujeme svolat demonstrace a protesty,“ říká Anuš, Arménka žijící v Praze. Už před osmi lety protesty Arménů přispěly ke zmaření pokusu vztyčit sochu Atatürka v Karlových Varech, kde byl turecký prezident na léčebném pobytu.

O tom, zda bude mít Atatürk svoji sochu v hlavním městě, ještě ale není rozhodnuto. I Praha 6 vnímá rozporuplnost Atatürkovy osobnosti. „Vzhledem k tomu, že si uvědomujeme složitost celé záležitosti, má pan starosta v plánu celou věc konzultovat i s ministerstvem zahraničí,“ řekl pro Novinky mluvčí Prahy 6 Marek Zeman. Zatím se požadavkem tureckého velvyslance zabývá odbor územního plánování Prahy 6.

„Vzhledem k tomu, že nás s požadavkem oslovila turecká strana, je na nás, abychom to posoudili. O rozpočtu ani o ničem dalším v tuto chvíli nemůže být vůbec řeč,“ doplnil Zeman.

Nejtemnější částí Atatürkovy historie je jeho podíl na etnických čistkách Arménů, Asyřanů a Řeků ve 20. letech minulého století.

„Mustafa Kemal, později Atatürk, se podílel zejména na etnickém čištění přeživších arménské genocidy v roce 1922. Za to byla přímo odpovědná jeho vláda,“ vysvětlil Novinkám historik Marek Jandák z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

Jeho slova doplňuje i politolog Tomáš Šmíd. „Atatürk se zapletl do vyvraždění Řeků a Arménů ve Smyrně (turecky Izmir), což byl masakr, při němž zahynulo okolo 100 000 lidí. A i když většinu spáchaly různé milice, tak armáda to kryla. K tomuto masakru Atatürk zaujal postoj ve směsi relativizace, potažmo ospravedlnění. Zde se vedou pouze spory o tom, zda masakry přiřazovat k celkové genocidě Arménů, Asyřanů a Řeků, či to považovat jako samostatný válečný zločin v rámci řecko-turecké války.“

Genocida Arménů proběhla na území tehdejší osmanské říše v letech 1915–1916. Jejím iniciátorem byla strana tzv Mladoturků, jejichž ideologií bylo osmanství, islamismus a turectví. Do toho křesťanští Arméni, Řekové a Asyřané nezapadali. Navíc Arméni tehdy v osmanské říši ovládali průmysl, obchod i bankovnictví a měli velké majetky. Část z nich navíc sympatizovala s nepřátelským Ruskem. Po prohře v 1. světové válce tak nebylo nic jednoduššího, než Armény obvinit ze zrady a zbavit se jich konečnou likvidací. Během systematické likvidace bylo povražděno 1,5 milionu Arménů a jejich majetek byl zabaven.

Podle historiků jde o první genocidu řízenou státem. Inspirovat se v Turecku později byli i nacisté vyslaní Hitlerem. „Kemal arménskou genocidu nerozpoutal, nebyl v té době na vysokých pozicích. Byl kariérním armádním důstojníkem. Je známo, že jednoho z hlavních pachatelů genocidy Envara Pašu nesnášel a lidsky jím až opovrhoval. Genocidu odsuzoval jako „hanebný čin“. Nicméně postupem času se jeho postoje měnily,“ říká Šmíd. Už v roce 1920 poslal Atatürk svoje jednotky do města Kilikia, kde povraždily Armény, kteří přežili genocidu. Další masakry následovaly v roce 1920 v Izmiru.

Postupně Atatürk rozjel politiku popírání genocidy, protože v tom viděl ohrožení legitimity tureckého republiky. „Těsně před smrtí založil Tureckou historickou společnost, která byla zodpovědná za udržování oficiální historie státu, za to, aby role a odpovědnost Turecka při páchání genocidy byla zapomenuta, vymazána. V tomto ohledu se stal přinejmenším ideovým spolupachatelem genocidy, protože popíráním zločinu v něm vlastně pokračujete,“ vysvětluje politolog Šmíd.

Turecko tento masakr Arménů jako genocidu nikdy neuznalo. Jako genocidu jej však uznala Česká republika – a to by mohlo přispět ke konečnému stanovisku ohledně sochy Atatürka na Praze 6.

Velké diskuse kolem soch se v minulých letech vedly na Praze 6 i v souvislosti s pomníkem sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Bubenči.

Radnice nejprve nechala v roce 2015 k soše umístit tabulky, kde se připomínal nejen Koněvův podíl na osvobození Prahy, ale i jeho role při potlačení povstání v Maďarsku, v rámci berlínské krize či před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Sochu, kolem níž se vedly vášnivé diskuse a jež byla terčem vandalských útoků, nechala nakonec radnice v roce 2020 sejmout a skončila v depozitáři.